Humanismus a renesance v české literatuře: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
úv více dle v+s, fmt, zs
Bez shrnutí editace
Řádek 1:
{{Česká literatura}}
'''[[Humanismus]] a [[renesanceRenesance (historická epocha)|renesance]]''' vytvořilyproměnily Evropěevropskou zcelamentalitu jinéoproti prostředí,mentalitě nastředověké: anticképro památkyrenesanční myslitele se přestávánapř. hledětantické s(řecké despektema římské, alepříp. naopaklatinské) jsoupamátky velmise obdivovány.staly Objevujeestetickým seideálem knihtiska vzorem v mnohem větší míře, kterýnež tomu bylo dosud. Objev knihtisku umožnil zlevnit knihy, tya sezpřístupnit je většímu jižpočtu mohoučtenářů šířitnebo masovějiposluchačů, točímž vyvoláváuspokojil požadaveka podále většípovzbudil mířepotřebu vzdělanosti…vzdělávání.
 
Pod vlivem zbytku Evropy, zejména Itálie, pronikl humanismus i do Čech, kam ho přivedli zejména cizinci (Aeneas Piccolomini, Hiernonymus Balbus) a čeští studenti vracející se zahraničních universit. Jeho hlavním cílem bylo povznést českou literaturu (v územním, ne v jazykovém smyslu) na evropskou úroveň. Typicky středověké žánry, jako byl traktát, ztratily na oblibě (s výjimkou traktátů Šimona z Budče), zato se rozšířil antický žánr epistolografie (z lat. epistula, dopis).
Pod vlivem Evropy, vzniká tento druh literatury i v Čechách. Hlavním cílem bylo povznést českou literaturu na evropskou úroveň. V tomto období se přestávají psát traktáty, atd., ale objevuje se zcela nový žánr epistolografie (epistula = dopis). Je třeba si uvědomit, že v tomto období prošla naše země několika změnami, nejprve se na trůn dostali [[Jagellonci]]. Ti ale roku [[1526]] vymřeli a tak přišli [[Habsburkové]], kteří z počátku nevládli dědičně, dědičný titul českého krále získali až po Bílé Hoře. Toto období končí porážkou na Bílé hoře, resp. vítězstvím katolických sil v českých zemích. Následkem toho byla značná část inteligence nucena odejít do exilu.
 
Období humanismu se překrývá s řadou politických změn v českých zemích. První náznaky humanismu se objevují za vlády Karla IV. V době poděbradské působili již i první autoři, které lze označit za humanistické (Šimon ze Slaného či Jan z Rabštejna). Plně se humanismus rozvinul za vlády [[Jagellonci|Jagellonců]] a pokračoval i po jejich vymření roku [[1526]], když české země přešly (zatím nedědičně) do rukou [[Habsburkové|Habsburků]]. Humanismus se v podstatě přerodil v baroko po bitvě na Bílé hoře (1620). Určitá část utrakvistické inteligence odešla do exilu a katoličtí autoři tvořili už v duchu baroka, ačkoli i u nich se projevovaly klasicizující tendence (tzv. barokní humanismus např. u Bohuslava Balbína).
 
== Doba polipanská ([[1434]]–[[1471]]) ==