Křesťanství: Porovnání verzí

Odebráno 1 624 bajtů ,  před 3 lety
úpravy
m (Editace uživatele 79.98.153.35 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je Anaj7)
značka: rychlé vrácení zpět
(úpravy)
{{Viz též|Ježíš Kristus}}
[[Soubor:Křesťanství - rozdělení.png|náhled|vpravo|500px|Časová osa křesťanství a postupné dělení křesťanství na jednotlivé směry.]]
Křesťanství vyrostlose zzrodilo nepřílišv [[Palestina|Palestině]] z dlouhéhokrátkého veřejného působení [[Židé|židovského]] kazatele [[Ježíš Kristus|Ježíše z Nazaretu]] kolem roku [[30]]. Ježíš pocházelpocházející z venkovské řemeslnické rodiny z [[Galilea|galilejského]] venkova a v dospělémdospělosti věku začal působitpůsobil jako pocestný [[kazatel]], kterýa podle víry téžkřesťanů [[Ježíšovy zázraky|uzdravovalkonakl nemocnézázraky]]. a postupně kolem sebe shromáždilShromáždil skupinu přívrženců, kteříjejíž jej následovali a pomáhali mu. Jádro Ježíšových přívrženců tvořilo „dvanáct“ učedníků,jádro pozdějitvořili nazvanýchučedníci ([[apoštol]]ové), kteří s výjimkou [[Jidáš Iškariotský|Jidáše]] po Ježíšově smrti zaujali důležité místo ve vznikajícím křesťanském hnutí.
 
Podle některých názorů nechtěl Ježíš ani první křesťané založit nové náboženství, ale reformovat [[judaismus]].<ref name=":6">{{Citace monografie
I když je Ježíš zakladatelem křesťanství, sám se snažil o podstatnou reformu [[judaismus|židovství]].<ref>{{Citace bible|Mt|10|5}}; {{Citace bible|Mt|15|24}}.</ref> Kázal, že se blíží dějinný zvrat, v němž bude nastoleno [[boží království]] a všichni se na to musí připravit. Blížící se, ba již začínající boží království v Ježíšově podání znamenalo také radikalizaci etiky: nikoli v dobovém smyslu přísnějšího plnění náboženských předpisů, ale jako celkové změny smýšlení („obrácení“) a důrazu na odpuštění, smíření a účinnou lásku k Bohu i k druhým lidem. V [[blahoslavenství]]ch<ref>Lk 6,20nn; Mt 5,3nn.</ref> představoval Ježíš boží království jako naději chudých, truchlících, pronásledovaných, v [[podobenství]]ch (metaforických příbězích) ukazoval praktické stránky tohoto království a charismatickým léčitelstvím demonstroval jeho záchrannou moc.
| příjmení = Suchánek
| jméno = Drahomír
| příjmení2 = Drška
| jméno2 = Václav
| titul = Církevní dějiny - antika a středověk
| vydání =
| vydavatel = Grada
| místo = Praha
| rok = 2013
| počet stran =
| kapitola = Zrod křesťanství a raná církev
| strany =
| isbn =
I když je Ježíš zakladatelem křesťanství, sám se snažil o podstatnou reformu [[judaismus|židovství]].<ref>{{Citace bible|Mt|10|5}}; {{Citace bible|Mt|15|24}}.</ref> Kázal, že se blíží dějinný zvrat, v němž bude nastoleno [[boží království]] a všichni se na to musí připravit. Blížící se, ba již začínající boží království v Ježíšově podání znamenalo také radikalizaci etiky: nikoli v dobovém smyslu přísnějšího plnění náboženských předpisů, ale jako celkové změny smýšlení („obrácení“) a důrazu na odpuštění, smíření a účinnou lásku k Bohu i k druhým lidem. V [[blahoslavenství]]ch<ref>Lk 6,20nn; Mt 5,3nn.</ref>Ježíš představoval Ježíš boží království jako naději chudých, truchlících, či pronásledovaných, a v [[podobenství]]ch (metaforických příbězích) ukazoval praktické stránky tohoto království a charismatickým léčitelstvím demonstroval jeho záchrannou moc.
 
