Petr Křička: Porovnání verzí

Přidáno 319 bajtů ,  před 3 lety
Přidány hypertextové odkazy na související články na wikipedii.
(Doplnění informací o životě a tvorbě autora.)
(Přidány hypertextové odkazy na související články na wikipedii.)
 
== Život ==
Petr Křička se narodil 4. 12. 1884 v Kelči u Hranic. Jeho otec byl řídícím učitelem, bratr Jaroslav se stal významným hudebním skladatelem. Ač poměrně brzy ztratil otce, vyrůstal v harmonickém prostředí v úzkém kontaktu s horskou přírodou [[Českomoravská vrchovina|Českomoravské vysočiny]] a s jejím prostým lidem; to také podstatně ovlivnilo charakter Křičkovy tvorby. Maturoval v r. 1901 na reálce v [[Nové Město na Moravě|Novém Městě na Moravě]] a pak vystudoval chemii na pražské technice. Jako chemik působil nejdříve v cukrovaru v Hulíně, pak v laboratoři v [[Karlovy Vary|Karlových Varech]], krátce pobyl také v [[Pasteurův ústav|Pasteurově ústavu]] v Paříži. V l. 1907–08 učil cizím řečem v [[Moskva|Moskvě]] a po návratu žil do světové války v [[Praha|Praze]], kde převážně vyučoval na obchodních školách. Hned v r. 1914 po vypuknutí světové války odešel na haličskou frontu, byl zraněn a pobýval několik měsíců ve vojenských lazaretech. Po válce pracoval na ministerstvu školství a po druhé světové válce byl zaměstnán v Technické knihovně pražských vysokých škol. Zemřel 25. 7. 1949 v Okarci u Náměště nad Oslavou.
 
== Tvorba ==
Podobu české poezie Křička výrazně ovlivnil především svou ranou lyrickou tvorbou, jíž předjal její poválečný vývoj. Už v prvotině ''Šípkový keř'' (1916) se neobyčejně šťastně setkaly básníkovy osobní dispozice, živý poměr k přírodě a vůbec jeho přímý, otevřený, neproblematický vztah k životu se soudobými tendencemi evropského básnictví, zejména s křesťanským [[Humanismus|humanismem]] francouzských básníků (G. Duhamel, Ch. Vildrac), kteří pokorou a láskou doufali obrodit a zlidštit svět. Z tohoto setkání vznikla [[Lyrická poezie|lyrika]] základních citových poloh, ostře rozeznávající hierarchii životních hodnot, poezie návratů do dětství v rodném kraji, oslava prostých věcí a životních radostí. [[Disonance|Disonanci]] do této harmonické atmosféry, podporované též sevřeným pravidelným veršem, vnášel jen zážitek války, jenž se naplno ozval jen v jediné básni, ''Medynia Glogowska,'' zato však s mimořádnou intenzitou. V ní totiž jinošsky důvěřivý vztah k životu ve střetnutí s mezní frontovou situací – chvíli před útokem – cele odkryl básníkovo citové zázemí: lásku k bližním, soucit s nevinně trpícími i úzkost o osud národa. Právě tímto zdůrazněním citových hodnot báseň přerostla ve velice účinný, nepatetický protest válce za cizí zájmy.
 
V následující Křičkově básnické tvorbě se podstatně zesiluje inspirace lidovou lyrikou i [[Epika|epikou]]. Jejich prvky se objevují již v lyrickoepické sbírce ''Bílý štít'' (1919). Křička se v ní obrátil ke vzpomínkám na dětství uprostřed horácké přírody, z něhož vypráví několik idylických příběhů viděných zdůvěrňujícíma dětskýma očima. Horácký [[Nářečí|dialekt]], prvky [[Folklór|folklóru]], zejména v dětských říkadlech, i humor podtrhují ještě básníkovo citové zaujetí pro zvolené téma.
 
Křičkovo rané tvůrčí období vrcholí a novou tematickou rozlohu získává ve sbírce ''Hoch s lukem'' (1924). Harmonizující nálada předcházející knížky se v ní prudce rozpadá nejen pod nárazem citového rozrušení a bolesti vyvolané ztrátou milé, ale i pod novým přívalem válečných motivů. Zatímco milostné drama provokuje zraněný cit až k subjektivní intimní zpovědi, dozvuky války se hlásí v několika hutných tragických [[Balada|baladách]], z nichž některé přejímají fakturu přímo z lidové tvorby. Ale i v této sbírce osobní bolest i trpkosti světa poznamenaného válkou jsou znovu vyvažovány pokorou a láskou k životu, jež nakonec přináší i novou mužnou rovnováhu.
 
Po Hochu s lukem se Křička jako básník odmlčel. Ve 30. letech vydal jen sbírku dobových [[Satira|satirických]] a úsměvně parodujících veršů a próz ''Suchá jehla'' (1933) a různorodý soubor veršů ''Chléb a sůl'' (1933), v němž převažují příležitostné verše glosující denní události a zejména životní jubilea přátel – umělců. Vedle nich jen několik balad, rozmarných básnických hříček a lidových popěvků se příznivě odráží od reflexivních veršů, zabstraktňujících předcházející konkrétnost a mnoho mluvností rozmělňujícíc dosavadní náznakovost Křičkových veršů.
 
Básníkova poválečná poezie je cele zaujata reakcí na [[Vojenská okupace|okupaci]], válku a osvobození. Odrazilo se v ní i Křičkovo studium ruských bylin a starých srbských hrdinských zpěvů, jež za války překládal. Poéma ''Světlý oblak'' (1945) o utrpení a boji jihoslovanského lidu s okupanty je koncipována jako [[parafráze]] těchto zpěvů. Zachycuje konkrétní událost: vyvraždění 6000 mužů v Kragujevci jako odvetu za zabití dvaceti Němců partyzány. Ohlasy ruských bylin obsahuje zase sbírka ''Píseň meče'' (1946) v skladbách věnovaných boji sovětského lidu s okupanty. I v této sbírce se však vrací jihoslovanská tematika, a to jednak ve volném zpracování tří básní v próze P. Mériméa z jeho sbírky fingovaných morlackých národních písní, jednak znovu v ohlasu hrdinských zpěvů s protifašistickou tematikotematikou. Konečně sbírka ''Běsové'' (1946) přináší dobovou lyriku politického charakteru, komentující mnichovské události, okupaci, domácí partyzánský odboj i vzdání díků Sovětskému svazu za osvobození. Zejména mnichovské téma je ve sbírce podáno s vypjatým mravním patosem. Satirickým protějškem Běsů je pak sbírka ''Ďábel frajtrem'' (1946).
 
Současně s původními verši rozvinul Křička i svou překladatelskou aktivitu. Původně soustředěna k ruským symbolistům (V. Brjusov, K. Balmont, I. Bunin) postupně se po první světové válce rozšiřuje jak na klasickou ruskou poezii ([[Alexandr Sergejevič Puškin|A. S. Puškin]], [[Michail Jurjevič Lermontov|M. J. Lermontov]]) a na byliny, tak na ruskou a francouzskou poezii a drama. Životním dílem Křičkovým v oblasti překladu přitom zůstalo jeho přetlumočení lyriky A. S. Puškina.
 
== Dílo ==
9

editací