Sovětský svaz: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
dopl. |
|||
Řádek 387:
{{Pahýl část}}
===Doprava===
[[Soubor:RIAN archive 878967 AvtoVAZ- Volga automaking plant in Togliatti, the Samara Region.jpg|náhled|[[AvtoVAZ|Volžskij Avtomobilnyj Zavod]] (VAZ) v roce 1969]]
Doprava byla klíčovou součástí národního hospodářství. Hospodářská centralizace konce dvacátých a třicátých let vedla k masivnímu rozvoji infrastruktury, zejména k založení aerolinek [[Aeroflot]].<ref>{{cite book |author1=Highman, Robert D.S. |author2=Greenwood, John T. |author3=Hardesty, Von|title=Russian Aviation and Air Power in the Twentieth Century|publisher=Routledge|year=1998|url=https://books.google.com/books?id=cpynoFM-Jf4C&dq|isbn=978-0-7146-4784-5|page=134}}</ref>. Země disponoval širokým spektrem dopravy po zemi, vodě a vzduchu, nicméně kvůli špatné údržbě byla většina sovětské silniční, vodní a civilní letecké dopravy ve srovnání se západním světem zastaralá a technologicky zaostalá.
Sovětská železniční doprava byla největší a nejintenzivněji používaná na světě. Koncem sedmdesátých a začátkem osmdesátých let sovětští ekonomové volali po výstavbě více silnic, aby zmírnili zatížení železnic a zlepšili sovětský vládní rozpočet.<ref>Ambler, Shaw and Symons 1985, p. 166–67.</ref> Pouliční síť a automobilový průmysl zůstaly méně rozvinuté a mimo velká města byly běžné [[Cesta (druh pozemní komunikace)|polní cesty]].<ref name="Ambler 1985, p. 167">Ambler, Shaw and Symons 1985, p. 167.</ref> Sovětská údržba se ukázala neschopná postarat se i o ty cesty, které země měla. Od počátku do poloviny osmdesátých let se sovětské úřady snažily vyřešit problém silnic objednáním výstavby nových.<ref name="Ambler 1985, p. 167"/> Automobilový průmysl mezitím rostl rychleji než výstavba silnic.<ref>Ambler, Shaw and Symons 1985, p. 169.</ref> Nerozvinutá silniční síť vedla k rostoucí poptávce po veřejné dopravě.<ref>[[Mezinárodní měnový fond]] a [[OECD]] 1991, p. 56.</ref>
Navzdory zlepšení byly některé aspekty odvětví dopravy zmítány problémy kvůli zastaralé infrastruktuře, nedostatku investic, korupci a špatnému rozhodování. Sovětské orgány nebyly schopné uspokojit rostoucí poptávku po dopravní infrastruktuře a službách.
Sovětské obchodní námořnictvo bylo jedno z největších na světě.<ref name="ciacom">{{cite web |url=http://www.theodora.com/wfb1991/soviet_union/soviet_union_communications.html |title=Soviet Union – Communications |author=Central Intelligence Agency|work=[[The World Factbook]] |year=1991 |accessdate=20 October 2010 |authorlink= Central Intelligence Agency}}</ref>
== Obyvatelstvo ==
Řádek 426 ⟶ 436:
{{Pahýl část}}
=== Media ===
[[Soubor:Pravda-otsovruk-c.jpg|thumb|Titulní stránka deníku ''[[Pravda (noviny)|Pravda]]'' z 50. let. ''Pravda'' byla nejdůležitějším sovětským deníkem s 20 miliony čtenáři za den.]]
Masová média v Sovětském svazu sloužila jako prodloužená ruka komunistické strany, jejíž úkolem bylo také ovládat a mobilizovat společnost. Již od revoluce byli Lenin a bolševici závislí na mediální podpoře, aby získali podporu lidu. Prostřednictvím rozhlasu, novin a dalších publikací úřady naléhaly na lidi, aby "budovali socialismus". Později se důležitou součástí propagandy sovětských úřadů staly filmy, televize a počítače a všechna média byla používána k šíření marxisticko-leninských hodnot. Technologický vývoj však ztížil udržení přilnavosti k masové komunikaci, mimo jiné domácí video systémy v osmdesátých letech 20. století znesnadňovaly kontrolu cirkulace zakázaných [[Videokazeta|videokazet]].
V roce 1988 vycházelo v SSSR více než 8 000 denních tiskovin v 60 jazycích. Ty měly celkový oběh asi 170 milionů kopií. Vnitrostátní noviny byly vždycky v ruštině, přestože jen polovina obyvatelstva byla etnickými Rusy. Ostatní jazyky představovaly přibližně 25% celkového vydání. Všichni novináři a redaktoři novinářů byli členy stranicky řízené odborové organizace pro novináře a 80% z nich bylo členy strany. Všichni redaktoři byli také jmenováni stranou. Žurnalistické vzdělávání bylo také silně politicky řízeno a běžná cesta v novinovém průmyslu vedla přes katedru žurnalistiky na [[Lomonosovova univerzita|Moskevské státní univerzitě]], kde studenti dostali dobré vzdělání ve stranické linii.