Ježíšovo působení vyvrcholilo kolem roku 30 cestou do hlavního [[judsko|judského]] města [[Jeruzalém]]a na židovské svátky [[Pesach]], [[Velikonoce]]. Vstup do posvátného města judských králů uspořádal podle [[Kniha Zacharjáš|Zachariášova proroctví]]<ref>{{Citace bible|Zach|9|9||11}}.</ref> jako triumfální vjezd očekávaného [[Mesiáš]]e. Jeho vystupování však náboženské i politické autority vyhodnotily jako podvratné a Ježíš byl brzy zadržen, odsouzen a popraven [[ukřižování]]m. Podle evangelií ho však Bůh vzkřísil a Ježíšovi žáci se s ním několikrát setkali.
[[Soubor:The Good Shepherd, Catacomb of Domitilla (200 CE).jpg|náhled|upright=1.2| Dobrý pastýř (Římské katakomby, kolem 200)]]
[[Soubor:The Christian Martyrs Last Prayer.jpg|náhled|upright=1.2|Římské pronásledování prvních křesťanů, kteří byli předhozeni divé zvěři v [[Koloseum|Koloseu]]]]
Křesťané se od začátku scházeli a sdružovali ve sborechskupinách, pro něžkteré přijali běžnéužívali řecké označení ''[[ekklésiá]]'', veřejné (shromáždění. Pojem ''církev'' v řeckém originále ''(''κυριακὴ ἐκκλησία, složeno z κύριος  = ''„Pán“'' a ἐκκαλεῖν = ''„svolávat“'') znamená ''„shromáždění Pánovo“.'' O vnitřnímvnitřní uspořádání prvních církevních obcístruktuře a o jejich vzájemných vztazích sekřesťanských dozvídámeobcí zejménavypovídají z listů apoštolanapř. [[PavelPavlovy zepištoly|Listů apoštola Tarsu|Pavla]] a z popisu jeho působení v knizenebo [[Skutky apoštolů|Skutků apoštolů]]. Do jaké míry se o vznik církvekřesťanského náboženství přičinil právě [[Pavel jez dodnesTarsu]] je předmětem diskusí, křesťanské obce však vznikly i mimo oblast jeho působení. NapříkladNěkteří [[Tomáš Halík]] má zateologové tosoudí, že „bezbez Pavla by křesťanství zřejmě zůstalo jednou z mnoha židovských sekt, vrespektive rámciže židovství“<ref>{{Citace monografie|jméno=Tomáš|příjmení=Halík|odkaz na autora=Tomáš Halík|titul=Vzdáleným nablízku|místo=Praha|rok=2011|vydavatel=Nakladatelství Lidové noviny|isbn=978-80-7106-907-2|stránky=154}}</ref>. Dokonce jde ještě dálPavel a vyvozuje:jeho „Dalo by se provokativně říct, že Pavelteologie je tím nejvlastnějším tvůrcem křesťanství“<ref>{{Citace monografie|jméno=Tomáš|příjmení=Halík|odkaz na autora=Tomáš Halík|titul=Oslovit Zachea|místo=Praha|rok=2012|vydavatel=Lidové noviny|isbn=978-80-7422-159-0|stránky=280}}</ref>křesťanství, neboť to, co odlišujeodlišení křesťanství od židovství, jespočívá důraz nav PavlovuPavlově teologii, která údajně hlásáhlásající svobodu od Zákona v tom smyslu, že pro křesťany zákony, jež jsou obsaženy v [[Tóra|Pěti knihách Mojžíšových]], již nejsou nijak závazné.<ref>{{Citace S tímto pojetím Pavlovy teologie ale zásadně nesouhlasí vyznavači [[mesiánský judaismus|mesiánského judaismu]].monografie
| příjmení = Halík
| jméno = Tomáš
| odkaz na autora = Tomáš Halík
| titul = Vzdáleným nablízku
| vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny
| místo = Praha
| rok = 2011
| isbn = 978-80-7106-907-2
| stránky = 154
}}</ref><ref>{{Citace monografie
| příjmení = Halík
| jméno = Tomáš
| odkaz na autora = Tomáš Halík
| titul = Oslovit Zachea
| vydavatel = Lidové noviny
| místo = Praha
| rok = 2012
| isbn = 978-80-7422-159-0
| stránky = 280
}}</ref> S tímto pojetím Pavlovy teologie ale zásadně nesouhlasí vyznavači [[mesiánský judaismus|mesiánského judaismu]].
 
