|
Některé z Goghových maleb zaujímají vysokou pozici v seznamu nejdražších maleb na světě. [[30. březen|30. března]] [[1987]] byl prodán Goghův obraz ''Kosatce'' za tehdy rekordních 53,9 milionu dolarů a [[15. květen|15. května]] [[1990]] zlomil jeho ''Portrét doktora Gacheta'' další rekord, když se ho podařilo prodat za 82,5 milionu dolarů.
== Život a dílo ==
Narodil se do protestantské rodiny v [[Zundert]]u jako syn Anny Kornelie Carbentové a Theodora van Gogha. Jeho sestra ho popisovala jako neustále vážného a uzavřeného. V roce [[1857]] se narodil jeho bratr [[Theo van Gogh (obchodník)|Theo van Gogh]], který Vincenta finančně podporoval po celý jeho umělecký život.
V šestnácti letech začal van Gogh pracovat pro galerii [[Goupil & Cie]] v [[Haag]]u. Jeho o čtyři roky mladší bratr [[Theo van Gogh (obchodník)|Theo]] Vincenta později následoval. Přátelství obou bratrů bylo zdokumentováno v 652 osobních dopisech, jež byly uveřejněny v roce [[1914]].
V roce [[1873]] ho firma přeřadila do [[Londýn]]a, kde se nastěhoval do penzionu k Loyerovým. Dcera manželů Loyerových byla velice půvabná, a tak se do ní Vincent zamiloval. Uršula Loyerová ho v červenci [[1874]] odmítla a van Gogh se zoufalý vrátil do Holandska. V polovině července přijel do Londýna se sestrou Annou. A neuspěl podruhé. Posléze byl přeložen do [[Paříž]]e. V roce [[1876]] jej ''Goupil'' propustil pro nedostatek motivace. Van Gogh se v té době intenzivně zajímal o náboženství. Stal se učitelským asistentem v [[Ramsgate]] (v [[Kent]]u, [[Anglie]]), ale když zjistil, jaké sociální podmínky zde panují, vrátil se do [[Amsterdam]]u, kde studoval od roku [[1877]] [[Teologie|teologii]].
Po vyloučení v roce [[1878]] se stal laickým kazatelem v Belgii, kde poznal hornickou komunitu v chudém regionu [[Borinage]]. Dokonce čas od času fáral a byl v těsném kontaktu s mnoha pracujícími. Byl po šesti měsících propuštěn a pokračoval bez platu. V tomto období počal uhlem malovat skici a nákresy.
V roce [[1880]] Vincent uposlechl rady svého bratra Thea a začal se malování věnovat vážně. Nějaký čas Vincent dokonce bral hodiny malování od [[Anton Mauve|Antona Mauva]] v [[Haag]]u. Ačkoliv Vincent a Anton se později rozdělili pro odlišné náhledy na malbu, vliv [[haag]]ské školy na Vincentovi zanechal následky; zejména ve způsobu, jakým si hrál se světlem, a v jasnosti tahů. Avšak způsob, jakým van Gogh používal [[barva|barev]] nebo zvýrazňoval tmavé tóny, jej od jeho učitele výrazně vzdálil.
V roce [[1881]] vyznal lásku své ovdovělé sestřenici Kee Vos, která jej odmítla. Později se nastěhoval do jednoho bytu s prostitutkou [[Sien Hoornik]] (i s jejími pěti dětmi) a doufal, že se s ní ožení. Ovšem jeho otec a dokonce i Theo ho od takového vztahu zrazovali. Goghův pokus o napravení hříšnice a spasení jejích dětí se tedy nakonec nevydařil.
Ohromen a ovlivněn [[Jean-François Millet|Jeanem-Françoisem Milletem]] se van Gogh zaměřil na malbu vesničanů a všeobecně na vesnické scény. Přestěhoval se do nizozemské provincie [[Drenthe]], později do [[Nuenen]]u a do severního Brabantu ([[Nizozemsko|Nizozemí]]), kde jeho vesnická tvorba vrcholila malbou ''[[Jedlíci brambor]]'' (nizozemsky ''Aardappeleters'', nyní ve van Goghově muzeu v [[Amsterdam]]u). Van Goghův obraz ''Aardappeleters'' byl jeho prvním velkým dílem.
V zimě [[1885]]–[[1886]] van Gogh navštěvoval uměleckou akademii v [[Antverpy|Antverpách]]. Po několika měsících byl profesorem Eugènem Siberdtem propuštěn. Přesto se však během tohoto krátkého času stačil seznámit s [[japonsko|japonským]] uměním, které začal horlivě sbírat. Obdivoval jeho světlé barvy, použití plátna a hlavních linií. Tento zážitek jej silně ovlivnil. Van Gogh dokonce provedl několik maleb v japonském stylu a některé jeho portréty jsou malovány s pozadím připomínajícím japonské umění [http://www.vggallery.com/painting/p_0364.htm].
