Dvě vdovy: Porovnání verzí
→1. dějství
značka: editace z Vizuálního editoru |
značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Vstoupí Karolínin hajný Mumlal. Je nevrlý a stěžuje si: za nebožtíka prezidenta honil pytláky, ale Karolína mu poručila, aby k nim byl shovívavý. Jenže jaká je to pak služba! Dnes se mu po revíru potuluje jakýsi mladý pytlák a dovoluje si mu střílet přímo pod nosem, i když nikdy nic netrefí – jako by se chtěl schválně nechat chytit. Anežku ta zpráva zneklidní, a když to Karolína zpozoruje, začne se o zvláštního pytláka zajímat (tercet ''Naše dobá milostpaní… Smělec ten, jenž od božího rána''). Vyptává se na něj Mumlala a nakonec hajného pošle, aby ho zatkl. Anežka se prořekne a Karolíně je jasné, že mladíka zná a že jí není lhostejný. Popichuje Anežku a chystá svou hru.
Pytlák mezitím vnikl až do zahrady a narazí na Mumlala. I když se ho hajný snaží zadržet a pytlák si přeje být zadržen, oba nevědí, jak na to, a jejich rozhovor hrubě vázne. Teprve když pytlák začne po Mumlalovi pokřikovat nadávky, hajný se rozzlobí a chopí se ho- Hrozí mladíkovi, že
Mumlal podává Karolíně zprávu o zatčení (jehož skutečný průběh poněkud vyšperkovává)
Mladík prosí dámy o odpuštění. Karolína se jej táže, zda je pravda, že střílí po zvěři a nic netrefí – a proč tedy vůbec tak usilovně „stíhá to, co mu prchá“. Pytlák v baladě vypráví o sobě jako o lovci, který se zamiloval do rusalky-laně a stále ji hledá (árie ''Aj, vizte lovce tam''). Karolína z toho vyvozuje, že hříšník nelituje svého zločinu, a zahajuje soud. Výslechem zjišťuje totožnost obžalovaného: je to statkář Ladislav Podhájský. Karolína mu nařizuje odevzdat do rukou Anežky pokutu ve prospěch místních chudých, což Ladislav učiní a přitom podstrčí Anežce dopis. Anežka ho nechce přijmout, ale když se Karolína nabízí, že tedy pokutu převezme sama, raději si ho ponechá (tercet ''Malá ty šelmičko''). Mezitím sestavil Mumlal popis obžalovaného, který Karolínu, Anežku i Ladislava velmi pobaví (tercet ''Vzrůst prostřední''). Nato Karolína vynáší rozsudek: obžalovaný Ladislav Podhájský se odsuzuje k trestu vězení v délce poloviny dne, který si musí odsedět v pokoji nebožtíka Anežčina muže (recitativ 'Jménem Jeho Veličenstva krále''). Mumlal nechápe a je pohoršen (kvartet ''Malá ty šelmičko'').
Než Ladislav stačí odejít, zatarasí mu cestu Karolína vystrojená k vesnickému plesu. Nevšímá si jízlivých poznámek náhle žárlivé Anežky, zmocňuje se Ladislava a odvádí ho s sebou; nechce-li Anežka s nimi, ať zůstane doma a pokračuje v truchlení (tercet ''Tobě, vdovo truchlivá'').
Anežka osamí. Kontrast mezi radostí, která vládne
Do místnosti vtancují Toník a Lidka. K tanci „zákolanský“ patří hubička na třetí dobu a Toník se jí dožaduje. Lidka se upejpá, a když konečně svolí a nastaví ústa, vstoupí mezi ně Mumlal a dostane od milenců hubičku z obou stran. Toník a Lidka se mu za to i za jeho pohoršená slova o líbání, za nimiž je cítit závist, žertem pomstí a odběhnou zpět k muzice (tercet ''Co to, holka, co to…. Běda, chutná to jak pelyněk sám'').
|