Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 65 bajtů ,  před 1 rokem
typo, port, cs
 
== Po válce ==
Po osvobození se ohlásilhlásil na MNO, kde posléze působil v II. odboru. 1. srpna 1945 byl povýšen na majora. Od června 1946 začal studovat [[Vysoká škola válečná|Vysokou válečnou školu]] (tu dokončil v červnu 1948).<ref name=osobnS>{{Citace sborníku
 
Po osvobození se ohlásil na MNO, kde posléze působil v II. odboru. 1. srpna 1945 byl povýšen na majora. Od června 1946 začal studovat [[Vysoká škola válečná|Vysokou válečnou školu]] (tu dokončil v červnu 1948).<ref name=osobnS>{{Citace sborníku
| příjmení = Jakl
| jméno = Tomáš
}}</ref> Mezitím se v září [[1947]] oženil ([[15. květen|15. května]] [[1949]] se mu narodil syn Rudolf). Po ukončení vysoké školy válečné působil jako přednosta I. oddělení na velitelství 14. divize.
 
Již [[2. listopad]]u 1948 byl ale zatčen a 13. března 1949 ve vykonstruovaném procesu odsouzen [[Státní soud|Státním soudem]] v [[Praha|Praze]] k dvaceti letům těžkého žaláře,<ref name=osobnS /> odnětí hodnosti a titulů, ztrátě vyznamenání a občanských práv na 10 let pro trestné činy velezrady, úklady proti republice a neoznámení trestného činu. Trest odpykával nejprve na [[Plzeň-Bory|Borech]] a v [[Opava|Opavě]] a poté téměř osm let pracoval v různých [[Uran (prvek)|uranových]] dolech (včetně [[Jáchymov]]a či [[Bytíz|Bytíze]]e). V roce [[1960]] byl při hromadné amnestii propuštěn, ve vězení strávil 11,5 roku. Pracoval v cihelně v [[Libčice|Libčicích]] a poté jako skladník v drogerii. Od roku 1968 pracoval jako referent na Úřadu předsednictva vlády{{Fakt/dne|20160321154509|}} a v roce 1970 odešel do důchodu. Od svého propuštění až do roku [[1989]] byl sledován [[Státní bezpečnost|StB]].{{Zdroj?}}
 
== Po sametové revoluci ==
V roce [[1990]] mu byly vráceny všechny vojenské pocty a byl povýšen do hodnosti [[plukovník]]a.{{Zdroj?}} O rok později byl jmenován [[generál]]majorem ve výslužbě. Později{{Kdy?}} mu byl udělen titul inženýr.{{Zdroj?}}
 
V letech 1990 až [[1992]] byl předsedou [[Konfederace politických vězňů České republiky|Konfederace politických vězňů]] a poté byl jejím čestným předsedou. Poslední roky svého života trávil v Domově pro válečné veterány a i přes své chatrné zdraví (dlouhodobé problémy s [[Diabetes mellitus|cukrovkou]]) se v posledním roce pustil do boje proti zrušení tohoto útočiště pro válečné veterány. Svou bojovnost projevil i během předávání nejvyššího státního vyznamenání [[Řád Bílého lva|Řádu Bílého lva]] na podzim 2005, kam se osobně dostavil přesto, že se o dva týdny dříve musel podrobit složité operaci. Jednalo se o [[amputace|amputaci]] nohou.{{Zdroj?}}
 
Zemřel 21. prosince 2005 v den 61. výročí svého seskoku na území [[Protektorát Čechy a Morava|Protektorátu]].
 
=== Externí odkazy ===
 
* [http://zpravy.idnes.cz/foto.asp?c=A051221_162917_domaci_miz&r=domaci&styl=zoom&foto=MIZfd603_pernicky_hrad.jpg fotografie Rudolfa Pernického z předávání státních vyznamenání 28. 10. 2005 na Pražském hradě]
* [http://www.rozhlas.cz/wwii/veterani/_zprava/206127 článek o Rudolfu Pernickém na stránkách Českého rozhlasu]
 
{{Autoritní data}}
{{Portály|druhá světová válka|Lidé|Komunistický režim v Československu}}
 
{{DEFAULTSORT:Pernický, Rudolf}}
 
[[Kategorie:Čeští generálové]]
[[Kategorie:Narození 1915]]