František Teuner: Porovnání verzí

| titul před = MUDr.
| obrázek = František Teuner 1943.jpg

| popisek = <small>František Teuner na fotografii z května 1943</small>

'''MUDr. František Teuner''' ([[6. březen|6. března]] [[1911]], [[Benešov| Benešov u Prahy]] – [[25. červen|25. červen]] [[1978]], [[Norimberk]]) byl český lékař, pravicový extrémista a kolaborant s nacismem. Od třicátých let se angažoval v českém fašistickém hnutí, stal se členem organizace [[Vlajka (hnutí)|Vlajka]] a v roce 1941 připravoval s ministrem školství a národní osvěty [[Emanuel Moravec|Emanuelem Moravcem]] vznik jednotné mládežnické organizace podle nacistického vzoru - [[Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě|Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě]], a v květnu 1942 byl jmenován do funkce jejího generálního referenta. Za práci v této organizaci mu byla Třetí říší udělena „[[čestná dýka]]“ a [[cena Reinharda Heydricha]]. Při procesu s představiteli Kuratoria v roce [[1947]] byl odsouzen k [[trest smrti|trestu smrti]]. Ten mu byl po čtyřech letech zmírněn na trest doživotního odnětí svobody. V roce [[1960]] následovalo jeho propuštění na svobodu a po [[Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa|okupaci vojsky Varšavské smlouvy]] v roce [[1968]] emigroval do [[Německo|Německa]], kde také zemřel.<ref>[http://www.ustrcr.cz/cs/audio-archiv-zivotopisy#teuner MUDr. František Teuner (1911–1978)]</ref><ref> Náš směr [http://nassmer.blogspot.co.at/2009/08/nedokoncena-pout-kuratoria-ii.html Nedokončená pouť Kuratoria (II.)]</ref>

František Teuner se narodil 6. 3.března [[1911]] v Benešově do rodiny primáře okresní nemocnice MUDr. Karla Teunera a jeho manželky Jarmily. <ref>Citace z Nedokončená pouť Kuratoria (II.): Rodina jeho otce pocházela z Opočna a řadila se ke střední společenské vrstvě. V příbuzenstvu se objevovala i šlechta. Karel Teuner, vystudoval lékařství ve Vídni a to mu bylo na obtíž v konkurzu na primáře benešovské nemocnice. Mnozí mu totiž vytýkali, že nestudoval v Praze, a považovali to za projev „národního odrodilství“. Nakonec však primariát získal a řídil nemocnici 35 let. Stal se osobním lékařem následníka trůnu, s Františkem Fredinandem a s jeho ženou se spřátelil a často je doprovázel na jejich cestách. Teuner vybudoval v Benešově plicní pavilon, v té době jediný v Čechách, angažoval se v profesních lékařských organizacích i v městské samosprávě.</ref> Křtu Františka Teunera se účastnil jeho kmotr [[František Ferdinand d'Este]] s chotí a taktéž kmotrou arcivévodkyní Žofií, po kterém byl také pokřtěn. Teuner měl ještě dva sourozence bratra Karla (1912) a sestru Žofii (1916). <ref> Náš směr [http://nassmer.blogspot.co.at/2009/08/nedokoncena-pout-kuratoria-ii.html Nedokončená pouť Kuratoria (II.)]</ref>

Ve školním roce 1921/22 začal František Teuner studovat na benešovském gymnáziu. Jeho třídním učitelem byl ThDr. I. Kolář.<ref>Citace z Nedokončená pouť Kuratoria (II.): Zpovědník následníkovy rodiny, odpůrce Masaryka a první republiky, vyučoval náboženství, zeměpis a němčinu.</ref>. Dne 19. 6. 1929 odmaturoval a v duchu rodinné tradice započal studium medicíny na [[Univerzita Karlova|Univerzitě Karlově]]. V roce [[1935]] promoval u profesora Bydlíka na doktora všeobecného lékařství. <ref>Citace z Nedokončená pouť Kuratoria (II.): Tento titul mu byl sice výnosem Národního soudu z 2. 5.května 1947 odňat, ale Teuner ho prakticky využíval stále a po propuštění z vězení pak nadále pracoval jako lékař.</ref> Od roku [[1941]] pracoval na interní klinice u profesora [[Josef Pelnář|Josefa Pelnáře]].<ref> Náš směr [http://nassmer.blogspot.co.at/2009/08/nedokoncena-pout-kuratoria-ii.html Nedokončená pouť Kuratoria (II.)]</ref>