PrvníS generacetím křesťanů předávala svou víru pouze [[tradice|ústním podáním]]. Křesťanstvíjak se však především díky odvážné misijní činnosti [[Pavel z Tarsu|Pavla z Tarsu]]křesťanství šířilo i do navzájem vzdálených míst, a přitomvznikla sipotřeba chtěloudržovat udržetv jistouněm názorovouvěroučnou i praktickou jednotu. Tak vznikla potřeba uchovávat příležitostné spisy ([[Apoštolský list|listy]]) a zachytit Ježíšovo působení písemně. Postupně se zformoval [[Nový zákon]] obsahující čtyři [[evangelium|evangelia]] popisující Ježíšovo působení, sepsané mezi lety [[60]] a [[90]], [[Skutky apoštolů]] líčící počátky křesťanské církve, [[Apoštolský list|Apoštolské listy]] a [[Apokalypsa|Apokalypsu]] neboli [[Zjevení Janovo]].
 
Během [[1. století]] se křesťané dostávali do konfliktů s židovskými obcemi,<ref>Sk 6-7; 9,29n.</ref> zejména když Pavel prosadil, že Ježíšovo poselství je určeno i jiným národům a že je nezavazuje k dodržování židovské náboženské praxe.<ref>{{Citace bible|Ga|2|11}}.</ref> Ve velkých městech [[Římská říše|Římské říše]] se postupnšpostupně utvářela významná centra křesťanství, např. v [[Antiochie|Antiochii]]<ref>MARKSCHIES, Christoph. ''Mezi dvěma světy: Dějiny antického křesťanství''. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 2005, s. 13-15.</ref>,v a centrum křesťanství se také Pavlovým vlivem přesunulo&#x5B;[[Wikipedie:OvěřitelnostŘím|<spanŘímě]] class="doplnte-zdroj"a title="Jepozději potřeba doložit zdroj předchozího tvrzení">zdroj?</span>]]] dov [[ŘímAlexandrie|Alexandrii]]a. Společným jazykem křesťanů se stala [[řečtina]] a později [[latina]]. PřestoS judaismem zůstalo křesťanství s judaismem spjato společnou [[monoteismus|vírou v jednoho Boha]], uznáním a přijetím [[hebrejská bible|židovské bible]] ([[Starý zákon]]), navázáním na [[dějiny Izraele|historii Izraele]], na jeho mravní postoje. Také křesťanská [[liturgie]] se vyvinula z tradice židovské [[synagoga|synagogální]] bohoslužby.
 
==== Přeměna ze sekty v církev a dlouhodobý úspěch ====
Ze [[Sociologie|sociologického]] hlediska byly počátky křesťanství podobné jako u jiných [[sekta|sekt]]: Jediný vůdce okolo sebe shromáždil stoupence a hlásal své učení. Křesťanství se však od terhdejšíchtehdejších sekt a směrů (např. [[Juda Makabejský]]) také odlišilo:
# Ačkoli se za [[Mesiáš]]e prohlašovali i jiní, po jejich smrti obvykle zanikly i jejich skupiny. Naproti tomu křesťané věří, že Ježíš "přemohl smrt" aJežíše [[Bůh hoOtec]] vzkřísil z mrtvých. Tato- rozhodujícítato událost, o níž píše Nový zákon,víra je pro křesťany zárukou jejichzákladem víry v možnost [[Spása|spaseníspásy]]. I když se jednotlivá svědectví evangelií liší,<ref>Tak podle {{Citace bible|Mt|28|10}} se jeho zjevení odehrála v Galileji, podle {{Citace bible|L|24|13}} a násl. v okolí Jeruzaléma.</ref> je Ježíš ve své církvi pro křesťany přítomenchápán jako živý. Jeho vzkříšení se dodnes slaví jakoo [[Velikonoce]] – nejvýznamnější svátek křesťanů, ještě významnější než [[Vánoce|Velikonocích]].
# Křesťanství se lišíod jiných židovských sekt odlišilo i pozdějším přijímáním nežidovských [[Konverze (náboženství)|konvertitů]] nežidovského původučímž překročilo okruh určitého [[národ]]a. Prohlášení křesťanství za víru pro všechny národy mu umožnilo stát se [[světové náboženství|světovým náboženstvím]].
# O šíření [[evangelium|evangelia]] se museli postarat Ježíšovi žáci, a to nejen ti přímí, ale i ti, kteří Ježíše osobně nikdy nepoznali. Skutky apoštolů líčí, jak se to stalo, a kladou důraz mimo jiné na zrušení jazykových bariér ({{Citace bible|Sk|2|5}} aj.)
# Křesťanství se liší i přijímáním [[Konverze (náboženství)|konvertitů]] nežidovského původučímž překročilo okruh určitého [[národ]]a. Prohlášení křesťanství za víru pro všechny národy mu umožnilo stát se [[světové náboženství|světovým náboženstvím]].
 
