Roku [[1156]] udělil císař [[Fridrich I. Barbarossa]] svému nevlastním bratru rýnské falckrabství v léno. Území Rýnské Falce tvořily statky lotrinského falckrabství, sálsko-štaufských domén a fojtství a církevní domény (biskupství špýrské a wormské, říšské opatství Lorsch). Po krátké vládě [[WelfpvéWelfové|Welfů]] (v letech 1195–1214), připadla [[Falc]] [[Ludvík I. Bavorský (1173-1231)|Ludvíku I. Bavorskému]], jehož syn [[Ota II. Bavorský|Ota II.]] se v roce [[1225]] oženil s dědičkou Welfů Anežkou († 1267) a tím Falc definitivně připadla Wittelsbachům. Do roku [[1329]] bylo [[Rýnské falckrabství]] spojeno s [[vévodství bavorské|vévodstvím bavorským]]. Císař Ludvík IV. Bavor musel roku [[1329]] svým synovcům odstoupit vedle rýnských držav většinu bavorské Nordgau, tj. pozdější Horní Falce; na základě této smlouvy se rod Wittelsbachů rozdělil na ''starší falckou'' a ''mladší bavorskou'' hlavní linii a o [[kurfiřt]]skou hodnost se měly dělit. Starší falcká linie ale získala kurfiřtskou hodnost pro sebe v roce [[1356]].
