Wikipedista:Phamphi/Pískoviště 3: Porovnání verzí

bez shrnutí editace
| kapitola =
| strany =
}}</ref> "Po komissu" zůstal jako tovaryš pracovat v Praze po další tři roky. V roce 1812, byl velký odvod na vojnu. ''Brali kde koho, zvláště mladé tovaryše [...]''.<ref name="Jirásek"/> Podařilo se mu z Prahy uprchnout, byl však záhy chycen v [[Budyně|Budyni]] a odveden do [[Litoměřice|litoměřických]] kasáren. Odtud rovněž utekl a snažil se dostat na jih do rodných Mirotic. V rodném domě se pak u rodičů nějaký čas skrýval, dokud i tam nebyl jeho úkryt kompromitován. Sám se nakonec přihlásil a v [[Písek (město)|Písku]] byl pak přijat k lehké jízdě "k slavnému pluku Vesan švališér" (Čtvrtý pluk švališerský, tehdy barona Vincenta, pak 14. pluk dragounský, známý svým útokem v bitvě u Kolína r. 1757.).
 
=== Na vojně ===
[[File:Tomáš Famfule, švališér - ilustrace (Mikoláš Aleš).jpg|thumb|Ilustrace Mikoláše Alše dodaná k povídce ''Tomáš Famfule, švališér'' ve výboru Jiráskových vojenských povídek vydaném v roce 1952.]]
Alois Jirásek píše, že Tomáš Famfule ''dostal se na vojnu, kdy ohromný požár [[Napoleonské války|napoleonských válek]] plápolal nejprudčeji.''<ref name="Jirásek"/> V roce 1812 odjel z Písku do Prahy fasovat výstroj a výzbroj. Přes [[Morava|Moravu]] se pak rekruti brali pěšky do [[Uhry|Uher]], kde jmenovitě "stáli"<ref group="p" name="jízdní pěchota">Jízda stojí. Pěchota leží. Famfule výslovně uvádí "stojí".</ref> celý měsíc, dostali koně a učili se jezdit. Poté byli posláni do [[Francouz]] za plukem. Tomáš Famfule nastoupil jako ''',,Thomas Famfollet“'''. Z Francie pak táhli do [[Polsko|Polska]] a pak zpět do Francouz, kde stáli celý měsíc. Poté táhli zpět do Čech, konkrétně do [[Klatovy|Klatov]], kde pluk zůstal až do roku [[1820]]. Následně se přemístili do [[Vídeň|Vídně]], kde stáli 9 měsíců. Poté, co se velitel pluku dobrovolně hlásil, táhli spolu s dalšími pluky na jih [[Itálie]] "krotit zbouřené Vlachy" (tj. Italy) v rámci [[Risorgimento#Počátky hnutí|povstání v Neapoli]], jež vypuklo v létě roku 1820 a v roce následujícím bylo rakouskou armádou za podpory evropských panovníků sdružených ve [[Svatá aliance|Svaté alianci]] potlačeno.<ref>[https://www.odmaturuj.cz/dejepis/revolucni-hnuti-1-pol-19-stol/ Odmaturuj.cz: Revoluční hnutí 1.pol 19.stol.]</ref>
 
