Carlos Reutemann: Porovnání verzí

První závod Formule 1 jel na [[McLaren]]u v roce 1971 na domácí půdě, kde skončil třetí. Tato Velká cena se však nezapočítávala do Mistrovství světa. V roce 1972 debutoval ve stáji [[Brabham]] na domácí půdě v závodě započteném do mistrovství světa. Jeho debut vyvolal senzaci, protože dosáhl [[pole position]]. Krátce nato vyhrál Velkou cenu [[Brazílie]], která se však nepočítala do světového šampionátu. V následujícím roce celkově skončil v mistrovství světa sedmý, když jeho nejlepšími výsledky bylybyla dvě třetí místa. V roce 1974 ve Velké ceně Argentiny vedl téměř celý závod, ale v předposledním kole mu došlo palivo, a tak skončil sedmý. Dlouho vedl také v následující Velké ceně Brazílie, kde však pro technické potíže rovněž skončil sedmý. Ve Velké ceně Emiliano Medici v Brazílii získal postavení na čele závodního pole, v závodě poté dlouho vedl, ale pro poruchu vozu musel odstoupit. Smůle učinila zadost až následující Velká cena [[Jižní Afrika|Jižní Afriky]], kterou vyhrál. Od startu do cíle pak vyhrál ještě dvě velké ceny v roce 1974. Velkou cenu [[Rakousko|Rakouska]] a Velkou cenu [[Spojené státy americké|USA]], kde navíc dosáhl pole position. Celkově skončil šestý. V sezóně 1975 patřil k hlavním kandidátům na titul společně s [[Niki Lauda|Niki Laudou]] a [[Emerson Fittipaldi|Emersonem Fittipaldim]]. Pravidelně bodoval, na [[Nürburgring]]u vyhrál, dvakrát dojel na druhém místě a v celkové klasifikaci byl nakonec třetí. Následující rok tým Brabhamu začal používat motory [[Alfa Romeo]], které byly nespolehlivé, a tak Reutemann dosáhl nejlépe čtvrtého místa ve [[Španělsko|Španělsku]] a v celkové klasifikaci byl šestnáctý, proto se rozhodl ještě koncem roku přestoupit k týmu [[Scuderia Ferrari|Ferrari]].

V roce 1977 na Ferrari obsadil třetí místo ve Velké ceně [[Argentina|Argentiny]], vyhrál Velkou cenu Brazílie a poprvé v kariéře vedl mistrovství světa vozů formule 1. Skončil pak ještě druhý ve [[Španělsko|Španělsku]], třetí ve [[Švédsko|Švédsku]] a sezónu uzavřel druhým místem v [[Japonsko|Japonsku]]. V celkové klasifikaci obsadil čtvrté místo. V roce 1978 vyhrál Velké ceny Brazílie, [[Long Beach]], Velké Británie, kde o vítězství svedl souboj s Niki Laudou, a ve velkéVelké ceně USA ve [[Watkins Glen]]. Třetí skončil v [[Belgie|Belgii]], [[Itálie|Itálii]] a [[Kanada|Kanadě]]. Třetí skončil také v celkové klasifikaci mistrovství světa za piloty stáje [[Lotus]]. Do Lotusu přestoupil v následující sezóně. Lotusy nebyly tak dobré, jako rok předtím. V polovině sezóny byl na třetím místě celkově společně s [[Patrick Depailler|Patrickem Depaillerem]] a [[Gilles Villeneuve|Gillesem Villeneuvem]], patřil mezi kandidáty na titul mistra světa, avšak během celé druhé poloviny se zhoršila výkonnost Lotusů a jemu se nepodařilo získat ani bod. V této sezóně skončil šestý. Jeho stájový kolega [[Mario Andretti]], mistr světa z roku předešlého, skončil desátý. Proto opět změnil tým. Přestoupil k [[WilliamsF1|Williamsu]], který měl v roce 1978 jeden z nejlepších vozů v závodním poli, ale v té době také velmi jednoznačně určenou hierarchii mezi jezdci v týmu. Jedničkou byl [[Alan Jones]], kterého s majitelem týmu [[Frank Williams|Frankem Williamsem]] pojilo osobní přátelství. Jones se také v roce 1980 skutečně stal mistrem světa, Reutemann však podával mimořádně stabilní a kvalitní výkony, pravidelně bodoval, vyhrál Velkou cenu [[Monako|Monaka]] a v celkové klasifikaci obsadil třetí místo. V následujícím roce byl asi nejblíže splnění svého snu, kterým byl titul mistra světa Formule 1. Vyhrál úvodní Velkou cenu Jižní Afriky, která se však nezapočítávala do mistrovství světa. Kdyby započítána byla, stal by se mistrem světa, takto skončil až druhý o jediný bod za [[Nelson Piquet|Nelsonem Piquetem]]. Kromě toho vyhrál Velké ceny Brazílie a Belgie. V Brazílii vedl od startu do cíle a tady začalo nepřátelství mezi Reutemannem a týmem Williams. Podle týmové strategie totiž měl Reutemann pustit Jonese, který byl za ním, před sebe. To však neudělal a jeho pozici v týmu to zhoršilo. V Belgii dosáhl postavení v čele startu, nejrychlejšího kola závodu a vítězství. Druhý byl v Long Beach, Argentině a Británii. Prakticky celý šampionát vedl, o titul přišel až v posledním závodě sezóny. Po skončení závodní kariéry se stal [[senát]]orem za provincii Santa Fe.