Pečeněhové: Porovnání verzí

* Podle [[Omeljan Pritsak|Omeljana Pritsaka]], byli Pečeněhové potomci dávných [[Kanglyové|Kanglyů]] čili [[Kangarská unie|Kangarů]] .{{#tag:ref|V Číně byly známy jako '''Kchang-ťü'''ové, v Orchonských nápisech jako '''Kenger'''eové, a na západě a v islámském světe jako '''Badžanak'''ové (lat. Pacinacae, Besenyo, řecky Patzinacs, slovansky Pečenezi, Pečenegi), jejichž vlastní označení bylo '''Kangar'''|group=pozn.}}<ref>Golubovsky, P., Печенеги, Торки и Половцы до нашествия татар. SPb, 1884. p.55, in L.Gumilev, Ancient Türks, Ch.20 (rusky)</ref>. Podle něj Pečeněhové pocházejí z [[Taškent]]u. Byli aglomerátem [[Tocharové|Tocharů]], východoíránských a více typů turkických národů. Náboženství vyznávali různá - od [[buddhismus|buddhismu]] přes [[zoroastrismus]], [[manicheismus]], [[křesťanství]], [[šamanismus]], až po [[islám]].

}}</ref> napsaného v [[11. století]] se uvádí:

Ve [[Staroturečtina|staroturečtině]] jejich domorodý název znamená: ''příbuzní, švagrové''<ref name="Pečeněh"/>. Jako každý kmen či klan patřící do skupiny [[Oghuzští Turci|Oguzů]] měli a mají svůj znak – [[Tamga|tamgu]]. JejíchJejich zvířecím totemem byl ''[[Moták pochop]]''.

Pečeněhové byli etnikum, sse kterým mělo co do činění i [[Uhersko]]. Část- část Pečeněhů se usídlila v Maďarsku a na Slovensku. Jeho příslušníci žili i na území [[Balkán]]u. Do 14. století splynuli s okolním obyvatelstvem na různých místech v Evropě ([[Kumáni|Kumáni (západní Kypčaci)]], [[Maďaři]], [[Rusové]], [[jižní Slované]]). Jejich zásah do zdejšího dění byl tak velký, že ovlivnili osudy obyvatelů tohoto regionu na dlouhý čas. Jak to tvrdí i skotský historik Macartney, lze říctříci, že:<br />

Pečeněhové původně pocházeli ze [[Střední Asie]] z oblasti jihozápadní [[Sibiř]]e. V syrských kronikách je nalezneme pod názvem ''„Kangar“'' uváděných už v 6. století. O mnoho početnější zmínky o nich však pocházejí z 9. století, kdy je nacházíme kočovat v stepích mezi řekou [[Volha]] a [[Aralské jezero|Aralským jezerem]]. Ačkoli byli velmi schopní bojovníci, osudným se pro nějim stal moment, kdy se proti nim spojili takoví mocní soupeři, jako [[Chazaři]] a [[Uzové]], někdy nazývaní i [[Oghuzové|Oguzové,]] a společnými silami je vytlačili na západ. Jenom nepatrné zlomky tohoto etnika, s nimiž se ještě v roce 922 setkal [[Ibn Fadlán]], zůstaly ve svých starých sídlech při řece Ural, než byli asimilováni Uzy. Pečeněhové postupně obsadili dolní tok [[Volha|Volhy]], [[Don]]u, a [[Dněpr]]u., Pozdějipozději však žili na území mezi [[Volha|Volhou]] a [[Dunaj]]em jako kočovní chovatelé dobytka. Zde se dostali do sporu s [[Kyjevská Rus|Kyjevskou Rusí]], od níž utrpěli několik porážek (poslední větší s [[Jaroslav I. Moudrý|Jaroslavem Moudrým]] v roce [[1037]]). Jejich armáda v [[10. století]] pronikla do [[Byzantská říše|Byzance]] a na území [[Bulharsko|Bulharska]]. Bojovali také s [[Maďaři|Maďary]], načež je v [[Etelköz]]u u pontských [[step]]í porazili, a poté hnali přes [[Karpaty]] do [[Karpatská kotlina|Karpatské kotliny]] a [[Panonie]], kde později vznikl [[Uhersko|Uherský stát]].

