Zdeněk Váňa (archeolog): Porovnání verzí

Odebráno 13 bajtů ,  před 2 lety
tit >ib, bez neency, port
(Odkazy, typografie, neověřeno)
(tit >ib, bez neency, port)
{{Neověřeno}}
{{Infobox - osoba}}
|titul před = [[Doktor filozofie|PhDr.]]
| titul za = [[Kandidát věd|CSc.]]
}}
{{požadavek na portrét}}
[[Doktor filozofie|PhDr.]] '''Zdeněk Váňa''', [[Kandidát věd|CSc.]] ([[13. únor]]a [[1924]] [[Čakovičky]] – [[30. leden|30. ledna]] [[1994]] [[Praha]]) byl [[Češi|český]] [[archeolog]].
 
== Život ==
Cesta Zdeňka Váni k archeologii nebyla zcela přímá. Po maturitě na libeňském gymnáziu byl v roce 1944 jako člen ilegální skupiny Svazu československé mládeže zatčen a vězněn v [[Drážďany|Drážďanech]], odkud se mu podařilo při zničujícím náletu v únoru 1945 uprchnout. Po [[Druhá světová válka|druhé světové válce]] začal studovat na Filozofické fakultě v Praze archeologii a nejstarší dějiny u profesorů [[Jan Eisner|Jana Eisnera]], [[Jan Filip (archeolog)|Jana Filipa]] a [[Václav Chaloupecký|Václava Chaloupeckého]]. Už jako student začal pracovat jako archeolog v Krajském muzeu v Teplicích, a tím se dostal k výzkumu slovanských hradišť v tomto regionu v [[Bílina (hradiště)|Bílině]], [[Zabrušany (hradiště)|Zabrušanech]], [[Levousy (hradiště)|Levousích]] a [[Vlastislav (hradiště)|Vlastislavi]]. Ve výzkumech pokračoval i poté, co v roce 1953 přešel k profesoru Janu Eisnerovi do [[Slovanský ústav Akademie věd České republiky|Slovanského ústavu ČSAV]] v Praze a po jeho reorganizaci v roce 1964 do [[Archeologický ústav Akademie věd České republiky|Archeologického ústavu]]. V té době začal zkoumat i slovanská hradiště na Kladensku, nejprve [[Libušín (hradiště)|Libušín]] a pak od roku 1972 [[Budeč (hradiště)|Budeč]]. Výsledky svých výzkumů publikoval jednak v odborných časopisech, jako jsou [[Památky archeologické]] a [[Archeologické rozhledy]] a také knižně. V roce 1973 vydal v edici Památníky naší minulosti knihu ''Přemyslovský Libušín. Historie a pověst ve světle archeologického výzkumu.'' Spolu se svým kolegou z výzkumu na Budči [[Miloš Šolle|Milošem Šollem]] připravil v roce 1983 v kladenském muzeu výstavu o Budči a společně napsali brožurku Budeč – památník českého dávnověku. Až posmrtně byl vydán jako kniha text připravený původně do Památek archeologických Přemyslovská Budeč.
Zdeněk Váňa kromě publikování výsledků svých archeologických výzkumů vydával i knihy se širším zaměřením. Přehledem výsledků archeologického bádání o slovanském dávnověku je jeho kniha ''Objevy ve světě dávných Slovanů'' a ''Svět dávných Slovanů,'' kterou vydala Artia v překladech do několika světových jazyků. Už před tím ale vyšla Váňova práce {{Cizojazyčně|de|''Einführung in die Frühgeschichte der Slawen,''}} používaná řadu let na zahraničních universitách jako nezbytná příručka pro studium tohoto tématu. Kromě archeologie se Zdeněk Váňa soustavně zabýval i filozofií, k níž měly blízko jeho práce ''Svět slovanských bohů a démonů'' a její německá verze {{Cizojazyčně|de|''Mythologie und Götterwelt der slawischen Völker.''}} To bylo v době, kdy byla Zdeňku Váňovi svěřena funkce předsedy Antroposofické společnosti v České a Slovenské republice. V jejích tiskovinách pak Zdeněk Váňa publikoval články z oblasti duchovědné, nejen o podstatě [[antroposofie]], ale i o jejím vztahu ke katolictví nebo k indické filozofii.
{{Pahýl}}
{{Autoritní data}}
{{Portály|Lidé}}
{{DEFAULTSORT:Váňa, Zdeněk}}
 
{{DEFAULTSORT:Váňa, Zdeněk}}
[[Kategorie:Čeští archeologové]]
[[Kategorie:Narození 1924]]