Emanuel Václav Krakowský z Kolowrat: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m →Život značka: editace z Vizuálního editoru |
→Život: doplnění informací značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 27:
== Život ==
Narodil se [[26. prosinec|26. prosince]] [[1700]] v [[Praha|Praze]] jako sedmý syn a poslední z 10 potomků hrabětě [[Maxmilián Norbert Krakowský z Kolowrat|Maxmiliána Norberta Krakowského z Kolowrat]] (pokřtěn [[14. červen|14. června]] [[1660]] Praha - [[25. březen]] [[1721]]),
== Studium a kariéra ==
Svými rodiči byl určen pro řád Maltézských rytířů již ve věku 3 let. Jeho studia byla zaměřena na státovědu a vojenství. Dostalo se mu také výjimečného jazykového vzdělání, hovořil německy, francouzsky, italsky a španělsky a dorozuměl se česky, polsky a rusky.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Juřík | jméno = Pavel | odkaz na autora = | titul = Kolowratové. Věrně a stále | url = | vydavatel = Euromedia - Knižní klub | místo = Praha | rok = 2016 | počet stran = 152 | strany = 64|isbn = 978-80-242-5163-9}}</ref> V 17 letech vstoupil do řádu a v roce [[1731]] stal se komturem a 3. uživatelem rodové řádové komendy Corporia Christi (Těla Kristova) ve [[Vratislav (město)|Vratislavi]] a v [[Losiów|Losiowě]], která byla v roce 1690 dědičně svěřena rodu [[Kolovratové|Kolovratů]] (drželi ji až do jejího zrušení v roce [[1839]]). V tzv. rodinných komendách, commenda iuris patronatus, mají přede všemi ostatními členy řádu výluční právo členové rodiny, pro niž byly zřízeny.
Pak pobýval několik let na [[Malta|Maltě]]. V roce [[1738]] byl jmenován viceadmirálem maltézského řádového loďstva a byl těžce raněn v bitvě s Turky.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Juřík | jméno = Pavel | odkaz na autora = | titul = Kolowratové. Věrně a stále | url = | vydavatel = Euromedia - Knižní klub | místo = Praha | rok = 2016 | počet stran = 152 | strany = 63|isbn = 978-80-242-5163-9}}</ref> Emanuel Václav se musel stát oblíbencem [[Velmistři Maltézského řádu|velmistra řádu]] Fra Manuela Pinty de Fonseca (1741–1773),
Když [[5. červenec|5. července]] [[1754]] zemřel v řádovém paláci na [[Malá Strana|Malé Straně]] v Praze český velkopřevor [[Václav Jáchym Čejka z Olbramovic|Václav Jáchym hrabě Čejka (Czeyka) z Olbramovic]], jmenoval velmistr Pinto [[3. října]] [[1754]] hraběte Kolowrata novým velkopřevorem s tím, že si smí ponechat kromě rodové vratislavské komendy také komendu [[Losiów]]. S tím nakonec vyjádřil svůj souhlas i nový vladař té části [[Slezsko|Slezska]], pruský král [[Fridrich II. Veliký]] (1740–1786), ač měl s oběma komendami zpočátku zcela jiné úmysly a plány. Jako velkopřevor Čech, Moravy, Slezska, Polska a Rakouska vládl Emanuel Václav Kajetán vedle Strakonic ještě na statcích komendy Ad S. S. Corpus Christi ve Vratislavi a v Liosówě a byl i komturem ve Striegau a Crossen. Nový český velkopřevor pak opustil Maltu a vrátil se do Čech, aby převzal správu velkopřevorství. Stal se také vyslance řádu u císařského dvora ve Vídni. Jedním z jeho prvních počinů bylo rozšíření [[Kostel Panny Marie Bolestné (Podsrp)|kostela Pany Marie Bolestné]] na [[Přední Ptákovice|Podsrpu]] u [[Strakonice|Strakonic]], postaveného jeho předchůdcem Čejkou. Poutě k Panně Marii Podsrpenské se tehdy staly velice oblíbenými a paradoxně oslabily návštěvnost jiného řádového poutního místa [[Kostel svatého Jana Křtitele (Radomyšl)|sv. Jana Křtitele]] nad [[Radomyšl]]í. Tato skutečnost měla dokonce i hospodářské důsledky pro obyvatele Radomyšle, kde nejprve zanikl dosud kvetoucí cech perníkářský a záhy poté i cech plátenický a soukenický. Na druhé straně však mohl díky velkopřevorově munificenci farář v Radomyšli Fra Mathias Mindlent (1762–1768) opravit zpustlou faru a hospodářské zázemí. Na řádových panstvích také zahájil emfyteutický (podle práva dědičného pachtu) prodej dominikálních (panských) pozemků, které se vrchnostenskému hospodaření již nevyplácely, zejména pro berní zatížení.
V roce 1768 byla dokončena přestavba starších renesančních domů na barokní zámek ve Varvažově (14 km severně od Písku), a to na velkopřevorův příkaz, aby pak nové sídlo sloužilo jako residence velkopřevorů a členů řádu. Tomuto účelu sloužil varvažovský zámek až do roku 1847, kdy jej koupil Karel II. kníže ze Schwarzenbergu z orlické sekundogenitury a připojil jej k Čimelicím.
Jako důstojník se zúčastnil řady bitev – u Malvic (10. dubna 1741), u Chotusic (17. května 1742) a u Hohenfriedbergu (7. června1745) a pak i dalších bitev v průběhu Sedmileté války. Vyznamenal se zejména ve slavné [[Bitva u Kolína|bitvě u Kolína nad Labem]] (18. června 1757), kde pruský král [[Fridrich II. Veliký|Friedrich II. Veliký]] utrpěl svou první vojenskou porážku. Velkopřevorovo jméno je uvedeno na pomníku bitvu u Křečhoře u Kolína a nejspíše to byl on, kdo dal postavit i Boží muka nedaleko Lošan u silnice do Kolína. Jde o 7 metrů vysoký masivní sloup z cihel a kamene, jímž chtěl poděkovat Bohu za přežití.
Velkopřevor hrabě Kolowrat byl pohřben do hrobky v řádovém [[Kostel svatého Prokopa (Strakonice)|kostele sv. Prokopa]] na [[Strakonice (hrad)|Strakonickém hradě]].
== Vyznamenání ==
|