[[Soubor:Vincent Willem van Gogh 128.jpg|thumb|left|''[[Slunečnice (obraz)|Slunečnice]]'' [[Arles]], [[1888]] (Neue Pinakothek, Mnichov)]]
Na jaře [[1886]] van Gogh odjel do Paříže, kam se přestěhoval ke svému bratrovi Theovi; sdíleli byt na [[Montmartre|Montmartru]] (mezi oběma bratry ovšem docházelo často ke konfliktům, např. už koncem roku 1886 Theo soužití s Vincentem shledával „téměř nesnesitelným“). Zde se Vincent potkal s malíři [[Edgar Degas|Edgarem Degasem]], [[Camille Pissarro|Camillem Pissarrem]], [[Émile Bernard|Émilem Bernardem]], [[Henri de Toulouse-Lautrec|Henrim de Toulouse-Lautrecem]] a [[Paul Gauguin|Paulem Gauguinem]]. Objevil [[impresionismus]], oceňoval jeho použití světla a barvy, avšak kritizoval „nedostatek sociálního cítění“. Je třeba poznamenat, že van Gogh si připadal spíše jako [[postimpresionismus|postimpresionista]]. Zvláště se mu ale líbila technika zvaná [[pointilismus]], který zanechal výrazné stopy i na jeho vlastním stylu. Van Gogh také používal doplňující se [[kontrastní barvy]] (zejména [[modrá|modrou]] a [[oranžová|oranžovou]]), aby tak zvýraznil nádheru každé z nich. Odtud pochází poznámka z jednoho jeho dopisu: „Chci používat barvy, které navzájem kontrastují, aby každá z nich zářila ještě výrazněji, aby kontrastovaly jako muž se ženou.“
V roce [[1888]] van Gogh opustil Paříž a odstěhoval se do [[Arles]] ([[Bouches-du-Rhône]]). Vyzdobil zde svůj „žlutý dům“ a vytvořil sérii známých kreseb se slunečnicemi. Byl ohromen zdejší krajinou a doufal, že zde najde či vytvoří novou uměleckou skupinu. Ze všech jeho nadějí zbyl jediný [[Paul Gauguin]], jehož zjednodušená schémata barev a tvarů (známé jako [[synkretismus]]) van Gogha přitahovala. Poté Vincent Paula pozval k sobě a Paul neodmítl. Obdiv byl vzájemný a Gauguin namaloval van Gogha malujícího slunečnice. Přesto však jejich setkání skončilo hádkou.
Van Gogh trpěl psychickou poruchou, možná způsobenou [[absint]]em. Jiné zdroje však uvádějí, že netrpěl psychózou, ale [[Ménierova nemoc|Ménierovou nemocí]]. Po hádce s Gauguinem si 23. prosince 1888 uřízl téměř celé levé ucho, které následně umyl a zabalené donesl jedné prostitutce. Podle teze publikované autory Ritou Wildegansovou a Hansem Kaufmannem v knize „Van Goghovo ucho: Paul Gauguin a pakt mlčení“ byla jeho psychická porucha způsobena otravou olovem, arsenem a kadmiem, obsaženými v jeho barvách.[http://www.lemonde.fr/culture/article/2009/05/05/van-gogh-rebondissement-dans-l-affaire-de-l-oreille-coupee_1188898_3246.html]
Jeden ze slavných van Goghových obrazů (''Ložnice v Arles'') používá světlou žluť a nebývalé perspektivní efekty, kterými líčí vnitřek ložnice. Odvážné vynechávání linií je často připisováno jeho psychickému stavu. Jediná malba, kterou kdy v životě prodal (''Červené vinice''), byla vytvořena v roce 1888. Nyní je vystavena v [[Alexandr Sergejevič Puškin|Puškinově]] muzeu v Moskvě.
Van Gogh vyměnil své typické body za malé čárky. Trpěl silnou depresí a v roce [[1889]] byl na svou vlastní žádost přijat do psychiatrického centra v klášteře svatého Pavla v [[Saint Rémy de Provence]]. Během jeho pobytu mezi stěnami ústavu se stala klinika samotná a její zahrady hlavním objektem malířova zájmu. V této době jeho dílům začaly dominovat převážně kroužení a kudrlinky. Tato technika je nejpatrnější v malbě ''Hvězdná noc''.
V květnu [[1890]] Vincent opustil kliniku a odešel k doktorovi Paulu Gachetovi v Auvers-sur-Oise blízko Paříže, kde byl blíže svému bratru Theovi. Gachet mu byl doporučen Pissarrem; léčil totiž již předtím několik známých umělců. Zde vytvořil van Gogh svůj jediný [[lept]]: portrét melancholického doktora Gacheta. Van Goghova deprese se nadále prohlubovala. [[27. červenec|27. července]] [[1890]] se ve věku 37 let postřelil do hrudníku. Aniž by si uvědomil, že je smrtelně raněn, vrátil se do hostince Ravoux, kde dva dny nato zemřel před zraky svého bratra Thea. Jeho poslední slova zněla: „La tristesse durera toujours.“ (z [[francouzština|francouzštiny]]: „Smutek potrvá navždy.“) Byl pochován na hřbitově v Auvers-sur-Oise. Theo – neschopen smířit se s bratrovou smrtí – zemřel o šest měsíců později a na žádost jeho ženy byl pochován vedle Vincenta.
Mnoho lidí se posléze domnívalo, že van Goghovým posledním obrazem před jeho sebevraždou byli ''[[Havrani nad obilným polem]]'' (zřejmě kvůli výrazně turbulentnímu stylu). Ve skutečnosti však byla jeho posledním dílem ''[[Zahrada u Daubigny]]''.
Van Goghova sláva po jeho smrti rychle vzrostla. Největší výstavy se uskutečnily v [[Paříž]]i ([[1901]]), [[Amsterdam]]u ([[1905]]), [[Kolín nad Rýnem|Kolíně nad Rýnem]] ([[1912]]), [[New York]]u ([[1913]]) a [[Berlín]]ě ([[1914]]) a v [[Haag]]u ([[1953]]). Výstava v Haagu se konala při stém výročí narození malíře. Konal se zde sjezd nejlepších zahraničních znalců van Goghova díla. V těchto dnech byla také odhalena pamětní deska v Zundertu na domě, který stojí na místě bývalé fary.
== Významná díla ==
| 