Nero: Porovnání verzí

Přidáno 31 bajtů ,  před 3 lety
m
bez shrnutí editace
m (typo)
m
I za Neronovy přítomnosti v Řecku, nejdelšího období absence císaře v Římě od časů Tiberiova odchodu do ústraní, pokračovaly represe proti republikánské nobilitě. Kontrolu nad Itálií vykonával v zastoupení Nerona propuštěnec Hélios, jenž byl obdařen týmiž pravomocemi jako [[princeps]]. Hélios však svojí neuvážeností a krutostí situaci v hlavním městě natolik vyhrotil, že byl nucen Nerona stále naléhavěji vybízet k návratu.<ref>Suetonius. ''Životopisy dvanácti císařů''. Nero [http://penelope.uchicago.edu/Thayer/E/Roman/Texts/Suetonius/12Caesars/Nero*.html#23 23]</ref> Teprve oznámením hrozby nové konspirace pohnul císaře počátkem roku [[68]] ke spěšnému odchodu z Řecka. Po svém příjezdu do Neapole zahájil Nero velkolepé triumfální procesí, ačkoli všechna jeho vítězství, jimiž se pyšnil, pocházela z [[Všeřecké hry|řeckých her]].<ref>Cassius Dio. ''Roman History'' [http://penelope.uchicago.edu/Thayer/E/Roman/Texts/Cassius_Dio/62*.html#p169 LXIII.20]</ref>
 
Již v Neapoli byl informován o tom, že koncem března vypukla v [[Gallia Lugdunensis|Gallii Lugdunensis]] vzpoura iniciovaná tamějším místodržitelem [[Gaius Julius Vindex|Gaiem Juliem Vindikem]].<ref name="c-63-22"/> Tento [[Galie|galský]] šlechtic se opíral především o své soukmenovce, zle utiskované tíživými daněmi, neboť v jeho provincii nebyla umístěna žádná legie. Správcům sousedních provincií rozeslal Vindex dopisy, v nichž je nabádal, aby se k němu připojili. Většina z nich postoupila tyto písemnosti Neronovi, ovšem [[Galba|Servius Sulpicius Galba]], místodržitel [[Hispania Tarraconensis|Hispanie Tarraconensis]], tak neučinil. Když nad ním Nero vynesl rozsudek smrti, odhodlal se Galba přejít na stranu Vindika.<ref>Plútarchos. ''Životopisy slavných Řeků a Římanů''. Galba [http://penelope.uchicago.edu/Thayer/E/Roman/Texts/Plutarch/Lives/Galba*.html#5 5]</ref> Ten se v květnu střetl s legiemi [[Lucius Verginius Rufus|Lucia Verginia Rufa]], správce [[Horní Germánie]], v bitvě u Vesontia ([[Besançon]]), v níž byli vzbouřenci drtivě poraženi a jejich vůdce přišel o život.<ref name="c-63-24">Cassius Dio. ''Roman History'' [http://penelope.uchicago.edu/Thayer/E/Roman/Texts/Cassius_Dio/63*.html#24 LXIII.24]</ref> Verginiovi vojáci se vzápětí pokusili provolat svého velitele císařem. Přestože Verginius se odmítl Neronovi postavit, zřetelná nespokojenost v germánském vojsku a pokračující nepřátelství Galby v [[Hispánie|Hispánii]] mohly Nerona stěží uklidnit. Navíc v témže měsíci povstal Lucius Clodius Macer v [[Afrika (provincie)|Africe]], čímž bylo ohroženo zásobování Říma obilím.
 
Po obdržení zpráv o těchto událostech se Nero rozhodl prchnout z Říma do [[starověká Alexandrie|Alexandrie]] a poslal své nejspolehlivější propuštěnce do [[Ostie]], kde měli připravit loďstvo. Když seznámil důstojníky pretoriánské gardy se svým záměrem plout do Egypta, ti se pod různými záminkami zdráhali splnit jeho rozkazy. Jeden z nich dokonce Neronovi odpověděl veršem z [[Vergilius|Vergiliovy]] Aeneidy: ''„Copak je smrt tak strašlivá strast?“''<ref name="s-nero-47">Suetonius. ''Životopisy dvanácti císařů''. Nero [http://penelope.uchicago.edu/Thayer/E/Roman/Texts/Suetonius/12Caesars/Nero*.html#47 47]</ref> [[Tigellinus]] se v této době odvrátil od svého dobrodince, zatímco jeho kolega Gaius Nymfidius Sabinus přesvědčil pretoriány příslibem štědrých odměn, aby uznali Galbu císařem. Zoufalý Nero váhal nad tím, zda se má vydat do Parthie, či požádat Galbu o milost, případně dovolat se na veřejnosti odpuštění svých předchozích provinění. Ani jednoho se ale neodvážil, neboť se obával, že by byl roztrhán na kusy předtím, než by dorazil na [[fórum (antika)|fórum]].<ref name="s-nero-47"/> Během noci si povšiml, že ho opustila vojenská stráž. Za těchto okolností se chtěl obrátit na své přátele, nicméně takřka všichni se už dříve vytratili z jeho společnosti. Jeden z jeho propuštěnců mu posléze poskytl dočasné útočiště ve své venkovské vile, nacházející se nedaleko Říma.<ref>Suetonius. ''Životopisy dvanácti císařů''. Nero [http://penelope.uchicago.edu/Thayer/E/Roman/Texts/Suetonius/12Caesars/Nero*.html#48 48]</ref>
 
Třebaže Neronovi se podařilo vyhledat úkryt, vzhledem k bezvýchodnosti situace mu jeho průvodci radili, aby si sám dobrovolně vzal život a předešel tak potupnému konci. Nero si proto nechal vykopat hrob, při jehož hloubení neustále bědoval a opakoval: ''„qualis artifex pereo!“'' („jaký to umělec ve mně hyne!“)<ref name="s-nero-49">Suetonius. ''Životopisy dvanácti císařů''. Nero [http://penelope.uchicago.edu/Thayer/E/Roman/Texts/Suetonius/12Caesars/Nero*.html#49 49]</ref> Mezitím byl přinesen dopis, z něhož se Nero dozvěděl, že byl senátem prohlášen za nepřítele lidu (''hostis''), pročež měl být v souladu se starodávným zvykem potrestán vsazením šíje do vidlice a umrskán metlami k smrti. Jakmile zaslechl v blízkosti jezdce, usilující o jeho dopadení, vrazil si Nero s Epafroditovou pomocí dýku do hrdla a [[9. červen|9. června]] [[68]] zemřel.<ref name="s-nero-49"/> Jeho ostatky byly spáleny a popel uložen v rodinném mauzoleu Domitiů na ''collis hortulorum'' (v současnosti vrch [[Pincio]]).
52

editací