František I. Rakouský: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
chybějící interpunkce, oprava neobratných formulací
Řádek 39:
 
== Druhé manželství ==
Alžběta však zemřela již dva roky po svatbě, [[18. únor]]a roku [[1790]], den po [[porod]]u prvorozené dcery, a dva dny nato, [[20. únor]]a, zemřel také císař [[Josef II.]], potěchou jehož posledních dní Alžběta byla. Po strýcově smrti řídil František státní záležitosti do té doby, než z [[Florencie]] přijel jeho otec, který byl po svém bratrovi právoplatným následníkem trůnu.
 
Dne [[19. březen|19. března]] [[1791]] se František ve Vídni oženil podruhé (sňatek byl nejprve uzavřen ''per procurationem'' [[15. srpen|15. srpna]] [[1790]] v [[Neapol]]i), s [[Marie Tereza Neapolsko-Sicilská|Marií Terezou Neapolsko-Sicilskou]] (1772–1807).
Řádek 46:
 
== Císař František II./I. ==
1. března [[1792]] zemřel Leopold II. a na trůn nastoupil on sámFrantišek jako císař '''František II.'''. Byl rodinný typ a připomínal vzhledem a oblečením spíše obyčejného měšťana než císaře. Vydával se na procházky městem a rád odpovídal lidem na pozdravypozdrav.
 
[[6. červen|6. června]] [[1792]] byl [[korunovace|korunován]] na uherského krále a [[9. srpen|9. srpna]] [[1792]] na krále českého. Při korunovaci se poprvé setkal s pozdějším „nejmocnějším mužem“ Rakouska [[Klemens Wenzel von Metternich|Klementem Václavem Lotharem Metternichem]]. Tento vynikající diplomat se později stal jeho pravou rukou.
 
== Konflikt s Napoleonem Bonapartem ==
[[Soubor:Axmann-Kupferstich.jpg|150px|thumb|left|Podobizna Františka I. od uměleckého rytce [[Josef Axmann|Josefa Axmanna]]]]Nad Evropou se však začala stahovat mračna; tím mračnem nebyl nikdo jiný než [[Napoleon Bonaparte]]. [[Francie|Francouzské]] vojsko pod Napoleonovým vedením několikrát proniklo na rakouská území a vyhnalo tak císařskou rodinu do [[Uhersko|Uher]], protože Rakušané nebyli ani tak dobře vycvičení, ani vyzbrojení jako Francouzi.
V roce 1804, v návaznosti na přijetí [[císař]]ského titulu Napoleonem, se František prohlásil [[Rakouské císařství|císařem rakouským]].
 
Řádek 59:
 
== Marie Ludovika ==
Většina Františkových příbuzných byla Napoleonem vyhnána ze svých království a vévodství a hledala útočiště u svého příbuzného v Rakousku, mezi nimi i rodina budoucí císařovny. Dne 6. ledna 1808, půl roku po smrti Františkovy druhé manželky, se ve Vídni konala svatba. Volba padla opět na sestřenici, princeznu [[Marie Ludovika Beatrix z Modeny|Marii Ludoviku Beatrix z Modeny]] (1787–1816).
 
Marie Ludovika byla velmi vzdělaná žena, trpěla však [[tuberkulóza|tuberkulózou]], která ji znemožňovala mít děti a zapojit se plnohodnotně do života, i když se o to až do smrti snažila a pokud mohla, všude svého manžela doprovázela. Dohlížela na výchovu všech svých vyvdaných dětí a zvláště se věnovala následníku trůnu [[Ferdinand I. Dobrotivý|Ferdinandovi]], jehož stav se díky ní velmi zlepšil. Byla neochvějnou nepřítelkyní Napoleona a postavila se proti plánu provdat Františkovu dceru Marii Luisu za císaře Francouzů.
Řádek 66:
 
== Napoleonův konec a císařova smrt ==
[[Soubor:Francis_II,_Holy_Roman_Emperor_at_age_25,_1792.png|upright|200px|thumb|František II. po císařské korunovaci.]]Po ''Bitvě národů'' u Lipska v roce [[1813]] byl Napoleon poražen a jeho žena Marie Luisa se vrátila i se synem, římským králem [[Napoleon II.|Napoleonem Františkem Bonapartem]] (pozdější vévoda František Zákupský), do Rakouska. Po [[Vídeňský kongres|Vídeňském kongresu]] (18. září 1814 – 9. červen 1815), jenž byl Metternichovým triumfem, bylase Evropa vrácenavrátila do starých kolejí. Marie Luisa byla poslána do Parmy jako vévodkyně a malý Bonaparte zůstal s dědečkem ve Vídni.
 
10. listopadu [[1816]] se František oženil ve Vídni naposledy. Jeho nastávající se stala dcera bavorského krále [[Maxmilián I. Josef|Maxmiliána I.]], princezna [[Karolína Augusta Bavorská]] (1792–1873). Karolína byla už jednou, díky Napoleonovi, provdaná za [[Vilém I. Württemberský|Viléma I. Württemberského]] (1781–1864), manželství však bylo bezdětné; z tohoto důvodu bylo po Napoleonově pádu v roce [[1815]] rozvedeno (hlavním impulsem však bylo setkání Viléma se sestrou ruského cara Alexandra I. [[Kateřina Pavlovna|Kateřinou Pavlovnou]], do níž se Vilém hluboce zamiloval).
Manželství s Františkem bylo šťastné, třebaže ani v něm Karolína neporodila žádné děti; láskyplně se starala o všechny své děti nevlastní.
 
V roce [[1824]] se konal Karolínou podporovaný sňatek Františkova syna [[František Karel Habsbursko-Lotrinský|Františka Karla]] s její polorodou sestrou [[Žofie Frederika Bavorská|Žofií Bavorskou]], se kterou si dobře rozuměla, a svou náklonnost později přenesla i na Žofiina syna a jeho manželku. O šest let později v roce [[1830]] se pak císař dočkal prvního vnuka Františka, pozdějšího císaře [[František Josef I.|Františka Josefa I.]], který se o pět let později přišel s dědečkem rozloučit k úmrtnímu loži.
 
Po jeho smrti národy monarchie netruchlily, František I. už dávno nebyl jejich tatíčkem, ale viděly v něm pouze loutku Metternichovy kliky, která lid zatížila vysokými daněmi.{{Doplňte zdroj}} Po jeho smrti nastoupil na trůn jeho syn Ferdinand, kterému kladl na srdce, aby poslouchal Metternicha a nedělal nic bez porady s ním. Jeho manželka Karolína Augusta přesídlila do [[Salzburg|Salcburku]].