Alois Jirásek píše, že Tomáš Famfule ''dostal se na vojnu, kdy ohromný požár [[Napoleonské války|napoleonských válek]] plápolal nejprudčeji.''<ref name="Jirásek"/> V roce 1812 odjel z Písku do Prahy fasovat výstroj a výzbroj. Přes [[Morava|Moravu]] se pak rekruti brali pěšky do [[Uhry|Uher]], kde jmenovitě "stáli"<ref group="p" name="jízdní pěchota">Jízda stojí. Pěchota leží. Famfule výslovně uvádí "stojí".</ref> celý měsíc, dostali koně a učili se jezdit. Poté byli posláni do [[Francouz]] za plukem. Tomáš Famfule nastoupil jako ''',,Thomas Famfollet“'''. Z Francie pak táhli do [[Polsko|Polska]] a pak zpět do Francouz, kde stáli celý měsíc. Poté táhli zpět do Čech, konkrétně do [[Klatovy|Klatov]], kde pluk zůstal až do roku [[1820]]. Následně se přemístili do [[Vídeň|Vídně]], kde stáli 9dalších devět měsíců. Poté, co se velitel pluku dobrovolně hlásil, táhli spolu s dalšími pluky na jih [[Itálie]] "krotit zbouřené Vlachy" (tj. Italy) v rámci [[Risorgimento#Počátky hnutí|povstání v Neapoli]], jež vypuklo v létě roku 1820 a v roce následujícím bylo rakouskou armádou za podpory evropských panovníků sdružených ve [[Svatá aliance|Svaté alianci]] potlačeno.<ref>[https://www.odmaturuj.cz/dejepis/revolucni-hnuti-1-pol-19-stol/ Odmaturuj.cz: Revoluční hnutí 1.pol 19.stol.]</ref>
Na výpravě do Itálie plnil Tomáš Famfule až do [[Treviso|Treviza]] funkci ubytovatele (vedoucí účtů v plukovním štábu). V Itálii zůstala první plukovnická [[eskadrona]], v níž Tomáš Famfule sloužil, pět let (do roku [[1825]]), z toho tři roky přímo v [[Neapol]]i.<ref group="p" name="Kolovrat">V této eskadroně sloužil také [[Jan Nepomuk Karel Krakovský z Kolovrat|Karel hrabě Kolovrat]]. Při výstupu na Vesuv utrpěl úraz žhavým uhlíkem ze sopky a přišel o pravé oko.</ref> ''Tehdy uviděl Tomáš Famfule i výbuch [[Vesuv]]u a zažil hroznou bouři, když s oddělením své eskadrony tvořil průvod ruskému vyslanci.''<ref name="Jirásek"/> Během svého pobytu v Itálii též získal svého věrného [[vraník]]a, s kterým se "spřátelil" a kterého mu všichni záviděli. Z Itálie ''se vrátil roku [[1826]]. Ze [[Salerno|Salerna]] táhli přes [[Řím]], kdež si mirotický švališer koupil na památku dvě měďorytiny, obrázek sochy sv. Petra a pohled na chrám svatopetrský [...]''.<ref name="Jirásek"/> Z Říma se přes sever Itálie a přes [[Lublaň]] a [[Štýrský Hradec]] dostali zpátky do Uher. Díky „milostivému létu“ byl Famfulův pluk, roztroušený po vsích, svolán do [[Kőszeg|Kyseku]], kde vojákům byla dána úleva ve službě o jeden rok, čímž Tomáš Famfule u linie dosloužil a mohl jít domů. Slouživ cca 14 let, vrátil se do Čech, ovšem následně musel ještě k zemské obraně (Bohmische Landwehr, tzv. „landvér“), jež užívaly vysloužilce jako pohraniční stráže. U „hraničkářů“ v podkrkonoší v okolí [[Nové Město nad Metují|Nového Města nad Metují]], u [[Vrchlabí]] či [[Žacléře|Žacléřů]] zůstal čtyři léta v hodnosti Unterjägra - podmyslivce do roku [[1830]].
 
Na výpravě do Itálie plnil Tomáš Famfule až do [[Treviso|Treviza]] funkci ubytovatele (vedoucí účtů v plukovním štábu). V Itálii zůstala první plukovnická [[eskadrona]], v níž Tomáš Famfule sloužil, pět let (do roku [[1825]]), z toho tři roky přímo v [[Neapol]]i.<ref group="p" name="Kolovrat">V této eskadroně sloužil také [[Jan Nepomuk Karel Krakovský z Kolovrat|Karel hrabě Kolovrat]]. Při výstupu na Vesuv utrpěl úraz žhavým uhlíkem ze sopky a přišel o pravé oko.</ref> ''Tehdy uviděl Tomáš Famfule i výbuch [[Vesuv]]u a zažil hroznou bouři, když s oddělením své eskadrony tvořil průvod ruskému vyslanci.''<ref name="Jirásek"/> Během svého pobytu v Itálii též získal svého věrného [[vraník]]a, s kterým sesi "spřátelil"vytvořil silné pouto a kterého mu všichni záviděli. Z Itálie ''se vrátil roku [[1826]]. Ze [[Salerno|Salerna]] táhli přes [[Řím]], kdež si mirotický švališer koupil na památku dvě měďorytiny, obrázek sochy sv. Petra a pohled na chrám svatopetrský [...]''.<ref name="Jirásek"/> Z Říma se přes sever Itálie a přes [[Lublaň]] a [[Štýrský Hradec]] dostali zpátky do Uher. Díky „milostivému létu“ byl Famfulův pluk, roztroušený po vsích, svolán do [[Kőszeg|Kyseku]], kde vojákůmvojáci bylazískali dána úlevaúlevu ve službě o jeden rok, čímž Tomáš Famfule u linie dosloužil a mohl jít domů. Slouživ cca 14 let, vrátil se do Čech, ovšem následně musel ještě k zemské obraně (Bohmische Landwehr, tzv. „landvér“), jež užívaly vysloužilce jako pohraniční stráže. U „hraničkářů“ v [[podkrkonoší]] v okolí [[Nové Město nad Metují|Nového Města nad Metují]], u [[Vrchlabí]] či [[Žacléře|Žacléřů]] zůstal čtyři léta v hodnosti Unterjägra - podmyslivce do roku [[1830]].
 
