Biturigové: Porovnání verzí

O jejich původu se nedochovalo mnoho informací, a tak je ztotožňována s [[Keltové#Původ|keltskou etnogenezi]]. Soudí se, že snad pocházejí z údolí řeky [[Mosela|Mosely]], odkud ve 2. pololovině [[7. století př. n. l.]] přesídlili do centrální [[Galie]],<ref>{{Citace monografie

''Biturigové Kubové''Cubi sídlili v centrální Galii (dnešní historický region [[Berry]]), mezi řekami [[Loira|Loirou]] a [[Vienne (řeka)|Viennou]]. Jejich hlavními sídly byly [[Oppidum|oppida]] [[Avaricum]] (dnes [[Bourges]]) a [[Noviodunum]] (asipatrně dn.dnešní [[Neung-sur-Beuvron]]). Kromě nich se k významnějším sídlům počítají [[Argenton-sur-Creuse|Argentomagus]], [[Saint-Marcel (Indre)|Saint-Marcel]] a [[Châteaumeillant|Mediolanum]]. Na severu tvořily hvozdy a mokřiny [[Sologne]] přirozenou hranici s kmenem [[Karnutové|Karnutů]], na východě, na druhém břehu Loiry, se rozkládalo území [[HaeduovéAeduové|HaeduůAeduů]].<ref>Srov. Caesar, ''Zápisky o válce galské'' 7,5; 7,11; 8,4.</ref>

Záznamy římského historika [[Livius|Livia]] informují o předním postavení Biturigů mezi [[Galové|galskými kmeny]]. Podle těchto záznamů vládli nad třetinou Galie a dávali Galům krále. Tehdy, naNa počátku [[6. století př. n. l.]], byl prý králem [[Ambigat]]. Tento král chtěl zmírnit důsledky přelidnění a tak svým synovcům [[Bellovesus|BellovesoviBellovi]] a [[Segovesus|SegovesoviSegovi]] nakázal, aby si hledali nová sídliště. Věštba odvedla SegovesaSegova a jeho lid do [[Hercynská pohoří|Hercynského lesa]],<ref>Podle [[Pompeius Trogus|Pompeia Troga]] v [[Marcus Iunianus Iustinus|Justinově]] podání (24,4,1) doputovali do [[Panonská pánev|Panonie]].</ref> kdežto BellovesoviBellovi údajně určila jižní směr, a proto se odebral se shromážděnými zástupy do (dnešní) severní Itálie (tu pak v důsledku toho Římané nazývali [[Předalpská Galie|Předalpskou Galií]]).<ref>Livius, ''[[Dějiny od založení Města]]'' 5,33–35. Srov. [[Alexander Demandt]], ''Die Kelten'', C. H. Beck, München 2007, s. 19.</ref> Je tu zaznamenána [[keltská expanze]], avšak moderní dějepis její úvodní fázi klade většinou na přelom [[5. století př. n. l.|5.]] a [[4. století př. n. l.]],<ref>Tak už Palacký (1848) v [https://cs.wikisource.org/wiki/Dějiny_národu_českého_v_Čechách_a_v_Moravě/Předslovanští_národové_v_Čechách:_I._Bójové#cite_ref-9 ''Dějinách národu českého'' Kn. I., Čl. 2, I. Bójové], nověji např. [[Jan Filip (archeolog)|J. Filip]] (1978) in ''Pravěké dějiny Čech'', s. 588: „Vojenské vpády začaly nepochybně již před koncem —5. stol.“, s. 589: „Historická expanze Keltů do různých částí Evropy probíhala v době od sklonku —5. do počátku —3. stol.“, [[Jiří Waldhauser|J. Waldhauser]] (2006). ''Encyklopedie Keltů v Čechách'', s. 9: „Podle … Tita Livia … mělo dojít k této události na počátku 6. století př. n. l., ale historikové mají za to, že se odehrála o dvě či tři století později.“ aj.</ref> nověji se ovšem někdy také restituuje Liviova datace (6.–5. století př. n. l.).<ref>[[Giovanni Uggeri]]. “Gallia Cisalpina” in Hubert Cancik, Helmuth Schneider (eds.) ''Der Neue Pauly'' (DNP). Sv. IV. Epo–Gro, Stuttgart: Metzler, 1998. ISBN 3-476-01474-6.</ref><ref>{{Citace elektronické monografie

V [[Galské války|galských válkách]] se na území Biturigů odehrávaly, v roce [[52 př. n. l.]] se na území Biturigů odehrávaly boje Galů vedených [[Vercingetorix|VercingetorigemVercingetorikem]] proti [[Julius Caesar|Juliu Caesarovi]]. Caesar se zmocnil biturižského Novioduna,<ref>Caesar, ''Zápisky o válce galské'' 7,12n.</ref> načež Vercingetorix zvolil [[Taktika spálené země|taktiku spálené země]] a poručil zapálit dvacet obtížně hájitelných biturižských oppid,<ref>Caesar, ''[[Zápisky o válce galské]]'' 7,15.</ref> aby si v nich Římané nemohli opatřit proviant. Biturigové si sice vymínili obranu svého hlavního střediska [[Avaricum]]. Caesar, přesto toto oppidum v [[ObleženíBitva u Avarica|oblehlbitvě au dobylAvarica]] dobyl.<ref>Caesar, ''Zápisky o válce galské'' 7,14–28.</ref> Celé Biturižsko se v roce [[27 př. n. l.]] stalo součástí [[Římská říše|římské říše]] v rámci nově ustavené provincie [[Gallia Aquitania]]. Později se Biturigové často stalistávali rekruty v [[Římská legie|římských legiích]], od [[Strabón|Strabóna]],<ref>Strabón 4,191.</ref> Caesara,<ref>Caesar, ''Zápisky o válce galské'' 7,22.</ref> [[Plinius starší|Plinia staršího]]<ref>Plinius, ''[[Naturalis Historia]]'' 34,162.</ref> a od pozdněantického básníka [[Namatianus|Rutilia Claudia Namatiana]]<ref>Rutilius Namatianus, ''De reditu suo'' 1,351n.</ref> se dochovaly informace o tom, že slynuli kovodělnou výrobou.

Pro Avaricum se časem ujalo jméno podle kmene v něm sídlícího, a bylo proto nazýváno Bituriges apod.,<ref>Na [[Peutingerova mapa|Peutingerově mapě]] má toto sídlo jméno ''Beturiges'', u [[Ammianus Marcellinus|Amiana Marcellina]] 15,11,11 ''Biturigae''. Viz i Ihm, in: RE III,1, sl. 549.</ref> z čehož se vyvinulo dnešní [[Bourges]]. Upravený citát z Livia (''Dějiny od založení města'' 5,34) „Summa Imperii Penes Bituriges“, tj. „Biturigové mají svrchovanou moc“, se stal mottem města Bourges.

Burdigala (dnešní [[Bordeaux]]), obchodní středisko založené asi ve [[3. století př. n. l.]]<ref>[[Edmond Frezouls]]. “Burdigala.” in Hubert Cancik, Helmuth Schneider (eds.) ''Der Neue Pauly'' (DNP). Sv. II. Ark–Ci, Stuttgart: Metzler, 1997. ISBN 3-476-01470-3.</ref> při ústí řeky [[Garonna|Garonny]] a bohatnoucí z dovozu cínu z [[Británie (provincie)|Británie]], se stala hlavním sídlem ''Biturigů-Vivisků''; podle jednoho názoru je tam osadil Caesar po [[Galské války|galských válkách]].<ref>{{Citace elektronické monografie