Československé legie: Porovnání verzí

dsdsdsddsdvs
(maxitypo, bez px a px>upright, psaní dat -zkr, formul {{u}} by mělo být vzhledem k rozsáhlosti specifikováno btw kukshafen?)
(dsdsdsddsdvs)
Značky: editace z Vizuálního editoru možný vandalismus
[[Soubor:Stamps of Czechoslovak legion1919.jpg|náhled|Poštovní známky vydávané Polní poštou Československého vojska na Rusi.]]
 
'''ČeskoslovenskéČeskoslovenskénské legie''' je označení používané pro jednotky dobrovolnického zahraničního vojenského [[odboj]]e Čechů a Slováků za [[první světová válka|první světové války]] (a [[Ruská občanská válka|ruské občanské války]]). Legie tvořili čeští a slovenští krajané žijící v zahraničí a bývalí vojáci [[Rakousko-uherská armáda|rakousko-uherské armády]], kteří se po zajetí armádami [[Dohoda (první světová válka)|Dohody]] rozhodli dobrovolně vstoupit do řad legií. Tím porušili vojenskou přísahu rakousko-uherskému [[císař]]i<ref name="tutlala">http://zpravy.idnes.cz/cesi-bojovali-hrdinne-za-rakousko-uhersko-ale-prvni-republika-to-tutlala-1qb-/zpr_archiv.aspx?c=A081026_232405_kavarna_sim</ref> a jasně deklarovali svůj cíl vybudovat [[samostatný stát]] Čechů a Slováků. Jejich zásluhou vznikla v roce [[1918]] [[První republika|Československá republika]].
 
Název československé legie vznikl až po válce, za války se používalo souhrnné označení '''revoluční dobrovolná vojska''' (později zahraniční čs. vojska). Základ těchto vojsk začal vznikat již v&nbsp;roce [[1914]] z&nbsp;dobrovolníků, českých krajanů, kteří se hlásili do carské armády v [[Ruské impérium|Rusku]] a [[Francouzská cizinecká legie|Cizinecké legie]] ve [[Francie|Francii]]. Čeští krajané v Rusku, z&nbsp;[[Varšava|Varšavy]], jejího okolí a z území [[Volyň|Volyně]], vytvořili jednotku zvanou „[[Česká družina]]“ (nejednalo se pouze o&nbsp;Čechy a&nbsp;Slováky, ti však měli velkou převahu). Krajané ve Francii byli v rámci francouzské Cizinecké legie začleněni do samostatné roty, pro kterou se vžilo označení „[[rota Nazdar]]“. Počet českých a slovenských dobrovolníků se postupně navyšoval. Od roku [[1917]] se tvořily legie také v [[Itálie|Itálii]].
Začátkem května 1918 se situace zhoršila – [[Lev Davidovič Trockij|Trockij]] se definitivně rozhodl, že Legie, které ještě nejsou ve Vladivostoku, z Ruska neodjedou a budou silou rozpuštěny a vojáci začleněni do Rudé armády, neposlušný zbytek bude pracovat v průmyslu. Využil návrh Francouzů na odvoz části Legie z Archangelska pro rozdělení Sboru. Bolševici se 7. května neúspěšně pokusili zajmout nejbojovnějšího muže Legií, tehdy kapitána [[Radola Gajda|Radolu Gajdu]] (vyvázl díky tomu, že byl ozbrojen). 11. května bolševici obsadili kanceláře Čs. národní rady v Moskvě a zatkli Prokopa Maxu, 15. května se Rada dohodla s Trockým za cenu dalších ústupků, ale sliby Trockého opět nebyly splněny. Lev Davidovič Trockij jako vojenský komisař ([[ministr války]]) vydával rozkazy, ale jednal po dohodě s Leninem a vládou (Leninův rozkaz z 21. května nařizující rozpuštění Legií silou a další jeho osobní veřejná agitace proti legiím, při níž byl vážně postřelen [[eser]]kou Františkou Kaplanovou). 14. května došlo k [[Čeljabinský incident|Čeljabinskému incidentu]] – maďarský voják z projíždějícího vlaku hodil těžký kus železa na čs. vojáky, přitom jednoho těžce zranil.<ref name="pacner62">PACNER, Karel. ''Osudové okamžiky Československa''. S. 62-66.</ref> Češi vlak zastavili a v davové rvačce byl viník [[lynč]]ován a zabit vojáky Legií, bolševici pak v odvetě zatkli 10 strážných, kteří přišli místnímu sovětu incident vysvětlit a zatkli také důstojníka, který přišel zjistit, proč se strážní nevrátili.<ref name="pacner62" /> Legionáři zareagovali rychle a obsadili klíčová místa města, odzbrojili místní jednotky rudých, vynutili si propuštění zajatců a získali tři tisíce pušek.<ref name="pacner62" /> Místní [[sovět]] ale nechali fungovat a spořádaně se vrátili do vlaku. 23. května se v [[Čeljabinsk]]u na předběžných zasedáních sjezdu rozhodlo, že Legie se rozdělovat nebudou a cílem je Vladivostok,<ref name="pacner62" /> došlo i k dohodě s Čeljabinským sovětem o urovnání incidentu.
 
20. května 1918 začal první sjezd Čs. legií na Rusi, kde se zvolení zástupci vojáků rozhodli, že nebudou poslouchat rozkazy Rady, pokud budou v rozporu s odjezdem do Vladivostoku; přítomným členům rady nezbylo, než vůli vojáků podpořit. Pozdě večer 20. května dal Trockij zatknout předsedu Národní rady v Moskvě [[Prokop Maxa|Prokopa Maxu]]<ref name="pacner62" /> a přinutil ho odeslat telegram s příkazem k odzbrojení Legií a vložením důvěry v bolševiky a Rudou armádu. Odpovědí na tento rozkaz bylo oznámení Legií, že Rada, Maxa ani stávající vojenské velení Sboru (ruský generál Šokorov) už nejsou vedením Československého sboru, výkonnou moc převzal zvolený Provizorní výkonný výbor (velitelé pluků Gajda, Čeček, Vojcechovský, 4 členové Rady a 4 zvolení zástupci vojáků legií, předsedou zvolen Bohdan Pavlů),<ref name="pacner62" /> Čs. legie ale opět ujistily, že se nebudou vměšovat do vnitřních záležitostí Ruska a že s bolševiky budou spolupracovat na průjezdu do Vladivostoku. Trockij rozkázal rozpuštění nebo zničení Legií<ref name="pacner62" /> (není jasné, jestli byl Trockij tak rychle informován o dění na sjezdu 20. května, nebo postupoval nezávisle), 25. května 1918 vypukly boje – bolševici zaútočili proti čs. vlaku na stanici Marianovka nedaleko města [[Omsk]].
 
=== Transsibiřská magistrála ===
Anonymní uživatel