Jiří Karásek ze Lvovic: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
doplnění textu a odkazů |
→Životopis: Závorky byly zbytečné. Tři odkazy. |
||
Řádek 35:
Narodil se v rodině drážního průvodčího (kondukteur) Andrease Karáska (1830-1900) a jeho manželky Anny, rozené Feitové (1839-??). Měl 6 sourozenců, z nichž dva zemřeli v dětském věku.<ref>[http://digi.nacr.cz/prihlasky2/?session=93362dff43aafbe778a1d794be1e5354b089533c8019ba5007addade6fd5c988&action=image&record=2 Policejní přihlášky, Praha, rodina Andrease Karáska]</ref> Pokřtěn byl jako Josef Karásek.<ref name="matrika"/>
Po ukončení studia na [[Malostranské gymnázium|Malostranském gymnáziu]] v [[Praha|Praze]] roku [[1871|1889]] pokračoval na bohoslovecké fakultě, kde strávil necelé dva roky.<ref>Med, Jaroslav, ''Básník marné touhy'', in: Jiří Karásek ze Lvovic, Ocúny noci, Odeon, Praha 1984, s. 13</ref> Poté žil rok v [[Bavorsko|Bavorsku]]. Po roce 1891 nastoupil jako úředník k poště, pak byl jmenován ředitelem knihovny ministerstva pošt a ředitelem Poštovního muzea a archivu.
V roce [[1894]] založil společně s [[Arnošt Procházka|Arnoštem Procházkou]] časopis ''[[Moderní revue]]'', ve kterém uveřejňovali zejména českou a francouzskou dekadentní tvorbu. V následujícím roce se v červnovém čísle časopisu Karásek poprvé v českých dějinách pokusil o veřejnou obhajobu [[Homosexualita|homoerotického]] cítění, což bylo jeho osobní téma. Za první republiky postupně vydával dva „listy pro sexuální reformu“ – ''Hlas'' a ''Nový hlas''.<ref name="Lishaugen">LISHAUGEN, Roar: [http://dejiny.nln.cz/archiv/2007/12/nejista-sezona-jine-literatury- Nejistá sezóna jiné literatury, Dějiny a současnost, č. 12/2007. (online)]</ref>
Byl také spisovatelem, autorem řady básnických sbírek i próz (románů a povídek). Jeho poezie nese typické rysy [[dekadence]] (morbidní erotika, motivy zhýralého, anémického, morózního aristokrata atd.), druhá sbírka ostatně byla pro svou „nemravnost“ konfiskována. Jeho povídky a romány představují českou podobu [[gotický román|gotického románu]]. Některé z jeho románů jsou nyní řazeny do literatury [[science fiction]]<ref name="Adamovič">{{Citace monografie
| příjmení = Adamovič
| příjmení2 = Neff
Řádek 89:
* Tvůrcové a epigoni. Kritické studie, Praha 1927
* Cesta mystická, Praha 1932
== Reference ==
<references />
|