Temperament: Porovnání verzí

[[Hippokrates]] (přibližně [[460 př. n. l.]] – [[377 př. n. l.]]) byl lékař [[Starověké Řecko|starověkého Řecka]] pokládaný za otce lékařství. Jeho spisy [[Corpus Hippocraticum]] se staly základem středověkého lékařství. Přisuzuje se mu autorství lékařské přísahy – tzv. [[Hippokratova přísaha]]. Hippokrates vycházel z představy o [[Čtyři základní tělesné šťávy|čtyřech tělesných šťávách]] (humorech), jejichž poměr určuje reakce na okolí. Rozdělil temperament na 4 typy, které byly rozvíjeny pozdějšími badateli ([[Galén]]os, [[Carl Gustav Jung|Jung]], [[Eysenck]], [[Ivan Petrovič Pavlov|Pavlov]], [[Ernst Kretschmer|Kretschmer]], [[Scheldon]], …)

* '''[[sangvinik]] (krev)''' - vyznačuje se především přiměřenou reaktivitou; na slabé podněty reaguje slabě, na silné silně; dominuje u něho reakce typu „slaměný oheň“ tj. rychlé doznívání zážitku a rychlé změny zaměření; je přizpůsobivý, emočně vyrovnaný, ale poněkud nestálý a lehkovážný, vesele laděný, optimistický, jeho prožitky jsou spíše mělké a stejně tak i jeho city - emočně stabilní extrovert

* '''[[melancholik]] (černá žluč)''' - vyznačuje se hlubokými prožitky a spíše smutným laděním, pesimismem a strachem z budoucnosti; život je pro něj často obtížný, usiluje o klid a nesnáší vypjaté situace, vzruchy, hlučnost, jeho city jsou trvalé, ale jejich intenzita se neprojevuje navenek, žije spíše vnitřně; obtížně navazuje kontakty, vztahy, které naváže, jsou trvalé a hluboké - emočně labilní introvert.

* '''[[cholerik]] (žluč)''' - je silně vzrušivý, má sklon k výbuchům hněvu a k agresi, těžko se ovládá a reaguje často impulzivně, nerozvážně, má sklon „prorážet hlavou zeď“, je netrpělivý, panovačný, vyžaduje často od jiných ústupky, je egocentrický, soužití s ním je obtížné; emočně je labilní, city jsou u něho vyvolány snadno, navenek reaguje rychle, silně, často bez zábran - emočně labilní extrovert.