Teuner byl již od vysokoškolských studií velmi aktivním krajním pravičákem. V roce [[1930]] vstoupil do organizace [[Vlajka (hnutí)|Vlajka]] a v roce [[1939]] založil skupinu [[Mládež vlajky]]. Rok na to ho Jan Rozsévač-Rys jmenoval ústředním vedoucím propagandy a náčelníkem mládeže [[ČNTS-Vlajka]]. Zpočátku spolupracoval s [[Jan Rys-Rozsévač|Janem Rysem-Rozsévačem]], se kterým se však v roce [[1941]] rozešel a z Vlajky vystoupil.<ref>Renner, Erich: František Teuner. Od kritiky demokracie k fašismu a kolaboraci, In: Sborník vlastivědných prací z Podblanicka, č. 46/2000, str. 149-151 </ref><ref>Citace z Nedokončená pouť Kuratoria (II.): 19. února se Teuner vzdal funkce vedoucího propagandy, pak se vzdal funkce náčelníka mládeže a odevzdal hodnost setníka Svatoplukovy gardy a nakonec 5. března 1941 telegraficky z Vlajky vystoupil. Rys-Rozsévač kontroval tím, že ho z Vlajky vyloučil, prý pro porušení křesťanské morálky. Vlajka tak v osobě mladého lékaře Teunera neztratila jen cenného mládežnického aktivistu, ale taktéž člověka, který měl na starosti propagandu hnutí.</ref> Počátkem roku 1941 Dr. Teuner navazuje společně se svými spolupracovníky spolupráci s Emanuelem Moravcem.<ref>Špringl, Jan: Protektorátní vzor mladého člověka. Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě (1942-1945), In: Soudobé dějiny, č. 1-2/2004, Praha 2004</ref><ref>Špringl, Jan: Protektorátní vzor mladého člověka. Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě (1942-1945), In: Soudobé dějiny, č. 1-2/2004, Praha 2004</ref>

Po válce Teuner emigroval do exilu. Na základě tzv. retribučního dekretu Eduarda Beneše byl [[Národní soud|Národním soudem]] v nepřítomnosti odsouzen k [[Trest smrti|trestu smrti]]. V [[Mnichov]]ě ho dva dny po vynesení rozsudku předala americká tajná služba [[Kontrašpionážní sbor|CIC]] k zatčení ruské tajné službě GUP. Jeho pokus o sebevraždu během transportu z Mnichova do [[Československo|Československa]] dopadl neúspěšně. Na vykonání rozsudku čekal šest let, prezident [[Klement Gottwald]] mu udělil milost a trest byl zmírněn na [[Doživotí|doživotní vězení]], který si odpykával v různých věznicích - na Mírově, v Leopoldově, ve slovenské [[Ilava|Ilavě]] a kde také působil v době nedostatku vězeňských lékařů na ambulanci nebo nemocničním oddělení jako vězeňský lékař. Po 14 letech byl propuštěn. Krátce působil v plicním sanatoriu v [[Žamberk]]u, v roce [[1960]] vykonával lékařskou praxi v Praze a v severních Čechách. V roce [[1968]] po [[Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa|okupaci vojsky Varšavské smlouvy]] emigroval do [[Německo|Německa]], kde opět působil jako [[lékař]]. Zemřel v červnu [[1978]] v [[Norimberk]]u.