Stanislav Gross: Porovnání verzí

Ve sporu Miloše Zemana s Vladimírem Špidlou po Zemanově drtivém neúspěchu v [[Volby prezidenta České republiky 2003|únorových prezidentských volbách 2003]] se Gross postavil na Špidlovu stranu a jeho podpora umožnila Špidlovo politické přežití.<ref name="pehe-cesty" /> Na sjezdu strany v březnu téhož roku byl Špidla zvolen předsedou, když zvítězil nad Zemanovým přívržencem [[Jiří Rusnok|Jiřím Rusnokem]], jehož předtím odvolal z funkce ministra průmyslu a obchodu. Část delegátů vyzývala ke kandidatuře i samotného Grosse, ten je však nevyslyšel a na předsedu nekandidoval, čímž podpořil Špidlovo zvolení. Místo toho byl bez problémů potvrzen ve funkci prvního místopředsedy.<ref>Zatloukal, str. 22–23.</ref>

 

 

V únoru 2004 Gross souhlasil s kandidaturou na předsedu strany, ke které ho navrhla středočeská organizace ČSSD, v níž měl velký vliv a podporu.<ref>Zatloukal, str. 24.</ref> Přelomovými se v červnu téhož roku staly historicky první české [[Volby do Evropského parlamentu 2004|volby do Evropského parlamentu]], v nichž ČSSD výrazně propadla.<ref name="pitrocha29">Pitrocha, str. 29.</ref><ref>Zatloukal, str. 25.</ref> Gross už Špidlu otevřeně nepodpořil a přidal se k jeho kritice. Ten se 26. června 2004 rozhodl odstoupit z pozice premiéra i předsedy strany a Gross dočasně převzal vedení strany.<ref>Zatloukal, str. 25–26.</ref> Ačkoli se na svou šanci připravoval, postup na nejvyšší pozici ve stranické (i [[Výkonná moc|exekutivní]]) struktuře přišel rychleji než předpokládal.{{#tag:ref|[[Erik Tabery]] v knize ''[[Vládneme, nerušit]]'' napsal: „Ještě nikdy nebyl Stanislav Gross už na první pohled tak vylekaný jako v létě 2004, kdy na jednání ústředního výkonného výboru sesadil Špidlu a uvědomil si, do jaké pozice se dostává.“<ref>Tabery, Erik: ''Vládneme, nerušit. Opoziční smlouva a její dědictví'', str. 232. Cit. in: Zatloukal, str. 28.</ref>|group="pozn."}}