Židé v Polsku: Porovnání verzí

[[Židé]] v [[Polsko|Polsku]] představovali před [[Druhá světová válka|2. světovou válkou]] největší židovskou komunitu na světě čítající 3-3,3 miliony osob. Toto enormní osídlení bylo dáno zejména silnou migrací ve [[středověk]]u. Židovská menšina byla loajální, ale neintegrovanou částí polské společnosti, jejíž členové byli v průměru bohatší a vzdělanější, než [[Poláci]], což bylo příčinou určitého sociálního pnutí. To začalo gradovat ve 30. letech, po propuknutí hospodářské krize a smrti [[Józef Piłsudski|maršála Piłsudského]], kdy Polsko stále silněji ovládané [[antisemitismus|antisemitskou]] pravicí a [[antijudaismus|antijudaistickou]] [[katolická církev|katolickou církví]] přijalo řadu protižidovských opatření, mezi něž patřilo omezení přístupu Židů na vysoké školy a do určitých povolání, zavedení tzv. lavicových ghett a podobně. Skutečnou katastrofou pro Židy v Polsku se stala okupace země [[Nacistické Německo|nacistickým Německem]], které postupně zahájilo masovou likvidaci všech Židů v Polsku.

 

 

V roce [[1942]] vznikla legendární Rada pro pomoc Židům - [[Żegota]], odbojová organizace [[Polská exilová vláda|Polské exilové vlády]], která měla chránit Židy před [[holokaust]]em. Pomáhala jim se skrývat, zásobovala je a vyráběla pro ně falešné doklady. Společně s řadou dobrovolníků z řad obyvatel a s pomocí katolické církve, jejíž [[duchovní]] a [[řehole|řeholní společenství]] hráli klíčovou roli v ukrývání Židů, tato organizace zachránila tisíce až desetitisíce Židů. Světově proslulá se stala zejména činnost jejího dětského oddělení, které pod vedením [[Irena Sendlerowa|Ireny Sendlerové]] zachránilo na 2500 dětí z [[Varšavské ghetto|Varšavského ghetta]]. Mimo ni pracovaly v Polsku i židovské odbojové a podzemní organizace. Země se stala hlavním dějištěm holokaustu (zemřelo zde asi 3,5 milionů Židů), ale též nejvýznamnějších evropských aktů odporu ze strany Židů, zejména [[povstání varšavského ghetta]].