Ernest Špitz: Porovnání verzí

Ernest studoval na místním gymnáziu, podle jeho bratra pravděpodobně v srpnu 1940, o prázdninách před třetím ročníkem, dostali každý ze sourozenců Spitzových dopis, v němž bylo napsáno, že se jim kvůli jejich židovskému náboženství zakazuje další vzdělávání na veřejných školách. Místní židovská obec během několika týdnů vybudovala improvizovanou školu, kde Ernestova matka vyučovala v jednotřídce několik desítek židovských dětí z Oravy. Škola fungovala až do Slovenského národního povstání v roce 1944, ale s tím, jak na jaře roku 1942 začaly transporty, dětí postupně ubývalo a nakonec zůstali jen čtyři, tři sourozenci Spitzovi a syn lékárníka. (Lékárníci měli jako tzv. hospodářští Židé výjimku z transportu, výjimku měli rovněž oba rodiče - otec byl pověřen pochováváním Židů z celé Oravy. Matka měla výjimku jako učitelka židovských dětí.) Výjimka ovšem měla být jen dočasná, Spitzovi měli podle plánu odjet posledním transportem. Kvůli obrovské nouzi si rodina v této době různým způsobem přivydělávala (Ernest s Tiborem např. pracovali v zahradnictví, obcházeli vesnice a vyměňovali různé věci za staré železo, které dávali do sběru, opravovali vyhozené věci a pak je prodávali vesničanům, či působili jako chiropraktikové).