Gediminas: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m Robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy
Řádek 40:
| podpis =
}}
'''Gediminas''' či počeštěle '''Gedymín''' (kolem [[1275]]–[[1341]]) byl v letech [[1316]]–[[1341]] [[Litva|litevským]] [[velkokníže]]tem, prvním z [[Gediminovci|dynastie Gediminovců]] (vládnoucí rod byl nazván podle Gediminase samého, ačkoliv podle analogie s jeho vnukem [[Vladislav II. Jagello|Jogailou]] by měl být posledním členem dynastie předchozí). Používal titulatury král Litevců a Rusů (''rex Litvinorum et Ruthenorum'') a položil základní kámen k mocenskému postavení [[LitvaLitevské velkoknížectví|Litvy]] v severovýchodní Evropě. Za jeho panování dosáhl litevský stát mnohem větší rozlohy než jeho východní sousedé, sjednocující se [[Moskva|moskevské]] a [[tver]]ské knížectví, a stal se tak vážným konkurentem Moskvy ve snaze o ovládnutí [[Rus (oblast)|ruských zemí]].
 
== Územní expanze ==
Za Gediminasovy vlády došlo k prudké expanzi, díky které se litevská svrchovanost rozšířila jižním směrem až k řekám [[Západní Bug|Západnímu Bugu]] a [[Pripjať|Pripjati]] (byl získán [[Minsk]], [[Turov (Bělorusko)|Turov]], [[Pinsk]], Litevci se pokusili také o dobytí [[Kyjev]]a) a na východě po střední tok [[Dněpr]]u ([[Vitebsk]] získal sňatkem Gediminasův syn [[Algirdas]], přechodně byl dobyt také starobylý [[Smolensk]]). DoPod mocimoc Litvy se tak dostaly významné obchodní stezky a země se zapojovala do obchodního spojení mezi střední a východní Evropou.
 
== Boj s řádem německých rytířů ==
V boji proti agresi [[Livonsko|livonské]] větve [[Řád německých rytířů|řádu německých rytířů]] získal Gediminas roku [[1322]] spojence přímo na území Livonska, samosprávu města [[Riga|Rigy]] a rižského arcibiskupa [[Fridrich z Pernštejna|Fridricha z Pernštejna]], kteří měli s rytíři vážné spory. Jejich prostřednictvím se obrátil roku [[1323]] na [[papež]]e [[Jan XXII.|Jana XXII.]], důležitá německá přístavní a obchodní města, františkány a dominikány v [[Sasko|Sasku]]. Informoval je o svém úmyslu nechat se pokřtít (Litva byla v té době pohanskou zemí) a zval do své země duchovní i kolonisty. Zároveň obvinil řád, že svým jednáním zprofanoval [[křesťanství]] v takové míře, že ho nyní Gediminasovi poddaní nenávidí. Papež požádal livonské rytíře, aby uzavřeli s Litvou mír (1323) a vyslal na Litvu své poselstvo ([[1324]]). Papežští legáti však brzy zjistili, že Gediminas bude sice nadále na svém území křesťany tolerovat, sám však [[křest]] nepřijme, smysl jeho dopisů byl prý v tomto ohledu zkreslen, a nebude v tom ani nikoho povzbuzovat. V důsledku tohoto vývoje událostí nepovažoval řád smlouvu s Litvou za závaznou a ještě koncem roku 1324 obnovil útoky. Válka se protáhla až do roku [[1338]]. V jejím průběhu zaútočili na Litvu také němečtí rytíři z [[Prusko|Prus]], počátkem roku [[1329]] napadli v koordinované akci s českým vojskem [[Jan Lucemburský|Jana Lucemburského]] [[Žmuď]] (Žemaitsko).
 
Společný nepřítel sblížil Gediminase s polským králem [[Vladislav I. Łokietek|Vladislavem ŁokietkemLokýtkem]]. Roku [[1325]] spolu uzavřeli obranný a útočný spolek proti řádu. Spojenectví bylo stvrzeno sňatkem Gediminasovy dcery [[Aldona Anna Litevská|Aldony]] (po přijetí křtu Anna) s následníkem trůnu [[Kazimír III. Veliký|Kazimírem]]. Polsko-litevské spojenectví však vzalo po nástupu Kazimíra III. na trůn ([[1333]]) rychle za své a během následujících bojů o [[Halič]] a [[Volyň]] nabyly vztahy mezi Polskem a Litvou čistě konfrontačního charakteru.
 
== Externí odkazy ==