=== Starověk ===
=== Křesťanství po roce 311 ===
[[Soubor:Church of the East in the Middle Ages.svg|náhled|vlevo|[[Nestoriánství]] bylo ve středověku rozšířeno ve velké části [[Asie]]]]
První veřejnoprávní uznání křesťanského kultu v [[Římská říše|Římské říši]] nařídil dřívější pronásledovatel křesťanů císař [[Gaius Galerius Valerius Maximianus|Gaius Galerius]]<ref>Manfred Clauss: „Konstantin Veliký - Římský císař mezi
[[Gaius Galerius Valerius Maximianus|Gaius Galerius]], jenž byl dříve odpůrcem křesťanů a spolupracoval na jejich pronásledování, svým ediktem 30. dubna 311 objasnil motivy pronásledování křesťanů, přiznal neúspěšnost pronásledování a nařídil veřejnoprávní uznání křesťanského kultu - přislíbil křesťanům v rámci platného práva veškerou ochranu, která jim jako členům povoleného kultu (''religio licita'') příslušela. Podmínkou bylo, že křesťané nebudou podnikat nic proti veřejnému pořádku a zahrnou do svých modliteb panovníka a říši.<ref>Manfred Clauss: „Konstantin Veliký - Římský císař mezi
Rokupohanstvím a křesťanstvím“, VYŠEHRAD, Praha 2005, str. 29</ref> a po něm roku [[313]] následovalcísař [[ediktKonstantin milánskýVeliký|Konstantin]], [[císař]]ejehož [[Konstantinedikt Veliký|Konstantinamilánský]], který zařadil křesťanství (ve sféře Konstantinova vlivu) mezi dovolená náboženství. Konstantin zasahujezasáhl i do doktrinálníchvěroučných otázek a roku [[325]] svolávásvolal do [[Nikaia|Nikaie]] první [[ekumenický koncil]] (tzv. [[První nikajský koncil]]). ZakládáZaložil také nové hlavní město říše, [[Konstantinopol]], křesťanské město, které má nahradit [[Řím]], město v této době převážně pohanské. Znevýhodněny jsouZnevýhodnil i pohanské instituce, císař však nezasahuje do svobody kultu. Sám se nechávánechal pokřtít až krátce před smrtí. JehoDalší nástupci budou,císařové s výjimkou císaře [[Julianus|Juliána]] církevkřesťany podporovatpodporovali. a křesťanství uznávat.Císař [[Theodosius I.]] zakázal roku [[380]] zakázal křesťanský směr [[Ariánství|Áriánství]] a roku [[391]] zakázal na popud [[milán]]ského biskupa [[Svatý Ambrož|Ambrože]] veškerý pohanský kult, čímž křesťanství zajistil pozici oficiálního (státního) náboženství v [[Starověký Řím|říši]].<ref>Terry Jones, Alan Ereira: ''Barbaři'', kap.: ''Křesťanská proměna říše'', (Mladá Fronta, 2008, ISBN 978-80-204-1803-6)</ref>
pohanstvím a křesťanstvím“, VYŠEHRAD, Praha 2005, str. 29</ref>
 
