Verze z 27. 12. 2016, 13:26 editovat MatSuBot (diskuse \| příspěvky) Roboti 146 735 editací m oprava překlepů: přes níž → přes niž; doplnění autoritních dat ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 24. 2. 2018, 21:05 editovat zrušit editaci Cerny3pes (diskuse \| příspěvky) 52 editací mBez shrnutí editace značka: editace z Vizuálního editoru Přejít na další porovnání →
Řádek 67: [[Soubor:RomaCastelSantAngelo.jpg\|náhled\|vlevo\|Andělský hrad, antické Hadriánovo mauzoleum]] Kromě záliby v literatuře byl Hadrianus už od svého mládí vášnivým lovcem. V [[Asie (provincie)\|Asii]] údajně založil a zasvětil chrám na oslavu medvědice, ~~jíž~~již skolil. Je zdokumentováno, že v [[Aegyptus\|Egyptě]] ulovil spolu se svým oblíbencem [[Antinoos\|Antinoem]] lva. V Římě nařídil vystavět monument, na němž byl na osmi reliéfech vyobrazen v různých fázích lovu. Dalším Hadrianovým kulturním příspěvkem bylo zavedení nošení vousů, symbolizujících císařovo [[filhelénství]]. S výjimkou [[Nero]]na, který byl rovněž velkým milovníkem řecké kultury, bývali všichni dřívější římští císaři oholení. Naproti tomu řada Hadrianových následovníků až do doby vlády [[Konstantin I. Veliký\|Konstantina I. Velikého]] byla portrétována s vousy, jejichž nošení se za Hadriana stalo módní záležitostí. Svým zaměřením byl Hadrianus oddán humanismu a především filhelénství. Ve filozofii se přikláněl k [[Epiktétos\|Epiktétovi]], Heliodorovi a Favorinovi, všeobecně byl však pokládán za stoupence [[Epikureismus\|epikureismu]], mezi něž patřili také jeho přátelé. Jeho filozofické postoje se odrážely i v jeho snaze o zlepšení životních poměrů obyvatelstva. Tudíž zakázal mučení otroků a všeobecně zmírnil [[Otrokářství\|otroctví]], jež se stalo humánnějším. Dále nechal budovat knihovny, [[akvadukt]]y, lázně a divadla. Při pobytu v [[Řecko\|Řecku]] v roce [[128]] se pokusil vytvořit určitý druh shromáždění, reprezentující dosud [[Autonomie\|poloautonomní]] městské státy Řecka a [[Iónie]]. Tato instituce, známá jako Panhellenion, nepřinesla i přes císařovo úsilí větší spolupráci mezi [[Řekové\|Helény]]. Mnohými dějepisci je Hadrianus hodnocen jako moudrý a spravedlivý vládce a dokonce byl nazván „prvním služebníkem říše“. Britský historik [[Edward Gibbon]] se pochvalně vyslovoval o císařově „rozšafnosti a umírněnosti“, stejně jako o jeho „neúnavné činnosti“.<ref>Gibbon, Edward. ''Úpadek a pád římské říše''. str. 9</ref>

Hadrianus: Porovnání verzí