Sám kníže [[Svjatoslav I. Igorevič|Svjatoslav I. (Barys)]] neměl kvůli častým výbojům čas se správě státu příliš věnovat, protože značnou část vlády prožil rozsáhlými taženími proti svým sousedům. Na místoNamísto něj zemi spravovala [[Kyjevská Rus|Kyjevskou Rus]] [[Olga (Kyjevská Rus)|Olga]] spolu s jeho syny [[Jaropolk I.|Jaropolkem]], [[Oleg Svjatoslavič|Olegem]] a [[Vladimír I.|Vladimírem]].<ref name="Grek475">{{Citace monografie | příjmení = Grekov | jméno = Boris Dmitrijevič | rok = 1953 | titul = Kyjevská Rus | vydavatel = Nakladatelství Československé akademie věd | místo = Praha | stránky = 475 | poznámka = Dále jen [Grekov]}}</ref> V roce [[968]], Pečeněhové napadli a pak obléhali město [[Kyjev]]. V létech [[970]]–[[971]] se část z nich připojila ke Kyjevskémukyjevskému knížeti Svjatoslavovi v jeho byzantském tažení, ale nakonec v březnu [[972]], při přechodu přes [[Dněpr]], na něj z popudu Byzantinců zaútočili a většinu vojska spolu s kyjevským knížetem pobili. Pečeněžský [[Kurja (chán)|chán Kurja]] si udělal z jeho lebky kalich podle tradičního stepního nomádského zvyku.<ref name="Grek475"/><ref name="DrsPic137">Drška, Picková, s. 137</ref>

Po jeho smrti se nedlouho existující Svjatoslavova říše rozpadla během bojů mezi jeho nástupci, nejdříve mezi Jaropolkem a Olegem, během nichž byl druhý z bratrů zabit. Roku 977 utekl další z následníků, Vladimír, do [[Skandinávie]], odkud se vrátil s armádou [[Varjagové|Varjagů]] s cílem získat kyjveský trůn pro sebe, což se mu také po zabití Jaropolka podařilo.<ref name="Grek475"/> Pád [[Chazarská říše|chazarské říše]] umožnil v dalších letech růst moci Pečeněhů, kteří měli do budoucna působit Kyjevské Rusi nemalé obtíže.<ref>Drška, Picková, s. 136–137</ref>

V arménských kronikách [[Matouš z Edessy|Matouše z Edessy]] jsou Pečeněhové zmíněni několikrát. Zmínka v kapitole 103 je o [[Bitva u Mantzikertu|bitvě u Malazgirtu (1071)]]. V této kapitole je řečeno, že spojenci "Říma", kmeny Padzunaků a Uzů (větví Oguzských Turků), změnili své strany na vrcholu bitvy a začali bojovat proti byzantským silám bok po boku se [[Seldžukové|Seldžuckými Turky]]. Pod tlakem silnějších [[Kumáni|Kumánů]] byli Pečeněhové vytlačováni ze severního Černomoří. V roce 1091 podnikli invazi na Balkán, kde jim v bitvě u Levunia (při ústí řeky [[Marica]]) uštědřil drtivou porážku byzantský císař [[Alexios I. Komnenos]] spojený s Kumány. Po překvapivém útoku Byzantinců a Kumánů na jejich tábor, ve kterém se nacházely i ženy a děti Pečeněhů, byli Pečeněhové téměrtéměř vyhlazeni. Další porážku od Byzanticů utrpěli roku 1122 v bitvě u [[Stara Zagora|Beroe]] a jejich svaz zanikl jako nezávislá politická síla zanikl. Podle Byzantského kronikáře Kinnamose, ve [[12. století]] Pečeněhové bojovali jako žoldáci pro císaře [[Manuel I. Komnenos|Manuela I.]] v jižní Itálii proti [[Normané|normanskému]] králi Sicílie [[Vilém I. Sicilský|Vilému I.]]. Ve [[13. století]] už se jejich svaz rozpadal.<ref name="Wolf"/> <!-- Pečeněhové se smísili s okolním obyvatelstvem a ve [[14. století]] zanikli.<ref name="Wolf"> --> V [[15. století]] v [[Uhersko|Uhersku]] někteří obyvatelé přijali příjmení Besenyö, což maďarsky znamená Pečeněg; nejvíce jich bylo v dnešní župě [[Tolna]]. Nakonec odešli na [[Balkán|Balkánský poloostrov]], kde byli postupně [[asimilace (sociologie)|asimilováni]].