Bukovina (země): Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Dějiny: rozšíření sekce (přidány informace hlavně k vývoji ve 20. stol.); malé geo opravy; zdroj? (Dákové na bukovinském území – tak daleko na severu?) |
|||
Řádek 8:
[[Soubor:Moldovita monastery1.jpg|thumb|[[Klášter Moldovița]]]]
=== Starověk ===
Od starověku obývali území Bukoviny [[Dákové]],{{zdroj?}} od kterých Rumuni odvozují svůj původ.
=== Středověk ===
V 5. století získali území dnešní Bukoviny [[Avaři]] a po nich se v regionu usadili [[Slované]], a to již v době před vznikem [[Kyjevská Rus|Kyjevské Rusi]]. O tom svědčí nejen písemné zmínky o [[Venetové|Venetech]], Antech a Sklavenech v dílech několika historiků (např. [[Jordanes]] nebo [[Prokopios z Kaisareie|Prokopios]]), ale i archeologický výzkum prováděný po roce 1945 na území [[Černovická oblast|Černovické oblasti]] [[Ukrajinská sovětská socialistická republika|USSR]]. Prvním známým [[Východoslovanské jazyky|východoslovanským]] kmenem v Bukovině byli [[Tiverci]], jak ve své kronice uvádí staroruský letopisec [[Nestor (kronikář)|Nestor]].
V 10.–11. století bukovinské území patřilo ke Kyjevské Rusi a později do nástupnického [[Haličsko-
V 15. století se o části tohoto území Moldavsko přelo s [[Polské království|Polským královstvím]]. V tomto období, v době vlády [[Štěpán III. Veliký|Štěpána III. Velikého]] a jeho nástupců, tu vznikaly slavné malované [[klášter]]y ve městech [[Moldovița]] ([[klášter Moldovița]]), [[Putna (Rumunsko)|Putna]] ([[
=== Osmanské období ===
Od roku [[1514]] se Bukovina jakožto součást Moldavského knížectví dostala do závislosti na [[Osmanská říše|Osmanské
=== Habsburské období ===
[[Soubor:Bukowina Donaumonarchie.png|thumb|Bukovina v rámci Rakousko-Uherska (Předlitavska)]]
Roku [[1775]] připadla Bukovina podle Konstantinopolské dohody Rakousku – teprve od této doby o ní lze hovořit jako o zvláštní územně-politické jednotce. Nejprve byla spravována jako část [[Halič]]e, v letech [[1849]]–[[1918]] se jako '''[[Vévodství bukovinské]]''' ({{vjazyce2|de|''Herzogtum Bukowina''}}) stala [[Korunní země (habsburská monarchie)|korunní zemí
| příjmení = Černý
| jméno = František
Řádek 38:
}}</ref>
Od dob císaře [[Josef II.|Josefa II]]. na Bukovině existovalo ukrajinské, rumunské, německé, polské, maďarské a židovské školství. V roce [[1857]] na území s rozlohou {{formatnum:10440}} km<sup>2</sup> žilo {{formatnum:455800}} obyvatel
*[[Rumuni]] 44,6 % (na jihu, napříč společenskými třídami), *[[Ukrajinci]] 38,2 % (včetně [[Rusíni|Rusínů]] a [[Huculové|Huculů]], převážně rolníci a pastevci), *[[Němci]] 6,4 % (převážně úředníci, řemeslníci, inženýři), *[[Židé]] 6,4 % (žijící převážně ve městech, obchodníci, řemeslníci, lékaři, advokáti), *[[Poláci]] 3 % (žijící převážně ve městech – v Černovicích tvořili v roce [[1910]] po Židech druhou největší etnickou skupinu s počtem {{formatnum:15412}} lidí), *[[Maďaři]] 1,6 % a jiní. Bukovina byla hlavně zemědělskou oblastí (v roce [[1880]] se až ¾ obyvatelstva živily zemědělstvím) Bukovina disponovala v rámci
=== Po I. sv. válce (součást Rumunska) ===
[[Soubor:Bucov.png|thumb|Národnostní poměry v Bukovině dle sčítání lidu 1930 (<span style="background-color:#9ACD32;color:black">Ukrajinci</span>, <span style="background-color:#7D26CD;color:white">Rumuni</span>)]]
