Verze z 16. 10. 2017, 12:27 editovat Zelenymuzik (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 240 853 editací m přidána Kategorie:Úmrtí v Bruselu za použití HotCat ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 22. 2. 2018, 22:39 editovat zrušit editaci MatSuBot (diskuse \| příspěvky) Roboti 146 386 editací m oprava typografie data; kosmetické úpravy Přejít na další porovnání →
Řádek 1: {{Infobox - politik}} '''Lamoral, hrabě van Egmont, kníže van Gavere''' ([[18. listopad]]u [[1522]], La Hamaide poblíž Ellezelles – [[5. červen\|5. června]] [[1568]], [[Brusel]]) byl generál a [[Vlámsko\|flanderský]] státník, jehož poprava pro údajnou zradu [[Filip II. Španělský\|krále Filipa II.]] přispěla k dalšímu podnícení [[Nizozemská revoluce\|bojů o nizozemskou samostatnost na španělské koruně]]. V dnešní době je znám hlavně jako postava ze hry [[Johann Wolfgang von Goethe\|Johanna Wolfganga Goetha]] ''Egmont'' či z předehry [[Ludwig van Beethoven\|Ludwiga van Beethovena]] ''Ouvertüre Egmont und Musik-Szene op.84'' k této hře. Během [[Renesance\|renesančních]] válek v druhé polovině 16. století byl ovšem proslulým evropským vojevůdcem a jeho jméno znělo předními evropskými dvory. == Nástup ke slávě == Lamoral se narodil se na hradě svých předků, nedaleko [[Alkmaar\|Alkmaru]] v tehdy španělském [[Nizozemsko\|Nizozemí]] 18. listopadu 1522. Jeho otec byl nositel [[Řád zlatého rouna\|Řádu zlatého rouna]] a generál všech [[Švališér\|švališerů]] [[Neapolské království\|Neapolska]] a [[Toskánské velkovévodství\|Toskánska]]. Zemřel, když bylo Lamoralovi šest let. Jeho matka byla sestrou správce [[Flanderské hrabství\|Flander]]. Po smrti manžela se nevdala a veškerou péči věnovala svým třem dětem, Lamoralovi, jeho staršímu bratru Charlesovi a jeho sestře Markétě. Ve věku šestnácti let Larmoral odešel ke dvoru v [[Madrid~~\|Madridu~~]]u získat výchovu a vzdělání potřebné pro velmože. Roku 1541 se Lamoral se svým bratrem Charlesem zúčastnil výpravy vedené španělským králem a německým císařem [[Karel V. Francouzský\|Karlem V.]] do severní [[Afrika\|Afriky]], do [[Alžír~~\|Alžíru~~]]u, proti [[Berbeři\|berberským]] pirátům. Ale bejlerbej (vládce a správce) území Hasan Aga útok odrazil a následující bouře neúspěch výpravy dovršila. Trhy v Alžíru a v [[Istanbul~~\|Istanbulu~~]]u se naplnily křesťanskými otroky. Lamoral, velící kompanii lehké [[Jezdectvo\|kavalerie]], vyvázl jen s lehkou ranou. Jeho bratr Charles utrpěl těžké zranění a na jeho následky v prosinci 1541 zemřel. Lamoral zdědil hraběcí titul, všechny čestné úřady a také rodové statky ve Flandrech a Hollandu, což představovalo knížectví Gavere a dále sedm či osm baronství a několik dalších panství. == Egmont vojevůdce == V roce 1542 spolu s Karlem V. Lamoral, hrabě Egmont dobyl město Duren na Julišsku. Roku 1544 se hrabě Lamoral d'Egmont oženil. Svatby se zúčastnil císař Karel V. a také jeho bratr český král [[Ferdinand I. Habsburský\|Ferdinand I.]]. Už dva měsíce po svatbě se Egmont přidal k válečné výpravě císaře Karla V. proti Francii. Účastnil se s ním dobývání francouzského [[Saint-Dizier]]. Když vojsko pochodovalo krajem [[Champagne]], bylo mu svěřeno velení kompanie ''gens ďarmes'', padesáti rytířských ''lances,'' tedy kopí. Šlo o jednotky plně vyzbrojených těžkých jezdců, většinou urozeného původu. Tato proslulá kavalerie ''compagnies ďordonnance'' (ordonanční kompanie) byla poslední dědičkou tradice rytířských jezdců. Jako její velitel dostal hrabě Egmont od císaře Karla V. prestižní řetěz Řádu zlatého rouna. Při obléhání [[Lotrinsko\|lotrinských]] [[Mety\|Met]] mu císař svěřil velení dvou tisíc jezdců, tzv. ''noirs harnois'' - v černé zbroji odění. Jezdec v němčině se řekne der Reiter, odtud označení rejtar. Roku 1553 velel Lamoral jednotkám [[~~Žoldnéř\|žoldnéřů~~žoldnéř]]ů vyzbrojených nejen kopími, ale i prvními jezdeckými střelnými