Reliktní záření: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace značka: školní IP |
Bez shrnutí editace značka: školní IP |
||
Řádek 4:
Roku [[1941]] změřil [[Andrew McKellar]] teplotu 2,3 K. Roku [[1955]] změřil [[Emile Le Roux]] teplotu 3 K. Roku [[1957]] [[Tigran Šmaonov]] radiové pozadí o teplotě 4 K. Za objev roku [[1964]] (publikovaný v roce [[1965]]<ref>http://adsabs.harvard.edu/abs/1965ApJ...142..419P - A Measurement of Excess Antenna Temperature at 4080 Mc/s.</ref> spolu s interpretačním článkem)<ref>http://adsabs.harvard.edu/abs/1965ApJ...142..414D - Cosmic Black-Body Radiation.</ref> byli v roce [[1978]] oceněni [[Nobelova cena|Nobelovou cenou]] za [[fyzika|fyziku]] [[Arno Allan Penzias|Arno Penzias]] a [[Robert Wilson]]. Jeho objevení bylo zastánci teorie [[velký třesk|velkého třesku]] (jako [[Robert Henry Dicke]], [[James Peebles]]) interpretováno jako nejvýznamnější důkaz tohoto modelu. Je však známo, že Planckovo radiační spektrum je velmi obecným a universálním vyjádřením termodynamické rovnováhy mezi fotonovým plynem a látkou, a jednoznačná vazba mezi modelem velkého třesku a spektrem Planckova typu představuje dosud neprokázanou hypotézu.
Podle [[teorie]] standardního modelu vesmíru se 379 tisíc let po [[velký třesk|velkém třesku]] oddělilo záření od hmoty s počáteční teplotou okolo 3000 kelvinů a dnes mělo mít podle různých dřívějších odhadů (před objevením reliktního záření) teplotu 4 až 40 kelvinů. Například [[Ralph Alpher]] a [[Robert Herman]] takto předpověděli teplotu 5 K již v roce [[1948]]. Nebo [[Arthur Eddington]] 3,18 K roku [[1926]].<ref>http://archive.org/stream/TheInternalConstitutionOfTheStars/Eddington-TheInternalConstitutionOfTheStars#page/n379/mode/2up - Eddington's Temperature of Space</ref> Kdežto například [[George Gamow]], zastánce teorie velkého třesku, původně roku [[1952]] předpovídal teplotu 50 K.
Změřená teplota se dnes pohybuje okolo 2,73 K a největší intenzitu má při [[vlnová délka|vlnové délce]] 1,06 milimetru.
| |||