Verze z 14. 12. 2017, 11:48 editovat RPekař (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé, Patroláři 24 788 editací zpět ref a jeho oprava; předposlední inscenace přesunuta do běžného seznamu; prolinky ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 3. 2. 2018, 14:17 editovat zrušit editaci 78.102.242.76 (diskuse) →‎1. dějství značka: editace z Vizuálního editoru Přejít na další porovnání →
Řádek 184: == Děj opery == === 1. dějství === (Veranda zahradního pavilonu u zámku v [[Zákolany\|Zákolanech]]) Venkovská mládež přichází zvát na paní statku Karolínu, mladou vdovu po soudním prezidentovi, na dožínky (sbor ''Jitro krásné, nebe jasné… To jsou dobrý, zlatý časy''). Karolina jim za pozdrav děkuje a pozvání přijímá. Poté se zdraví se svou sestřenicí Anežkou, také vdovou, která u ní dlí. Anežka, ač ovdověla již mnohem dříve než Karolína, stále nosí smutek a straní se společnosti. Karolína si ji dobírá – ona sama si vdovské samostatnosti užívá, věnuje se hospodářství i politice (árie ''Samostatně vládnu já všemi statky svými''). Ale neláká-li Anežku takový činorodý život, měla by se znovu vdát, dokud je čas. Vstoupí Karolínin hajný Mumlal. Je nevrlý a stěžuje si: za nebožtíka prezidenta honil pytláky, ale Karolína mu poručila, aby k nim byl shovívavý. Jenže jaká je to pak služba! Dnes se mu po revíru potuluje jakýsi mladý pytlák a dovoluje si mu střílet přímo pod nosem, i když nikdy nic netrefí – jako by se chtěl schválně nechat chytit. Anežku ta zpráva zneklidní, a když to Karolína zpozoruje, začne se o zvláštního pytláka zajímat (tercet ''Naše dobá milostpaní… Smělec ten, jenž od božího rána''). Vyptává se na něj Mumlala a nakonec hajného pošle, aby ho zatkl. Anežka se prořekne a Karolíně je jasné, že mladíka zná a že jí není lhostejný. Popichuje Anežku a chystá svou hru.

Dvě vdovy: Porovnání verzí