Venědikt Vasiljevič Jerofejev: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
HypoBOT (diskuse | příspěvky)
m Přidání šablony Commonscat dle ŽOPP z 28. 7. 2016
→‎Život: - překlepy
Řádek 19:
Od roku [[1958]] do roku [[1975]] žil bez trvalého bydliště, pracoval jako závozník v [[Kolomna|Kolomni]], pomocník zedníka a výkupčí vinného skla v [[Moskva|Moskvě]], topič ve Vladimiru, dozorčí na oddělení milice v Orechově-Zujevě, vrtač v geologické skupině ([[Ukrajina]]), knihovník ([[Brjansk]]), montážní dělník při pokládce kabelů vedení v různých městech [[Rusko|Ruska]], [[Litva|Litvy a]] [[Bělorusko|Běloruska]] (toto se také odrazilo na námětu poémy ''[[Moskva-Petušky]]''), laborant parazitologické expedice v [[Uzbekistán]]u, laborant na Všesvazovém vědecko-výzkumném institutu dezinfekce a sterilizace „v boji proti okřídlené krevsající havěti“ v [[Tádžikistán]]u atd. V roce [[1974]] získal díky sňatku trvalé bydliště v Moskvě.
 
Od mládí se Venědikt vyznačoval nevšední erudicí a lásceláskou k literatuře. Již v sedmnácti letech napsal ve [[Vladimir]]u ''Zápisky psychopata'' (Записки психопата) (dlouhou dobu byly považovány za ztracené, poprvé byly publikovány v roce [[1995]]). V roce [[1970]] zakončil poému v próze ''[[Moskva-Petušky]]'' (Москва—Петушки). Byla publikována v [[Izrael|izraelském]] [[almanach]]u ''Ami'' v roce [[1973]]. V [[Sovětský svaz|SSSR]] poéma poprvé vycházela od prosince [[1988]] do března [[1989]] v [[časopis]]e ''Trezvosť i kultura'' (Трезвость и культура), ale všechna obscénní slova v publikaci byla nahrazena. Necenzurovaná vyšla poprvé v almanachu ''Věsť'' (Весть) v roce [[1989]]. V tomto i v ostatních svých dílech inklinuje Jerofejev k tradicím [[surrealismus|surrealismu]] a k literárnímu [[klaun]]ovství.<ref name="REF1"/>
Kromě ''Zápisků psychopata'' a ''Moskva–Petušky'' napsal Jerofejev [[Drama|divadelní hru]] ''Valpuržina noc aneb Komturovy kroky'' (Вальпургиева ночь, или Шаги командора), [[esej]]e ''Vasilij Rozanov očima exentrika'' (Василий Розанов глазами эксцентрика) a ''Saša Černý a ti druzí'' (Саша Черный и другие), nezařaditelnou ''Blahou zvěst'' (Благуя Весть) a také výbor citátů z [[Vladimir Iljič Lenin|Lenina]] ''Moje malá Leniniáda'' (Моя маленькая Лениниана). Ve svých esejích využívá Jerofejev prvků [[Postmoderna|postmodernismu]], [[Surrealismus|surrealismu]] a [[Groteska|groteskního]] spojení reálna s ireálnem.<ref name="REF2"/>
Řádek 27:
V roce [[1985]] přijal Venědikt Jerofejev [[Katolicismus|katolický]] [[křest]] v jediném v tu dobu fungujícím katolickém kostele v Moskvě v [[Chrám svatého Ludvíka Francouzského|chrámu svatého Ludvíka Francouzského]]. Kmotrem mu byl přítel, filolog [[Vladimír Muravjov]].
 
Poslední roky života trpěl Jerofejev nevyléčitelnou nemocí – [[Rakovina|rakovinou]] [[hrtan]]u. Spisovatel zemřel v Moskvě 11. května [[1990]]. Pohřben je na [[Kuncevský hřbitov|Kuncevském hřbitově]]. Jeho knihy byly přeloženy do více než třiceti jazyků. Na moskevském náměstí Borby (площадь Борьбы) mu byl postaven památník. Ve Vladimiru byla na budově pedagogického ústavu umístěna na jeho počest pamětní deska. V Kirovsku bylo v ústřední městské knihovně vybudováno muzeum věnované tomuto prozaikovi. Byl o něm rovněž natočen [[dokumentární film]] [[Paweł Pawlikowski|Pawła Pawlikowskského]] '' From Moscow to Pietushki with Benny YepofeevYerofeyev'' ([[1990]], Z Moskvy do Petušek s Venědiktem Jerofejevem).<ref>[http://www.imdb.com/title/tt0454826?ref_=nm_flmg_dr_10 IMDB - From Moscow to Pietushki]</ref>
 
== Dílo ==