Únor 1948: Porovnání verzí

Na zasedání užší komise [[Národní fronta Čechů a Slováků|Národní fronty]] odmítl Klement Gottwald jako její předseda jednat o vnitřních poměrech této organizace a situaci ve vládě. Tři nekomunistické strany se rozhodly [[bojkot]]ovat schůze vlády, dokud nebude provedeno usnesení vlády z 13. února. [[Česká strana sociálně demokratická|Sociálně demokratická strana]] byla pro smír a zachování Národní fronty. Prezident jednal s národními socialisty a podle jejich vyjádření podpořil vyžadování provedení vládního usnesení z 13. února. Dále byl údajně informován o plánované demisi, ale to později popřel.

 

[[Soubor:Demise ministru.jpg|thumb|Nekomunističtí ministři podávají demisi]]

V nekomunistických vládních stranách probíhala mnohá jednání, z kterých vyplývala stále jednoznačnější rozhodnutí podat demisi svých ministrů. Komunisté se snažili přesvědčit sociální demokraty ke změně postoje k usnesení o bezpečnosti a ke společnému vytvoření většinové levicové vlády, ti to však odmítli. Nekomunističtí ministři hodlali znovu vyžadovat na vládě splnění sporného usnesení a v případě, že se tak nestane, ihned podat demisi. Zpráva o tomto rozhodnutí byla tajně doručena Gottwaldovi. Gottwald informoval prezidenta, že nekomunističtí ministři chtějí rozbít vládu. Beneš odmítl úřednickou vládu a slíbil, že v případné nové vládě bude předsedou opět Gottwald. Československá vládní krize začala budit pozornost v zahraničí. Americký velvyslanec [[Lawrence Steinhardt]] přerušil svůj léčebný pobyt a vrátil se do funkce. Do Prahy přiletěl také náměstek sovětského ministra zahraničí [[Valerian Zorin]], údajným cílem návštěvy mělo být jednání o dodávkách obilí po katastrofálním suchu v roce 1947. Ve skutečnosti k ničemu takovému nedošlo.