Jiří Karásek ze Lvovic: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
doplnění textu a odkazů
→‎Životopis: Závorky byly zbytečné. Tři odkazy.
Řádek 35:
Narodil se v rodině drážního průvodčího (kondukteur) Andrease Karáska (1830-1900) a jeho manželky Anny, rozené Feitové (1839-??). Měl 6 sourozenců, z nichž dva zemřeli v dětském věku.<ref>[http://digi.nacr.cz/prihlasky2/?session=93362dff43aafbe778a1d794be1e5354b089533c8019ba5007addade6fd5c988&action=image&record=2 Policejní přihlášky, Praha, rodina Andrease Karáska]</ref> Pokřtěn byl jako Josef Karásek.<ref name="matrika"/>
 
(Některé druhotné zdroje uvádějí „vlastním jménem“ Jiří Antonín Karásek<ref>''Česká literatura od počátků k dnešku.'' Praha: NLN, 1998. S. 409 a&nbsp;1006 (dále jen ''Česká literatura'').</ref> nebo „občanským jménem“ Josef Jiří Antonín Karásek<ref>Novák, J. V., NOVÁK, A. ''Přehledné dějiny literatury české.'' S. 921.</ref> Na policejní přihlášce z roku 1900 je uveden jako Josef Georg.<ref>[http://digi.nacr.cz/prihlasky2/?session=93362dff43aafbe778a1d794be1e5354b089533c8019ba5007addade6fd5c988&action=image&record=3 Policejní přihlášky, Praha, Josef Georg Karásek]</ref>)
 
Po ukončení studia na [[Malostranské gymnázium|Malostranském gymnáziu]] v&nbsp;[[Praha|Praze]] roku [[1871|1889]] pokračoval na bohoslovecké fakultě, kde strávil necelé dva roky.<ref>Med, Jaroslav, ''Básník marné touhy'', in: Jiří Karásek ze Lvovic, Ocúny noci, Odeon, Praha 1984, s.&nbsp;13</ref> Poté žil rok v&nbsp;[[Bavorsko|Bavorsku]]. Po roce 1891 nastoupil jako úředník k&nbsp;poště, pak byl jmenován ředitelem knihovny ministerstva pošt a&nbsp;ředitelem Poštovního muzea a&nbsp;archivu.
 
V roce [[1894]] založil společně s&nbsp;[[Arnošt Procházka|Arnoštem Procházkou]] časopis ''[[Moderní revue]]'', ve kterém uveřejňovali zejména českou a&nbsp;francouzskou dekadentní tvorbu. V&nbsp;následujícím roce se v&nbsp;červnovém čísle časopisu Karásek poprvé v&nbsp;českých dějinách pokusil o&nbsp;veřejnou obhajobu [[Homosexualita|homoerotického]] cítění, což bylo jeho osobní téma. Za první republiky postupně vydával dva „listy pro sexuální reformu“ – ''Hlas'' a&nbsp;''Nový hlas''.<ref name="Lishaugen">LISHAUGEN, Roar: [http://dejiny.nln.cz/archiv/2007/12/nejista-sezona-jine-literatury- Nejistá sezóna jiné literatury, Dějiny a&nbsp;současnost, č. 12/2007. (online)]</ref>
 
Byl také spisovatelem, autorem řady básnických sbírek i&nbsp;próz (románů a&nbsp;povídek). Jeho poezie nese typické rysy [[dekadence]] (morbidní erotika, motivy zhýralého, anémického, morózního aristokrata atd.), druhá sbírka ostatně byla pro svou „nemravnost“ konfiskována. Jeho povídky a&nbsp;romány představují českou podobu [[gotický román|gotického románu]]. Některé z jeho románů jsou nyní řazeny do literatury [[science fiction]]<ref name="Adamovič">{{Citace monografie
| příjmení = Adamovič
| příjmení2 = Neff
Řádek 89:
* Tvůrcové a epigoni. Kritické studie, Praha 1927
* Cesta mystická, Praha 1932
 
== Reference ==
<references />