Caligula: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
mBez shrnutí editace značka: editace z Vizuálního editoru |
mBez shrnutí editace značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 130:
==== Židé ====
Třebaže o dopadu Caligulovy politiky na chod provincií a o jejím vnímání tamním obyvatelstvem se nezachovaly příliš podrobné údaje, existují poměrně obšírné zprávy, vycházející převážně z líčení [[Flavius Iosephus|Flavia
V [[Alexandrie|Alexandrii]] docházelo k pravidelným výbuchům násilí mezi zde žijícími [[Helenizace|helenizovanými]] Egypťany a Řeky na jedné straně a početnou židovskou menšinou na druhé straně. Tehdejší prefekt Egypta Aulus Avilius Flaccus nepožíval Caligulovy důvěry, jelikož byl loajálním stoupencem [[Tiberius|Tiberia]]<nowiki/>a a kdysi osnoval úklady císařově matce.<ref>Filón z Alexandrie. ''Flaccus''. [http://en.wikisource.org/wiki/Flaccus#III III.8]</ref> V roce 38 vyslal Caligula [[Herodes Agrippa I.|Heroda Agrippu]] na neohlášenou cestu do Alexandrie, kde měl kontrolovat Flaccovu činnost. Podle Filóna však Agrippova přítomnost dráždila zdejší řecké obyvatelstvo, spatřující v něm židovského krále, kvůli čemuž došlo k lokálnímu pronásledování Židů.<ref>Filón z Alexandrie. ''Flaccus''. [http://en.wikisource.org/wiki/Flaccus#V V.29]</ref> Flaccus se poté pokusil udobřit si místní Řeky a hlavně Caligulu, když nařídil umístit císařovy sochy do [[Synagoga|synagog]]. Brzy znovu propukly výtržnosti, na něž Caligula zareagoval Flaccovým odvoláním a popravou.<ref>Filón z Alexandrie. ''Flaccus''. [http://en.wikisource.org/wiki/Flaccus#XXI XXI.185]</ref>
Nové nepokoje svírající Alexandrii v roce 40<ref name="caligae-19">Josephus. ''Antiquities of the Jews''. XVIII.8.1</ref> zavdaly podnět k vyslání poselstva do Říma, jehož se účastnil i Filón. Dříve, než mohla delegace složená z Řeků a Židů předstoupit před císaře, dorazila do hlavního města zvěst o násilnostech ve městě Jamnia v [[Judea|Judeji]], v němž rozzuření Židé zničili nedávno vztyčený oltář.<ref>Filón z Alexandrie. ''On the Embassy to Gaius'' [http://en.wikisource.org/wiki/On_the_Embassy_to_Gaius#XXX XXX.201]</ref> Císař v reakci na to nařídil přeměnit židovský Chrám ve středisko císařského kultu.<ref>Filón z Alexandrie. ''On the Embassy to Gaius'' [http://en.wikisource.org/wiki/On_the_Embassy_to_Gaius#XXX XXX.203]</ref> Caligulovo úsilí prosadit toto rozhodnutí třeba i násilím vyvolalo rozbroje v Antiochii, správním sídle provincie Sýrie, jejíž místodržitel Publius Petronius byl pověřen zhotovením a vystavením císařovy sochy v Chrámu.<ref>Filón z Alexandrie. ''On the Embassy to Gaius'' [http://en.wikisource.org/wiki/On_the_Embassy_to_Gaius#XXXI XXXI.213]</ref> Nicméně v tom mu bránily masy vzbouřených Židů. Caligula byl nakonec nejspíše přesvědčen Agrippou,<ref name="caligae-19"/> aby upustil od svého rozkazu, jehož uskutečnění mohla případně zhatit také císařova smrt, přijímaná židovským obyvatelstvem v celé říši s neskrývaným uspokojením.
Řádek 141:
Josephus připisoval Chaereovu činu politické motivy,<ref>Josephus. ''Antiquities of the Jews''. XIX.1.6</ref> avšak Suetonius předpokládal, že Chaerea zavraždil Caligulu pro neustálé posměšky, jež musel ze strany císaře snášet. Ten totiž považoval Chaereu pro jeho slabý hlas za zženštilého a vyčítal mu špatné plnění povinností výběrčího daní. Údajně ho také urážel, když ho při udělování denního hesla zahrnoval výrazy jako „[[Venuše (mytologie)|Venuše]]“ nebo „[[Priapos]]“.<ref>Suetonius. ''Životopisy dvanácti císařů''. Gaius Caligula [http://penelope.uchicago.edu/Thayer/E/Roman/Texts/Suetonius/12Caesars/Caligula*.html#56 56]</ref>
24. ledna 41 [[Cassius Chaerea|Chaerea]] a jiní pretoriáni během právě probíhajících dramatických vystoupeních konaných k poctě božského Augusta přistoupili ke Caligulovi, zatímco se vybavoval s jedinci účinkujícími v soutěžích.<ref>Suetonius. ''Životopisy dvanácti císařů''. Gaius Caligula [http://penelope.uchicago.edu/Thayer/E/Roman/Texts/Suetonius/12Caesars/Caligula*.html#58 58]</ref> Podrobnosti dalšího dění se v různých pramenech liší, všechny se ale shodují, že Chaerea zasadil Caligulovi první ránu, načež se přidali i ostatní spiklenci. Suetonius si všímá zjevné podobnosti smrti Caliguly a vraždy [[Julius Caesar|Julia Caesara]]. Podzemní průchod, v němž se tato událost odehrála, byl objeven pod císařským palácem na Palatinu. Záhy byla zabita Caligulova manželka Caesonia společně s jejich malou dcerkou Julií Drusillou, jíž byla rozražena hlava o zeď. Poté, co příslušníci Caligulovy germánské tělesné stráže seznali, že císař byl napaden a podlehl útoku, zachvátila je zuřivost. Rozběsnění Germáni následně zareagovali zabitím některých z konspirátorů, několika senátorů a nevinných okolo přihlížejících.<ref>Josephus. ''Antiquities of the Jews''. XIX.1.15</ref>
Senát hodlal využít Caligulova zavraždění jako příležitosti k obnovení [[Starověký Řím#Římská republika|republiky]] a k zatracení všech císařů,<ref>Josephus. ''Antiquities of the Jews''. XIX.2</ref> v čemž se mu dostávalo podpory i od Chaerey a jiných vojáků. Část zarmouceného římského lidu, postrádajícího nadšení pro opětovné nastolení republikánského systému, se shromáždila a hněvivě se dožadovala vyzrazení identity Caligulových vrahů. Většina pretoriánské gardy neochvějně setrvala ve své oddanosti julsko-klaudijskému rodu. Přesvědčeni o tom, že principát je třeba udržet, dopravili pretoriáni Caligulova strýce [[Claudius|Claudia]] do svého tábora.<ref>Josephus. ''Antiquities of the Jews''. XIX.2.1</ref>
| |||