První punská válka: Porovnání verzí

[[Hamilkar Barkas]] organizoval v této době několik ničivých nájezdů na italské pobřeží. Tím ovšem vyprovokoval Římany k vystavění nového loďstva. Římský stát byl však v důsledku dlouhé a vyčerpávající války tak zchudlý, že náklady na jeho výstavbu musela uhradit římská [[nobilita]] ze svých soukromých prostředků. Rozhodujícím střetem první punské války se stala [[Bitva u Aegetských ostrovů|bitva u Aegatských ostrovů]] (svedená [[10. březen|10. března]] [[241 př. n. l.]]), v níž římské loďstvo v čele s konzulem [[Gaius Lutatius Catulus|Gaiem Lutatiem Catulem]] zvítězilo nad nedostatečně osazenou a spěšně vybudovanou kartaginskou flotilou.

Důsledkem války bylo jak finanční tak i [[Demografie|demografické]] vyčerpání obou států. [[Korsika]] a [[Sardinie (ostrov)|Sardinie]] sice zůstaly v moci Kartaginců, ti však neměli dostatek prostředků k uhrazení ohromných válečných reparací. Vítězství Římanů bylo do značné míry způsobeno jejich až umíněnou vytrvalostí. Navíc jedním z rozhodujících faktorů se projevila schopnost římské republiky přesvědčit soukromé osoby k věnování svého majetku pro válečné účely – k výstavbě nových lodí a k najímání posádek, což silně kontrastovalo se zjevnou nechutí kartaginské aristokracie poskytnout své bohatství ve prospěch veřejných zájmů.

Po skončení bojů se Kartágo ocitlo prakticky na mizině. Hanno Veliký se proto pokusil přemluvit demobilizované [[Libye|libyjské]] žoldnéře k přijetí nižších plateb, tím však podnítil vzpouru, která vedla k vyčerpávajícímu vnitřnímu konfliktu známému jako [[žoldnéřská válka]], jež přivedla Kartágo na pokraj zániku. Až po velmi vypjatém a namáhavém boji dokázali [[Hamilkar Barkas]] a Hanno Veliký povstalé žoldnéře společným úsilím zdolat. Momentální kartaginské zaneprázdněnosti ovšem obratně využili Římané, kteří Kartágu odňali Sardinii a později rovněž Korsiku.

Nejzávažnějším bezprostředním politickým a vojenským důsledkem první punské války byl úpadek kartaginské námořní moci. Podmínky sjednané v mírové smlouvě měly za cíl ještě ztížit bídnou hospodářskou situaci Kartága a zabránit jeho ekonomickému zotavení. [[Kartágo]] přesto dokázalo během několika málo let znovu obnovit své velmocenské postavení (na rozdíl od obdobné situace po skončení druhé punské války). Kontribuce stanovené Římany totiž vytvořily tlak na kartaginské finance a přinutili Kartagince poohlédnout se po nových koloniích k zajištění peněžních prostředků k uhrazení plateb Římanům.