Erythritol tetranitrát: Porovnání verzí

'''Erythritol tetranitrát''' (zkratkou '''ETN''')<ref>Erythritol tetranitrate was first synthesized by British chemist John Stenhouse (1809-1880) in 1849. He extracted the simple sugar erythritol (which he called "erythroglucin") from lichen and then studied its chemistry. See: John Stenhouse (1 January 1849) "Examination of the proximate principles of some of the lichens. Part II," Philosophical Transactions of the Royal Society (London), vol. 139, pages 393-401. Reprinted in German as: John von Stenhouse (1849) "Über die näheren Bestandtheile einige Flechten," Justus Liebigs Annalen der Chemie und Pharmacie, vol. 70, no. 2, pages 218-228. Condensed version (in German): John Stenhouse (12 Sept. 1849) "Über die näheren Bestandtheile einige Flechten," Pharmaceutisches Centralblatt, vol. 20, no. 40, pages 625-628.</ref> je [[Estery|esterem]] [[Polyol|polyolu]] eryhtritolu a [[Kyselina dusičná|kyseliny dusičné]], sumárním vzorcem C4H6N4O12. Jedná se o bílou látku, která se vyskytuje buď ve formě krystalického prášku, litých bloků nebo kapaliny (nad 61°C). Je významný svojí výbušností a středně velikou toxicitou. Pod názvem nitroglyn byl používán jako vasodilatátor. Dnes má primární využití v amatérsky připravovaných rozbuškách, sypkých, litých a plastických trhavinách. Jde o látku s velmi podobnou citlivostí, stabilitou a výbušnou silou jakou má [[pentrit]]. Narozdíl od něj se dá prakticky tavit za použití horké vody a odlévat, pro svoji nepatrně vyšší cenu a nepatrně nižší stabilitu oproti pentritu nemá průmyslové uplatnění.

ETN má citlivost k nárazu kolem 3,28 J (prášek) a 3,79 J (lité), na stejném aparátu má pentrit citlivost 3,93 J. Citlivost ke tření je 38,9 N u prášku a 47,7 J u lité směsi. Pentrit má 75,1 J na stejném přístroji. Detonační rychlost lehce stlačeného prášku při hustotě 0,86 g/cm³ je 4800 m/s a u litého ETN je při 1,70 g/cm³ 8030 m/s. Detonační tlak litého ETN se tak pohybuje v blízkosti 300 kbar a brizancí značně předčí slabší vojenské plastické trhaviny jako je např. Semtex (detonační tlak kolem 225 kbar, lité [[Trinitrotoluen|TNT]] kolem 190).<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref> [https://www.youtube.com/watch?v=Yddnl7mMBZw Lité ETN] a jeho [https://vimeo.com/181376662 směsi s hexogenem/pentritem] jsou nejvíce brizantní výbušninou, kterou lze jednoduše amatérsky připravit. Takové směsi mohou mít detonační tlak P_cj okolo 320 kbar. Nejsilnější vojenské výbušniny na bázi [[Oktogen|oktogenu]] mají P_cj lehce přes 350 kbar.

Těžiště současného použití je v amatérských dvojsložkových [[Rozbuška|rozbuškách]], kde je obvykle použito náplně 1 g lehce slisovaného ETN a toto je iniciováno několika stovkami mg třaskaviny (SA.DS, dextrinovaný [[azid olovnatý]], [[HMTD]], TACP apod.). Popř. v rozbuškách typu [[Rozbuška|NPED]], kde je uvnitř pevné dutinky uzavřeno několik gramů ETN bez třaskvainy. V provedení NPED se pak odděluje ETN přepážkou z kovové fólie od pyrotechnické směsi, která ETN zahřátím přiměje k detonaci.

ETN se připravuje esterifikací erythritolu. K tom se použivá buď směs 68% kyseliny dusičné a konc. kyseliny sírové, popř. směs koncentrované kyseliny dusičné a sírové. Další metodou je použití samotné konc. kyseliny dusičné nebo směsi [[Dusičnan amonný|dusičnanu amonného]] (popř. draselného) a kyseliny sírové. Vyloučený produkt je zfiltrován a rekrystalizován z ethanolu/methanolu.