=== Návrat domů a péče o Mikoláše Alše ===
[[File:Mikoláš, František a Jan Alšovi & dopis Mikoláše Alše strýci Tomáši Famfulovi.jpg|thumb|Bratři Mikoláš, František a Jan Alšovi. Níže dopis Mikoláše Alše strýci Tomáši Famfulemu.]]
[[File:Obydlí Mikoláše Alše.jpg|thumb|Informační cedule v Písku na budově na rohu Ningrovy ulice a Masných krámů, kde Mikoláš Aleš v 60. letech 19. století bydlel se svými bratry a strýcem Tomášem Famfulem.]]
Za ta léta vojny, tj. švališérské služby byl Tomáš Famfule v rodných Miroticích pouze dvakrát. Když táhli do Francouz a jeli kolem Písku, zaskočil si mladý švališér ze [[Zlivice|Zlivic]] u [[Čížová|Čížové]] domů, ačkoliv pouze na dobu jedné noci. Podruhé se podíval domů, když stáli v Klatovech. Nadobro se vrátil, až když po několika letech u „landvér“ bylo mu vyhověno v žádosti o definitivní ukončení služby. Tomáš Famfule cítil potřebu vrátit se do rodného domu a urovnat rodinné a majetkové záležitosti po v roce [[1834]] zemřelém otci Janu Famfulem.
 
Za ta léta vojny, tj. švališérské služby, byl Tomáš Famfule pouze dvakrát v rodných Miroticích pouze dvakrát. Když táhli do Francouz a jeli kolem Písku, zaskočil si mladý švališér během jedné noci ze [[Zlivice|Zlivic]] u [[Čížová|Čížové]] domů, ačkoliv pouze na dobu jedné noci. Podruhé se podíval domůdo Mirotic, když stáli v Klatovech. Nadobro se vrátil, až když mu po několika letech u „landvér“ bylo mu vyhověno v žádosti o definitivní ukončení služby. Tomáš Famfule cítil potřebu vrátit se do rodného domu a urovnat rodinné a majetkové záležitosti po zemřelém otci Janu Famfulem (zemřel v roce [[1834]] zemřelém otci Janu Famfulem).
Z vojny si s sebou přinesl ''soukenný pásek pivoňkové barvy [...] a ty dva obrázky z Říma a lahvičku popela, jenž mu napršel za výbuchu Vesuvského na helmu a plášť. [...] Zůstal svobodný, a žil v rodině své sestry, jejíž dětem byl jako druhým otcem. Po rodičích zdědil chalupu, v níž se pak narodil Mikoláš Aleš. [...] Stavení to později přenechal Famfule svému švagru Alšovi, v jehož rodině zůstal trvale. S ní sdílel všecky starosti i častá stěhování.''<ref name="Jirásek"/>
 
Z vojny si s sebou přinesl ''soukenný pásek pivoňkové barvy [...] a ty dva obrázky z Říma a lahvičku popela, jenž mu napršel za výbuchu Vesuvského na helmu a plášť. [...] Zůstal svobodný, a žil v rodině své sestry, jejíž dětem byl jako druhým otcem. Po rodičích zdědil chalupu, v níž se pak narodil Mikoláš Aleš. [...] Stavení to později přenechal Famfule svému švagru Alšovi, v jehož rodině zůstal trvale. S ní sdílel všecky starosti i častá stěhování.''<ref name="Jirásek"/> <ref group="p" name="Aleš-Famfule">Již od dob Jana Famfuleho (Tomášova otce) byly členové rodiny Famfulovy počítáni k rodině Alšově (TOMAN, s. 172).</ref>
 