Z deníků byla největší a nejdůležitější [[Pravda (noviny)|Pravda]] s 20 miliony čtenáři za den. Soustředila se hlavně na události v komunistické straně a domácí i zahraniční zprávy. Dalšími významnými novinami byla [[Izvestija]] (vydávaná [[Nejvyšší sovět Sovětského svazu|nejvyšším sovětem]] s 8-10 miliony čtenáři za den), [[Trud]] ("Práce", vydávaná odborovými svazy s 8-9 miliony čtenáři za den) a [[Komsomolskaja pravda]] (vydávaná [[Komsomol]]em s 9-10 miliony čtenáři za den).
V sedmdesátých letech se stala nejdůležitějším masovým médiem televize. V roce 1988 ji mělo přibližně 75 milionů domácností a odhaduje se, že 93% obyvatel televizi sledovalo. Sovětský svaz měl čtyři televizní kanály, které vysílaly denně pětatřicet hodin. Všechny kanály vysílaly z Moskvy. Asi 20% času byly zprávy, přičemž program Vremja byl vlajkovou lodík. Vremju sledovalo 80 a 90% domácností a byla vysílána v 21:00 hodin v Moskvě. Hlavním zaměřením zpráv byli zprávy z domova a zpráv o sportu bylo málo. Hlavním programem pro zahraniční zpravodajství bylo Vokrug sveta ( „Kolem světa“), který se svými dvěma vysílání každé odpoledne a večer denně přilákal mezi 60 a 90 miliony diváků. Všechny televizní pořady byly ideologického rázu, a to zejména proto, aby diváky podněcovali k větší práci. Televizní filmy často působily hrály na druhoválečně heroismy nebo na policejní a bezpečnostní služby v boji proti "imperialistickým hrozbám". Dětské programy byly vždy nenásilné povahy, zatímco zábavní programy zdůrazňovaly správné společenské hodnoty.
Stejně jako u televize a novin také rozhlasové vysílání mělo ideologickou povahu. Úřady vysílali celkem 1400 hodin rozhlasu denně po celé zemi. Hlavní vysílače vysílaly z Moskvy, odkud osm stanic vysílalo 180 hodin denně. Mezi nimi bylo [[Hlas Ruska|Rádio Moskva]], které bylo sovětským státním oficiálními mluvčím a na konci 70. let vysílalo 254 hodin denně celkem v77 různých jazycích. Ovšem vláda nad éterem nebyla taková jako u televize (v Estonsku část země chytala finskou televizi) a státní stanice měly konkurovat zahraničním stanicím navzdory pokusu sovětských úřadů o jejich zablokování. Důležitými zahraničními stanicemi, které se dostaly do Sovětského svazu, byly [[Svobodná Evropa]], [[Hlas Ameriky]], [[BBC]] a [[Deutsche Welle]]. Odhaduje se, že dva až tři miliony sovětských občanů pravidelně poslouchali zahraniční rádio.
==Kultura==
Řádek 432 ⟶ 455:
Kulturní život v Sovětském svazu prošel několika fázemi. V letech [[1918]]-[[1929]] existovaly poměrně svobodné podmínky a umělci experimentovali s různými způsoby hledání výrazného sovětského uměleckého stylu. Lenin chtěl, aby umění bylo k dispozici masám. Orgány tolerovaly více trendů pokud nebyly zjevně proti režimu. V rámci umění a literatury vzkvétalo několik různých škol, některé tradiční, jiné radikálně experimentální. V této době působili komunisté jako [[Maxim Gorkij]] a [[Vladimir Vladimirovič Majakovskij|Vladimir Majakovskij]].
Filmová produkce byla považována za užitečný propagační nástroj pro získání širokých vrstev obyvatel, kteří byli povětšinou negramotní a byla podporována státem. Sovětská montážní škola měla v období 1920 až 1932 své zlaté období. Mnoho z nejlepších filmů režiséra [[Sergej Michajlovič Ejzenštejn|Sergeje Ejzenštejn]] pochází z této, včetně filmu [[Křižník Potěmkin (film)|Křižník Potěmkin]]
Později během Stalinovy vlády byla sovětská kultura charakterizována vzestupem a provládním stylem [[socialistický realismus|socialistického realismu]], přičemž všechny ostatní trendy byly silně potlačovány. Vzácně se objevily výjimky jako například [[Michail Bulgakov]]. Mnoho spisovatelů bylo uvězněno a zabito.
Řádek 457 ⟶ 480:
[[Černobylská havárie]] v roce [[1986]] svět šokovala. Šlo o první velkou nehodu v civilní [[jaderná elektrárna|jaderné elektrárně]], která na světe neměla obdoby, kdy bylo do ovzduší uvolněno větší množství radioaktivních izotopů. Radioaktivní dávky se rozptýlily relativně daleko. Hlavním zdravotním problémem po nehodě bylo 4000 nových případů rakoviny štítné žlázy, což však vedlo k relativně nízkému počtu úmrtí (údaje WHO, 2005). Nicméně dlouhodobé účinky nehody jsou neznámé. Mezi další velkou havárii patří [[kyštymská katastrofa]].
Po [[Rozpad Sovětského svazu|pádu SSSR]] se ukázalo, že problémy s životním prostředím jsou větší než jaké sovětské úřady připouštěly. Mezi místa s jasnými problémy
== Odkazy ==
| |||