František Úprka se narodil 26. února 1868 v obci [[Kněždub]] na [[Moravské Slovácko|Moravském Slovácku]]. Františkův otec Ján Úprka<ref name="matrikaJU">[http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/5090/?strana=104 Matriční záznam o narození a křtu – Ján Úprka]</ref><ref name="matrikaO">[http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/5153/?strana=82 Matriční záznam o sňatku Jána Úprky s Evou Michálkovou]</ref> vlastnil selskou usedlost na které hospodařil. Úprkova matka Eva rozená Machálková<ref name="matrikaEU">[http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/5148/?strana=160 Matriční záznam o narození a křtu – Eva Úprková roz.Machálková]</ref> pocházela z obce [[Lipov]]. Ján Úprka byl krom hospodáře také lidový umělec, který se projevoval malbou folklórních ornamentů a motivů. František mě tři sourozence. [[Joža Uprka|Josefa]] (1861), který byl významným malířem, Martina (1863)<ref name="matrikaMartin">[http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/5090/?strana=218 Matriční záznam o narození a křtu Martina Úprky]</ref>, který hospodařil na rodovém majetku a sestru Alžbětu (1865)<ref name="matrikaAlžběta">[http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/5090/?strana=226 Matriční záznam o narození a křtu Alžběty Úprkové]</ref>. Ján Úprka mohl výtvarně na své dva syny působit velmi krátce. Zemřel předčasně v roce [[1874]]<ref name="matrikaZ1">[http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/248/?strana=15 Matriční záznam o úmrtí a pohřbu Jana Úprky]</ref>. Františkova matka nebyla nakloněna jeho výtvarným projevům a naopak se snažila, aby si zajistil praktické vzdělání pro budoucí učitelsko nebo duchovní dráhu.
Mladý František navštěvoval dva roky německé [[Piaristický řád|piaristické]] gymnázium ve [[Strážnice (okres Hodonín)|Strážnici]]. Pro neuspokojivý prospěch gymnázium opustil a krátce vypomáhal ovdovělé matce s hospodářstvím. Další studia se již ubírala uměleckým směrem. V letech 1883–1884 navštěvuje řezbářskou školu ve [[Valašské Meziříčí|Valašském Meziříčí]]. Školu však nedokončil a v roce [[1885]] odchází do [[Praha|Prahy]]. V Praze se zajímal o studium modelování na [[Akademie výtvarných umění v Praze|Akademii]] u prof. [[Josef Mauder|Maudra]]. Vzhledem k nedokončenému středoškolskému vzdělání však nebyl přijat. Úprka nastupuje jako pomocník v řezbářské a sochařské firmě Jana Krejčíka. Následně se učí kamenickému řemeslu u sochaře [[Jindřich Václav Čapek|Jindřicha Čapka]] a pracuje v ateliéru sochařů [[Antonín Pavel Wagner|Antonína Pavla Wagnera]] a [[Bohuslav Schnirch|Bohuslava Schnircha]].
Řádek 23:
V roce [[1887]] umírá Františkova matka Eva Úprková<ref name="matrikaZ2">[http://actapublica.eu/matriky/brno/prohlizec/248/?strana=52 Matriční záznam o úmrtí a pohřbu Evy Úprkové]</ref>. V letech 1890–1892 si odbyl Úprka vojenskou službu v [[Kroměříž]]i. Po absolvování vojny se opět vrací do Prahy a podniká studijní cestu po českých a německých městech. Navštívil [[Střední průmyslová škola kamenická a sochařská v Hořicích|odbornou školu sochařskou a kamenickou]] v [[Hořice|Hořicích]], pobýval krátce v německém [[Frankfurt nad Mohanem|Frankfurtu nad Mohanem]] a [[Erfurt]]u. Z cest se vrací zpět do Prahy. Pozvolna přechází od kamenického řemesla z uměleckému sochařství. V roce [[1896]] se v Praze definitivně usazuje a žení. Bere si za ženu Otilii Chramostovou, dceru Josefa Karla Chramosty herce [[Stavovské divadlo|Stavovského]] a později [[Národní divadlo|Národního divadla]]. František Úprka byl členem [[Spolek výtvarných umělců Mánes|SVU Mánes]] a od roku [[1909]] členem ''Sdružení výtvarných umělců moravských''. Mezi léty 1903 a 1908 byly jeho sochy k vidění na členských výstavách v Praze i mimo ní.
Roku [[1906]] vystavoval své dílo na Mezinárodní výstavě v [[Miláno|MiláněMilán]]ě. Rok [[1910]] se nesl v duchu italských výstav. Vystavoval v [[Benátky|Benátkách]], opět v Miláne, [[Turín]]ě a [[Řím]]ě. Další zahraniční vystoupení proběhlo od [[15. březen|15. března]] do [[22. duben|22. dubna]] [[1911]] v [[Londýn]]ě v ''Doré Gallery'', kde se konala Výstava slovanského umění. Roku [[1918]] otevíral F. Úprka obnovení provozu galerie [[Topičův salon|Topičova salonu]] po nucené sedmileté pauze, a to společnou výstavou s [[Alois Kalvoda|Aloisem Kalvodou]]. V poválečných letech provedl dva náhrobky na Národním hřbitově v [[Martin (město)|Martině]]. Náhrobky byly odhaleny v roce [[1923]] za přítomnosti prezidenta [[Tomáš Garrigue Masaryk|T. G. Masaryka]]. Roku [[1920]] zastupoval na [[Pařížský salon|pařížském Salonu]] české sochařství svou známou sochou '''''Poutníků'''''. Před koncem svého života, od roku [[1927]], často pobýval na [[Slovensko|Slovensku]], kam jej přivedly mj. pracovní záležitosti. Dokončoval zde sochařskou výzdobu fasád veřejných budov v [[Bratislava|Bratislavě]], konkrétně ''Zemské banky'' a ''Zemědělského muzea''. V roce 1929 navrhl pomník [[František Bohumír Zvěřina|Františka Bohumíra Zvěřiny]] u [[Památník Františka Bohumíra Zvěřiny|Památníku Františka Bohumíra Zvěřiny]] v [[Hrotovice|Hrotovicích]].<ref name=":0">{{Citace elektronické monografie|příjmení=Bašta|jméno=Jaroslav|titul=Muzeum v Hrotovicích|url=https://is.muni.cz/auth/th/64892/ff_m/muzeum_v_hrotovicich.txt|vydavatel=Filozofická fakulta - Masarykova univerzita|místo=Brno|datum vydání=2006|datum přístupu=2016-06-16|strany=58-62}}</ref> Jeho posledním dílem, odhaleným až posmrtně, je Pomník padlých hrdinů v Uherském Ostrohu.<ref>Dačevová R, a kol., 2012, s. 133</ref>
V roce [[1928]] prodělal Úprka zánět slepého střeva a byl operován ve [[Fakultní nemocnice Královské Vinohrady|Vinohradské nemocnici]]. Po operaci se jeho zdravotní stav postupně zhoršoval. Po dalším pobytu v nemocnici odjel s manželkou načerpat nové síly do [[Tuchoměřice|Tuchoměřic]] u Prahy. Zde 8. září 1929 stižen infarktem zemřel.