{{Citát|„To je popel z Wezufu od Roku 1822. Ten sem přines z neAplu. Tomáš Famfule.“}}
 
Od dubna [[1835]] již žil tedy Famfule již v Miroticích, kde se o něho starala matka a dvě neprovdané sestry. ''Začal si zase pomalu zvykat na své původní řemeslo krejčovské a poctivě a skromně se živil. Na založení rodiny už zralý čtyřicátník nepomýšlel.''<ref name="Toman">{{Citace monografie
| příjmení = Toman
| jméno = Jan
| kapitola =
| strany =
}}</ref> Chodily mu též menší částky od finanční stráže za podíl na prodaném pašovaném kontrabandu (např. tabák), který zabavil. Na založení rodiny už zralý čtyřicátník nepomýšlel.<ref name="Toman"/> Matka mu zemřela v roce [[1846]].
 
Od října [[1861]] pak bydlel Famfule se sourozenci Alšovými (František a Jan, nejmladší Mikoláš se přistěhoval v roce [[1862]]) v Písku v podnájmu na různých místech, naposledy v domě č. 13 na rohu dnešních Masných krámů a Ningrovy ulice<ref group="p" name="Masokrámská-Ningerova">Tehdy se jednalo o ulici Maskorámskou čp. 159. Dnešní Ningrova ulice byla pojmenována po historikovi a přísném učiteli češtiny bratří Alšů [[Karel Ninger|Karlu Ningrovi]].</ref> u hokynáře Matěje Dusíka. Tomáš Famfule byl jejich opatrovatelem a zákonným bytným. Přijel za nimi do Písku po třech letech jejich studia (na píseckém gymnáziu a vyšší reálce), kdy se jejich prospěch začal zhoršovat. Dohlížel tedy zejména na studium mladých synovců na píseckém gymnáziu a vyšší reálce.<ref group="p" name="Heyduk">Učitelem mladého Mikoláše Alše zde byl mj. [[Adolf Heyduk]].</ref> ''Byl odpovědným dozorcem mladých sestřenců, jejich společníkem, spravoval na ně, byl jim v ten čas otcem i matkou.''<ref name="Jirásek"/> Po vysvědčení vždy naložili věci na vůz a odjeli na léto do Mirotic.
 
Krejčovstvím se již Famfule neživil, pouze když bylo třeba synovcům něco ušít či opravit. Chodil však sám vždy vyšňořený a hladce oholený.
 
Roku [[1865]] zemřel nejstarší z bratrů Alšových, František. Dva roky poté si sám vzal život druhý nejstarší Jan. Tomáš Famfule tak zůstal v Písku bydlet s nejmladším synovcem Mikolášem Alšem. Roku [[1869]] zemřela Famfuleho sestra (Alšova matka), Mikoláš opustil gymnázium a odešel do Prahy na malířskou akademii. Tomáš Famfule ''[...] zůstal u švagra, s kterýmž se dobře snášel, kterýž se však za rok oženil. Přišla macecha do domu a ta neměla ohledu na starého švališera.''<ref name="Jirásek"/> TF se tak nakonec vystěhoval. S Mikolášem se pak vídal, když se vracel z Prahy. ''„Tak co Češi, co Češi!“ ptával se starý vysloužilec, jenž nestál netečně u proudu národem šumícího. [...] Bývali spolu často i večer i v noci, kdy starý švališer na zahradě hlídal. Kouřili, strýc vzpomínal minulých dob na vojně i v Miroticích, jejich rodu, zlobíval se ještě na státní bankrot z roku jedenáctého i na to, že zbytečně ztraceno Slezsko.''<ref name="Jirásek"/>
 
Tomáš Famfule zemřel roku [[1876]], tři roky předtím, než Mikoláš Aleš uspěl při konkurzu na výzdobu [[Národní divadlo|Národního divadla]]. Pochován je v Miroticích.