Blažej Ráček: Porovnání verzí

Přidáno 58 bajtů ,  před 3 lety
oprava odkazu na rozcestník
(oprava odkazu na rozcestník)
(oprava odkazu na rozcestník)
 
== Život ==
Po ukončení obecné školy v Křoví studoval v letech [[1896]] - [[1902]] v [[Brno|Brně]] na prvním českém gymnáziu, noviciát vykonal na [[Velehrad]]ě. První sliby složil v roce [[1904]] v [[Kalksburg]]u, kde završil gymnaziální studia maturitou v roce [[1906]]. Ve Svatém Ondřeji v [[Korutany|Korutanech]] studoval rétoriku, v letech [[1907]] - [[1910]] v [[Bratislava|Bratislavě]] filozofii. Řád jej pověřil povoláním profesora, a proto v letech [[1910]]-[[1915]] studoval dějepis a zeměpis na [[Univerzita Karlova|Karlově univerzitě]], poté v [[Innsbruck]]u na řádové univerzitě teologii. Na kněze byl vysvěcen na kněze 5. července [[1918]] v Brně. V roce [[1919]] skončil studia teologie a začal učit na [[Arcibiskupské gymnázium Praha-Bubeneč|arcibiskupském gymnáziu v Praze-Bubenči]], mezitím ovšem vykonal v [[Linec|Linci]] svou třetí probaci. Své působení na bubenečském gymnáziu v Praze zakončil s ostatními profesory a žáky poté, co budovu zabrali [[Nacismus|nacisté]] v prosinci [[1940]]. Do roku [[1942]] pak arcibiskupské gymnázium sídlilo na [[Smíchov]]ě. Po zrušení jezuitských gymnázií v roce [[1942]] prožil zbytek války na [[Velehrad]]ě a do roku [[1945]] se věnoval spisovatelské činnosti. V roce [[1945]] se vrátil k výuce, tentokrát na obnoveném velehradském jezuitském gymnáziu, odkud v roce [[1949]] odešel do [[Bohosudov]]a. V rámci [[Akce K]] se v dubnu [[1950]] z Bohosudova stal tzv. internační klášter, do kterého byli kromě jezuitů svezeni také [[františkáni]] a [[Řád menších bratří konventuálů|Minorité]]. V Bohosudově Ráček zůstal s ostatními jezuity do září, pak byl internován v Oseku a v [[Králíky|Králíkách]], kde mu byly přidělovány polní práce. 27. ledna [[1953]] byl uznán práce neschopným a převezen do domova v [[Moravec (okres Žďár nad Sázavou)|Moravci]]. 12. července [[1960]] byl Krajským soudem v [[Brno|Brně]] v rámci procesu označeného ''Ráček a spol.'' s dvěma dalšími jezuity odsouzen za údajné [[podvracení republiky]]. Trest v trvání dvou a čtvrt roku strávil na [[Mírov]]ě a ve [[Valdice|Valdicích]].<ref name = "Vlček233">[[Vojtěch Vlček|VLČEK, Vojtěch]]: ''Perzekuce mužských řádů a kongregací komunistickým režimem 1948-1964'', Matice cyrilometodějská, Olomouc 2003, s. 233-234.</ref>
 
== Dílo ==
Je autorem populárních historických přehledů světových církevních a českých dějin, zčásti koncipovaných jako středoškolské učebice tradičního [[Apologetika|apologetického]] typu. Věnoval se i historii jezuitského řádu. Během pobytu v [[Moravec (okres Žďár nad Sázavou)|Moravci]] rozpracovával další kapitoly svých církevních dějin a pro spolubratry jako samizdat sepsal brožuru ''Řád nejvíc milovaný a nejvíc nenáviděný'', která je zmiňována i v rozsudku jako doklad "trestné činnosti".<ref name = "Vlček233"/> Většinu času však věnoval textu ''Život Ježíše Krista'', který vyšel v roce [[1969]] v [[exil]]u.
 
=== Vydané knihy ===