ZároveňKřesťanství se křesťanstvípostupně snažilo vnitřně upevnilo,upevnit vzniklostanovením závaznézávazného [[vyznání víry]] (krédo), a naukanauky ([[dogma#Dogma v katolické církvi|dogma]]) a také církevní organizace, navazující na územní organizaci [[římská říše|římské říše]]. Nejvýznamnější [[biskup]]ové, [[teolog]]ové a [[filosof]]ové se snažili na [[ekumenický koncil|církevních koncilech]] přesně formulovat obsah křesťanské víry a zároveň se církev musela bránit, aby se nestala jen nástrojem císařské politiky. Ve spisech [[Církevní otcové|církevních Otců]] ([[patristika]]) lze sledovat, jak se i křesťanské myšlení dělí na [[Východní křesťanství|východní]] (řecké) a [[západní církev|západní]] (latinské) a jak narůstají rozdíly mezi nimi až do definitivního [[velké schisma|rozchodu]] roku [[1054]].
Roku [[313]] následoval [[edikt milánský]] [[císař]]e [[Konstantin Veliký|Konstantina]], který zařadil křesťanství (ve sféře Konstantinova vlivu) mezi dovolená náboženství. Konstantin zasahuje i do doktrinálních otázek a roku [[325]] svolává do [[Nikaia|Nikaie]] první [[ekumenický koncil]] (tzv. [[První nikajský koncil]]). Zakládá také nové hlavní město říše, [[Konstantinopol]], křesťanské město, které má nahradit [[Řím]], město v této době převážně pohanské. Znevýhodněny jsou i pohanské instituce, císař však nezasahuje do svobody kultu. Sám se nechává pokřtít až krátce před smrtí. Jeho nástupci budou, s výjimkou císaře [[Julianus|Juliána]] církev podporovat a křesťanství uznávat. [[Theodosius I.]] roku [[380]] zakázal křesťanský směr [[Ariánství|Áriánství]] a roku [[391]] zakázal na popud [[milán]]ského biskupa [[Svatý Ambrož|Ambrože]] veškerý pohanský kult, čímž křesťanství zajistil pozici oficiálního (státního) náboženství v [[Starověký Řím|říši]].<ref>Terry Jones, Alan Ereira: ''Barbaři'', kap.: ''Křesťanská proměna říše'', (Mladá Fronta, 2008, ISBN 978-80-204-1803-6)</ref>
 
Zároveň se křesťanství vnitřně upevnilo, vzniklo závazné [[vyznání víry]] (krédo) a nauka [[dogma#Dogma v katolické církvi|dogma]] a také církevní organizace, navazující na územní organizaci [[římská říše|římské říše]]. Nejvýznamnější [[biskup]]ové, [[teolog]]ové a [[filosof]]ové se snažili na [[ekumenický koncil|církevních koncilech]] přesně formulovat obsah křesťanské víry a zároveň se církev musela bránit, aby se nestala jen nástrojem císařské politiky. Ve spisech [[Církevní otcové|církevních Otců]] ([[patristika]]) lze sledovat, jak se i křesťanské myšlení dělí na [[Východní křesťanství|východní]] (řecké) a [[západní církev|západní]] (latinské) a jak narůstají rozdíly mezi nimi až do definitivního [[velké schisma|rozchodu]] roku [[1054]].
 
=== Středověk ===
[[Soubor:Christ in Majesty - Stavelot Bible.png|náhled|vlevo|upright| Kristus král (Stavelot, Belgie, kolem 1095)]]
Když se západní část Římské říše zhroutila pod náporem [[stěhování národů]] a vnitřních problémůrozložila, ujali se politického vedení města [[Řím]] jeho biskupové - [[papež]]ové ([[Lev I. Veliký]], [[Řehoř Veliký]]). Postupně ve střední [[Itálie|Itálií]] vznikl [[Církevní stát]]. Biskupové a křesťanské [[klášter]]y se snažili uchovávat zbytky [[Starověk|antické]] kultury, zakládali církevní školy a zároveň zápasili o církevní nezávislost na [[panovníkBoj o investituru|panovnícíchnezávislost]] na panovnících. Křesťanské [[misie]] zasáhly další části [[Evropa|Evropy]]. Když [[Karel Veliký]] koncem [[8. století]] založil [[Franská říše|Franskou říší]], opíral se o [[západní církev]].
 
