Dvě vdovy: Porovnání verzí

Odebrány 3 bajty ,  před 2 lety
m
typografie
m (typografie)
}}</ref>
 
V Prozatímním a pak i v Národním divadle po slibném rozběhu obou verzí opery za Smetanova života i v prvním desetiletí po jeho smrti skomíralo. <ref>{{Citace monografie
| příjmení = Pražák
| jméno = Přemysl
}}</ref>
 
Francouzskou premiéru uvedla divadla v [[Nantes]] a [[Angers]] na podzim roku 2012. <ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
Vstoupí Karolínin hajný Mumlal. Je nevrlý a stěžuje si: za nebožtíka prezidenta honil pytláky, ale Karolína mu poručila, aby k nim byl shovívavý. Jenže jaká je to pak služba! Dnes se mu po revíru potuluje jakýsi mladý pytlák a dovoluje si mu střílet přímo pod nosem, i když nikdy nic netrefí – jako by se chtěl schválně nechat chytit. Anežku ta zpráva zneklidní, a když to Karolína zpozoruje, začne se o zvláštního pytláka zajímat (tercet ''Naše dobá milostpaní… Smělec ten, jenž od božího rána''). Vyptává se na něj Mumlala a nakonec hajného pošle, aby ho zatkl. Anežka se prořekne a Karolíně je jasné, že mladíka zná a že jí není lhostejný. Popichuje Anežku a chystá svou hru.
 
Pytlák mezitím vnikl až do zahrady a narazí na Mumlala. I když se ho hajný snaží zadržet a pytlák si přeje být zadržen, oba nevědí, jak na to, a jejich rozhovor hrubě vázne. Teprve když pytlák začne po Mumlalovi pokřikovat nadávky, hajný se rozzlobí a chopí se ho-. Hrozí mladíkovi, že ho předvede před svou paní – a mladý muž si ani nic jiného nepřeje (duet ''Dlouho-li zde budu bloudit… Konečně dal se přec k tomu přivésti'').
 
Mumlal podává Karolíně zprávu o zatčení (jehož skutečný průběh poněkud vyšperkovává) a Karolína hodlá ihned uspořádat nad provinilcem soud. Ona bude soudkyní. Mumlal žalobcem, ale Anežka, které určila roli obhájkyně, se žertu účastnit nechce. Teprve Karolíniny škádlivé výhrůžky o tom, jak si bude její útěk vykládat, Anežku přimějí, aby zůstala. Mumlal předvede pytláka. I když se ani on, ani Anežka přímo neprozradí, Karolíně je při pohledu na ně jasné, že se milují (kvartet ''Ó, jakou tíseň mé srdce cítí'').
 
Mladík prosí dámy o odpuštění. Karolína se jej táže, zda je pravda, že střílí po zvěři a nic netrefí – a proč tedy vůbec tak usilovně „stíhá to, co mu prchá“. Pytlák v baladě vypráví o sobě jako o lovci, který se zamiloval do rusalky-laně a stále ji hledá (árie ''Aj, vizte lovce tam''). Karolína z toho vyvozuje, že hříšník nelituje svého zločinu, a zahajuje soud. Výslechem zjišťuje totožnost obžalovaného: je to statkář Ladislav Podhájský. Karolína mu nařizuje odevzdat do rukou Anežky pokutu ve prospěch místních chudých, což Ladislav učiní a přitom podstrčí Anežce dopis. Anežka ho nechce přijmout, ale když se Karolína nabízí, že tedy pokutu převezme sama, raději si ho ponechá (tercet ''Malá ty šelmičko''). Mezitím sestavil Mumlal popis obžalovaného, který Karolínu, Anežku i Ladislava velmi pobaví (tercet ''Vzrůst prostřední''). Nato Karolína vynáší rozsudek: obžalovaný Ladislav Podhájský se odsuzuje k trestu vězení v délce poloviny dne, který si musí odsedět v pokoji nebožtíka Anežčina muže (recitativ ''Jménem Jeho Veličenstva krále''). Mumlal nechápe a je pohoršen (kvartet ''Malá ty šelmičko'').
 
Mumlal odvádí Ladislava do domu. Na zpáteční cestě ho obestoupí hoši a děvčata, kteří se po něm snaží vyzvědět, koho to chytl. Mumlal je nerudně odbývá (sbor ''Mumlale, hle, tu nás máte''). Toník a Lidunka se vyptávají, zda sem cizince nepřivedla láska, a když se Mumlal vyjádří o lásce opovržlivě, kárají ho za to (duet ''Nehanobte božský cit''). Všichni spojí hlasy k oslavě lásky (sbor ''Láska božský věru dar'').
 
=== 2. dějství ===
(Velká síň s verandou) Za dveřmi pokoje si Ladislav zpívá píseň (''Když zavítá máj, lásky čas''). V síni mu naslouchá Anežka, ale když ji tu zastihne Karolína, vyčítá jí, že nechává v domě svobodného muže – co si o tom lidé pomyslí. Karolína tyto obavy odmítá, předstírá však jiný strach: co když je Ladislav násilník a lupič? Povolává proto Mumlala, aby jí podal o vězni hlášení. Mumlal vypráví, že si Ladislav nechal přivést vlastního sluhu a nyní se strojí, češe a vůbec upravuje. Karolína z toho usuzuje, že je Ladislav zamilován do jedné z nich, a nabízí ho Anežce – nejprve jemně, pak s ultimátem. Ale pohoršená Anežka odmítá a Karolína z toho vyvozuje důsledek: v tom případě si Ladislava vezme ona (duet '' Rozhodnuto, uzavřeno''). Anežka se sarkasticky diví: copak Karolína ještě před chvílí nevychvalovala svobodný vdovský život (parodická verze árie ''Samostatně vládnu já''). Ale Karolína trvá na svém, ať ji Anežka přesvědčuje nebo varuje, jak chce (repríza duetu '' Rozhodnuto, uzavřeno'').
 
Anežka o samotě otevírá Ladislavův dopis; nejprve jej chce spálit, ale když vidí, že obsahuje báseň, uschová ho do záňadří. Ladislav vstoupí a zabrání jí v odchodu. Anežka se mu snaží vymanit, ale když se Ladislav chystá zcela odejít sám, zakazuje mu to. Přitom ji její uměřenost stojí nemalé přemáhání (duet ''Ach, jak krutě souží strojený vzdor ten''). Ladislav se jí ptá po osudu svého listu. Anežka předstírá, že ho spálila bez přečtení – ale dovoluje Ladislavovi, aby jí přednesl jeho obsah (duet ''Srdcem vaším hnouti'' a Ladislavův melodram ''Milostivá paní!''). Vysvětluje, jak se do Anežky ještě za života jejího manžela zamiloval, avšak doufal, že po ovdovění k němu Anežka nalezne cestu; místo toho před ním stále prchá. Anežka Ladislava stále odmítá s odvoláním na nebožtíka manžela a dává mu sbohem.