V době [[První světová válka|1. světové války]] se v Bukovině odehrálo několik bitev mezi [[Trojspolek|ústředními velmocemi]] a Ruskem. Bukovina byla tehdy nejjižnější částí tzv. [[Východní fronta (první světová válka)|Východní fronty]]. Prvně Rusové získali značnou část Bukoviny už na konci roku 1914. V první polovině roku 1915 však byli [[Rakousko-uherská armáda|rakousko-uherskou armádou]] vytlačeni zpět na východ. V červnu následujícího roku
| příjmení = Černý
| jméno = František
Řádek 59 ⟶ 67:
}}</ref>
Díky rozpadu Ruského impéria a následnému [[Ruská občanská válka|porevolučnímu chaosu]] se na sklonku války povedlo Bukovinu připojit k [[Rumunské království|Rumunsku]], které si ji nárokovalo jakožto staré moldavské území (spolu s Bukovinou sousedící [[Besarábie|Besarábií]], jinou částí středověkého Moldavska) a dostalo ji přislíbenou od [[Trojdohoda|dohodových]] mocností jako odměnu za vstup do války na jejich straně. Zatímco země byla obsazena rumunskými královskými vojsky, sešel se v Černovicích všeobecný kongres ({{vjazyce2|ro|''Congresul General al Bucovinei''}}), složený ze zástupců různých místních národností – ovšem s výjimkou Ukrajinců – a vyhlásil 28. listopadu [[1918]] svou touhu po připojení k Rumunsku. Rumunský zábor byl nakonec potvrzen [[Saint-Germainská smlouva|Saintgermainskou mírovou smlouvou]] (1919) a součástí tzv. [[Velké Rumunsko|Velkého Rumunska]] Bukovina zůstala po celé meziválečné období. Rumunský stát, vědom si komplikované a pro sebe nepříznivé národnostní situace v Bukovině (podle posledního rak.-uh. sčítání lidu roku 1910 zde žilo 38,9 % Ukrajinců/Rusínů, 34,4 % Rumunů, 21,2 % Němců – z nichž ale nadpoloviční část židů – 4,6 % Poláků, 1,3 % Maďarů a 7 dalších národností), snažil se po následující dvacetiletí usilovně o rumunizaci obyvatelstva, mj. i tím, že k roku 1926 byly uzavřeny veškeré ukrajinojazyčné školy.
=== Sovětská anexe ===
Nástupnický stát po Rusku, [[Sovětský svaz]], se nikdy nevzdal nároků na území, někdy patřící pod ruské carství, navíc se hlasitě zastával východoslovanských obyvatel v sousedících státech. V [[Pakt Ribbentrop-Molotov|paktu o neútočení s nacistickým Německem]] si obě mocnosti v tajném dodatku rozdělily sféry vlivu, takže SSSR, poté, co si [[Sovětská invaze do Polska|zabral kus Polska]] a [[Sovětská okupace Pobaltí|okupoval pobaltské státy]], zaměřil svou expanzivní pozornost i na jihozápad. Jen 4 dny po [[Bitva o Francii|porážce Francie]], mocného spojence Rumunska a garanta jeho hranic, SSSR předal rumunské vládě ultimátum, kterým požadoval zpět Besarábii a k tomu navíc i severní část Bukoviny (která ovšem historicky nikdy Rusku nepatřila), jakožto „malé odškodnění za velké ztráty způsobené SSSR a lidu Besarábie 22letou rumunskou nadvládou“. Rumunská vláda, ve snaze vyhnout se sov. útoku, na ultimátum 28. června [[1940]] přistoupila a vyklidila požadované území (včetně téměř čistě rumunské, k Bukovině nepatřící oblasti [[Herca|Hercy]]), které v následujícím týdnu obsadili Sověti. Následoval nucený exodus místních Němců a komunistický teror vůči „protilidovým živlům“. Přesně o rok později (1941) Rumuni, tehdy spojenci Německa v [[Operace Barbarossa|útoku na východ]], oblast dobyli zpátky. Většina židovského obyvatelstva byla deportována do koncentračních táborů. V roce 1944 byla ovšem Bukovina Moskevskou smlouvou opět rozdělena: větší sever zůstal součástí SSSR ([[Ukrajinská sovětská socialistická republika|Ukrajinské SSR]], dnešní Ukrajiny) a menší jih zůstal Rumunsku.
Historické území Bukoviny je dnes rozděleno mezi rumunskou [[župa|župu]] [[Suceava (župa)|Suceava]] a [[Ukrajina|ukrajinskou]] [[Černovická oblast|Černovickou oblast]].
|