Wikipedista:MiF/Pískoviště: Porovnání verzí

Jako první obdržela DB-3 45. eskadra 23. brigády těžkých bombardérů v [[Monino|Moninu]], součást 1. letecké armády speciálních sil. První z pěti strojů 1. série k ní dorazil koncem února 1937. A již druhý dodávaný stroj havaroval 4. března krátce po startu, když mu ve výšce 50 metrů náhle vysadily oba motory. Posádka naštěstí utrpěla jen lehká zranění. Působení zbývajících čtyř DB-3 u 45. esadry bylo krátké neboť bylo rozhodnuto, že bude vyzbrojena letouny SB-2. Letouny byly přesunuty k 90. eskadře, která měla základnu tamtéž. Její piloti létali s nejmodernější verzí bombardétů [[Tupolev TB-3|TB-3]] s motory M-34RN. Měli na nich nalétáno 200 - 400 hodin včetně nočních letů a letů podle přístrojů. Prováděné vojskové zkoušky zahrnovaly vzdušnou střelbu, bombardování cvičnými i ostrými bombami a dálkové přelety. V průběhu zkoušek došlo k několika haváriímahaváriím a závadám, při kterých byly 2 letouny zničeny a tak k 1. říjnu zůstal letuschopný pouze jeden servisní DB-3. Jako nejvážnější nedostatky byly jmenovány malá spolehlivost motorů, tendence stáčet se při startu a slabý podvozek. Eskadra byla doplněna pěti stroji 2. série. První nový letoun byl zničen hned 3. října při přistání na letišti v Moninu, když se mu při přistání zlomil podvozek. Další byl odepsán 10. října, když ho pilot při startu neudržel, došlo k vybočení a následné havárii. Zbylé tři letouny byly rozděleny - dva byly přeunuty do NII VVS a zbylý odeslán do [[Voroněž|Voroněžského]] leteckého závodu č. 18 [[Kliment Jefremovič Vorošilov|Vorošilova]] jako vzorový pro připravovanou výrobu.