zbraněmi [[~~Arkebuza\|arkebuzami~~arkebuza]]mi či pistolemi. S těmito žoldnéři podnikl tzv. ''chevauchée'' - drancovací výpravy - do kraje [[Hrabství Artois\|Artois]], cílem těchto výprav bylo plenění. Poté Lamoral podnikl tzv. průzkum bojem proti Francouzům v [[Pikardie\|Picardii]]. Následně výpravu zopakoval, ale padl do léčky a byl nucen se z pasti doslova prosekat. Přes francouzské [[Eskadrona\|eskadrony]] prý projel celkem třikrát. To znamená, že třikrát zaútočil a opět se vracel. Pár měsíců poté se Lamoral z vojevůdce stal diplomatem. [[Soubor:Count_of_Egmont.jpg\|náhled\|vlevo\|Lamoraal Egmont\|291x291px]] == Egmont diplomat == Lamoral si získal značnou důvěru a přízeň Karla V. Proto se v lednu 1554 stal hlavou poselstva, které dojednávalo v [[Anglie\|Anglii]] sňatek [[~~Infant\|infanta~~infant]]a Filipa s [[Marie I. Tudorovna\|Marií Tudorovnou]]. V anglické historii proslula Marie Tudorovna jako ''Krvavá Marie - Bloody Mary.'' Hrabě se vrátil s úspěšným sjednáním sňatku a doprovázel pak infanta na jeho plavbě ze španělské [[A Coruña\|La Coruni]] do [[Londýn~~\|Londýna~~]]a a zúčastnil se i svatby. V lednu 1556 se Karel V. vzdal vlády a odešel do kláštera. Vládu předal Filipovi, ze kterého se stal španělský král [[Filip II. Španělský\|Filip II.]] Pro tehdy [[španělské Nizozemí]] se nadcházely bouřlivé časy. Příměří mezi Španělskem a Francií trvající pět let roku 1557skončilo. Vypukla válka. == Den sv. Vavřince == Roku 1557 vypukly boje v [[Itálie\|Itálii]] a [[Flanderské hrabství\|Flandrech]]. Vévoda [[Savojští\|Savojský]] vytáhl v červenci roku 1557 boje se svou armádou, složenou z [[Vlámsko\|Vlámů]], Španělů a Němců. Jeho třicet pět tisíc pěšáků a dvanáct tisíc jezdců pochodovalo Pikardií směrem na [[Saint-Quentin]]. K městu armáda dorazila 2. července 1557. Začalo obléhání. Admirál de Coligny město bránil ze všech sil, neboť Saint-Quentin představoval poslední překážku pro nepřítele v jeho tažení na [[Paříž]]. Městu táhl na pomoc i francouzský konetábl - po králi nejvyšší velitel všech vojsk - Anne de [[Montmorency]]. K bitvě došlo 10. srpna, na den svatého Vavřince. Odtud tedy název bitvy. Jádro španělské armády se rozložilo na levém břehu řeky [[Somma\|Sommy]], tedy u obleženého města. Montmorency směřoval k pravému břehu řeky, kde stálo jen opevněné předmostí. Přestože Montmorency vedl jen čtyři tisíce francouzských a německých pěšáků, dva tisíce jezdců a čtyři děla, porazil slabé odřady a došel až k předměstí. Což se ukázalo jako chyba. Lépe bylo obsadit jediný most stojící proti proudu řeky u Rouvroy, a zabránit tak nepříteli přijet na pomoc svým napadeným jednotkám. Když si Montmorency svou chybu uvědomil, bylo pozdě. Jako první ze savojských jednotek přes most k Montmorencyho jednotkám dorazil Egmont se sedmi tisíci švališéry. Ti zaútočili na dva tisíce těžkých jezdců vévody de Nevers. Vévoda poslal kurýra k Montmorencymu se žádostí o pomoc.Ten se proto rychle vracel zpět na pomoc ohroženému vévodovi de Nevers. [[Bourbon-Condé\|Princ de Condé]] byl ponechán u mlýna Gratte-Panse, aby Montmorencyho kryl zadním vojem. Sám Montmorency pochodoval k lesíku u Jussy, který ho mohl ochránit před Egmontovou přesilou. Egmont však byl rychlejší, zastoupil Francouzům cestu a podkovovitě je obklíčil. Francouzský vévoda ďEnghien, [[Bourboni\|Jean de Bourbon]] se pokusil čelit obklíčení protiútokem, ale nastalý zmatek bránil jeho jezdcům v seskupení. Pěchota se pokusila čelit obklíčení a seskupit se do obranných čtverců, ale v napadeném týlu byly převážně nebojující složky. Ty se daly na útěk a přispěly tak k ještě většímu zmatku. Pětset rytířských ''lances'' projelo kolem francouzské kavalerie hraběte de la Rochefoulcalda takřka bez povšimnutí a zaútočilo na bezbranné pěšáky. Rochefoulcald a ďEnghien ve snaze situaci zachránit veleli k v protiútoku, ale to už Egmontovi dorazily posily od