Během 8. a 9. století století proniklo křesťanství na území [[Velkomoravská říše|Moravy]]<ref name=" livinghistory/křesťanství ">[http://cea.livinghistory.cz/zivotvm/vira/novavira/ Centrum experimentální archeologie a živé historie - Křesťanství]</ref> a [[Čechy|Čech]] - působení [[iroskotská misie|iroskotske misie]]<ref name=" ptejteseknihovny - iroskotská církev ">[http://www.ptejteseknihovny.cz/uloziste/aba001/2010/iroskotska-cirkev Ptejte se knihovny - iroskotská církev]</ref> zde nezanechalo větších stop,<ref name=" cyril a metodej ">[http://iencyklopedie.cz/cyril-a-metodej/ iEncyklopedie – Cyril a Metoděj]</ref> vliv na tato území měly misie z [[Bavorsko|Bavorska]] (kolem roku 831 pokřtil pasovský biskup Reginhar [[Velkomoravská říše|velkomoravského]] knížete [[Mojmír I.|Mojimíra I.]]<ref name=" Třeštík - Vznik Velké Moravy "> Dušan Třeštík: ''Vznik Velké Moravy'', kap.: ''Vznik Mojimírovy Moravy'', Nakladatelství Lidové Noviny, Praha 2010 </ref><ref name=" livinghistory/křesťanství ">[http://cea.livinghistory.cz/zivotvm/vira/novavira/ Centrum experimentální archeologie a živé historie - Křesťanství]</ref>. Roku 845 bylo v [[Řezno|Řezně]] pokřtěno 14 českých pánů<ref name="Charvat-Zrod Ceského státu" >Petr Charvát: ''Zrod Českého státu'', Vyšehrad, Praha 2007</ref> - šlo o překvapivý krok, na jehož motivy není jednoznačný pohled - podle [[Dušan Třeštík|Dušana Třeštíka]] si Čechové naivně představovali, že stanou-li se křesťany, křesťanský císař [[Ludvík II. Němec|Ludvík Němec]] na ně nezaútočí a proto po jeho následném útoku tato první křesťanská epizoda v naši historii končí.<ref name=":02">Dušan Třeštík: ''Vznik Velké Moravy'', s. 149-151, Nakladatelství Lidové Noviny, Praha 2010</ref>  Od roku 863 působila na [[Velkomoravská říše|Velké Moravě]] misie bratří [[svatý Cyril a Metoděj|Konstantina a Metoděje]], vyslaných na přání knížete [[Rostislav]]a byzantským císařem [[Michael III.|Michalem III]]<ref name=" cyril a metodej ">[http://iencyklopedie.cz/cyril-a-metodej/ iEncyklopedie – Cyril a Metoděj]</ref> - kolem roku 878 byl na Velké Moravě Metodějem pokřtěn český kníže [[Bořivoj I.]].<ref name="Třeštík: Christianizace slovanů">[http://casopis.vesmir.cz/clanek/christianizace-slovanu Časopis Vesmír: Christianizace Slovanů, autor: Dušan Třeštík Publikováno: Vesmír 76, 285,]</ref> Z [[Byzantská říše|Byzance]] se křesťanství dostalo i do východní Evropy a do [[Rusko|Ruska]], západní misie dosáhla až do [[Skandinávie]]. Počátkem 10. století došlo ve [[Francie|Francii]] k významné reformě klášterů ([[clunyjská reforma]]), které získaly politickou nezávislost a začaly vytvářet vlastní síť po celé západní a střední Evropě. V 11. století prošlo podobnou [[reforma|reformou]] i papežství, a napětí mezi ním a císařstvím vytvořilo neklidné, ale velmi plodné prostředí pro velký rozmach [[středověk]]é Evropy. Vedle rozvoje měst a obchodu vznikly první [[univerzita|univerzity]] ([[Bologna]]) a také díky nim začalo hrát v evropské politice stále větší roli [[právo]].
237

editací