savojského vévody a jeho jízdní ''pistoliers'', jezdci s arkebuzami a pistolemi, získali převahu. Pierre ľEstoile o ďEnghieno konci později napsalː Vévoda ďEnghien ''odpovídal seky meče těm, co ho vyzývali, aby se vzdal, a zemřel se slovy ´Bůh uchovej, aby o mně řekli, že jsem se té kanálii vzdal ´''. Princ de Condé Luis, ďEnghienův bratr také vzdoroval, ale Egmontův útok jej prakticky smetl. Bussy de Rabutin napsal o Egmontově útoku vedeném ze dvou stranː ''Nejprve uspořádal 12 000 koní, jimiž v osmi eskadronách vládl, rozvinul je do půlkruhu kolem francouzské kavalerie, a pak dal signál ke generálnímu útoku.'' Jen hrstka unikla do lesa Jussy, zbytek padl do zajetí či zůstal na bojišti. Nevers a Condé unikli, zraněný Montmorency byl nucen odevzdat svůj meč Egmontovi. Cesta na Paříž byla volná. Filip II. ale postup armády zastavil. Řádek 21: == Egmontova poprava == Spoléhat na Filipovu vděčnost se ukázalo být chybou. Egmont důvěřivě vyjel Albovi naproti, ale ten už měl jasný rozkazː ''Zatknout a exemplárně potrestat hlavní představitele země, kteří se provinili během nepokojů.'' V noci 9. září byli Egmont Lamoral a admirál Hoorne zatčeni a převezeni do [[Gent~~\|Gentu~~]]u. Za propuštění tak slavného válečníka se přimlouvali císař [[Maxmilián II. Habsburský\|Maxmilián II.]], francouzský král, bavorský vévoda a další knížata. Část španělského Nizozemí se proti Filipovi II. vzbouřila a Vilém Oranžský s žoldnéři, naverbovanými v Německu, začal válku proti Albovi. V bitvě u [[Fríské ostrovy\|fríského]] Heiligerlee porazil Vilémův bratr španělského generála. Alba se rozhodl do boje proti Vilémovi zasáhnout osobně. Pokládal za riskantní nechat dva vznešené vězně ve Flandrech. Obával se, že by jim rebelové mohli pomoci uniknout a oni se pak mohli postavit do čela vzbouřenců. Rozhodl se pro rychlý konec. Soud trval jen jeden den. Hrabě Lamoral a admirál Hoorne byli obviněni z hrdelního zločinu urážky Veličenstva, urážky katolické víry, z pokusu odtrhnout nizozemské provincie od španělské koruny a byli odsouzeni k trestu smrti stětím. Poprava se konala 5. června v jedenáct odpoledne. Hrabě, oděný do noční košile z karmínového damašku, s krajkovým kapesníkem v jedné ruce a kloboukem v ruce druhé a šeptajíc žalm ''Miserere moi'' prošel špalírem vojska a vystoupal na popravčí lešení, potažené černým suknem. Popravčí lešení bylo postavené na Velkém náměstí před radnicí a Královským domem. Prostor byl střežen 22 kompanií arkebuzírů s loučemi. Před špalkem hrabě poklekl na podušku, pomodlil se, políbil kříž, sepjal ruce a pravil nahlasː ''Do tvých rukou Pane, poroučím svou duši''. V tom okamžiku vystoupil na lešení kat, a aniž ho odsouzenec spatřil, jedním sekem ukončil jeho život. Po té přišla řada na hraběte Hoorna. Do tří hodin byly uťaté hlavy vystaveny. Dav přihlížející exekuci náměstí zcela zaplnil. Alba počítal s tím, že exekuce obyvatele Bruselu zastraší. Ale výsledkem byl opak. Odpůrci španělské nadvlády měli náhle své mučeníky a z exekuce se zrodila ozbrojená vzpoura. Posledního srpna vyzval Vilém Oranžský všechny nizozemské poddané španělského krále k boji proti Filipovi II. Vilém svůj boj na podzim prohrál. Španělsko však získalo protivníka nejen v pravidelné armádě, ale muselo vést neustálý partyzánský boj s lesními a námořními gézy. Po krvavých bojích v červenci 1581 sedm severních provincií spojených v [[Starokatolická církev\|Utrechtské unii]], vyhlásilo odtržení od Španělska a nezávislost. '''Lamoral Egmont - stručný přehled v datech''' * 1522 Egmont se narodil, blízko Alkmaru * 1538 Egmont odjíždí na výchovu k madridskému dvoru Řádek 40: \| periodikum = Živá historie \| číslo = 7-8/2016 \| datum = 17. června 2016 \| strany = 22-25 \| issn = 1802-2278,MK ČR E 17134 Řádek 54: {{autoritní data}} [[Kategorie:Nizozemští válečníci]] [[Kategorie:Rytíři Řádu zlatého rouna]]

Lamoraal Egmont: Porovnání verzí