Články Konfederace a trvalé unie: Porovnání verzí

'''Články Konfederace a trvalé unie''' ({{Vjazyce2|en|''Articles of Confederation and Perpetual Union''}}), častěji označované zkráceným názvem '''Články Konfederace''', jsou považovány za první písemnou [[ústava|ústavu]] upravující celonárodní vládní systém ve [[Spojené státy americké|Spojených státech amerických]].<ref>JENSEN, Merrill (1959). The Articles of Confederation: An Interpretation of the Social-Constitutional History of the American Revolution, 1774–1781. University of Wisconsin Press. Str. xi, 184. ISBN 978-0-299-00204-6.</ref> Tento dokument vstoupil v účinnost krátce po svém sepsání v letech 1776–1777, ačkoliv formálně byl ratifikován až roku 1781. Články poskytly právní rámec pro již pracující [[Kontinentální kongres]], jeho diplomatické vztahy s Evropou a jeho přístup k&nbsp;územním záležitostem. Kritizovány byly zejména kvůli tomu, že vláda pracující na jejich základě byla příliš slabá, a po rozsáhlých debatách byly nakonec roku 1789 nahrazeny současnou [[Ústava Spojených států amerických|Ústavou Spojených států amerických]].

 

Podobně jako vlády v jednotlivých státech (kolonií), i centrální vláda vznikla z revoluční instituce, která neměla oporu v žádném zákonu. Kontinentální kongres fungoval až do března roku 1781 pouze na základě obecného souhlasu. Neexistovala žádná jeho ústavní podpora. Poměrně velmi brzy se však začaly objevovat návrhy nové podoby centrální vlády a již 12. června 1776 výbor vedený Johnem Dickinsonem vydal nový návrh ústavy „Články Konfederace a trvalé Unie“ Revoluční Kongres o tomto návrhu průběžně debatoval více než rok a nakonec jej přijal 15. listopadu 1777 s podmínkou ratifikace ve všech jednotlivých státech.

 

Určuje úhradu válečných nákladů a dalších výdajů související se společnou obranou Spojených států. Vše je hrazeno společnou pokladnou, která je naplňována jednotlivými státy v úměře hodnoty všech pozemků každého státu.

 

Tento článek se opět vrací k pravomocím a jejich upřesnění obsažených ve článku VI., které podrobněji definuje. Stanovují Kongres jako poslední odvolací místo všech sporů, které mohou být mezi dvěma či více státy ve věcech: hranice, soudní příslušnost nebo jiných. Stanovuje postup, jak se k tomuto posledním odvolacímu místu spor dostane. Velmi podrobně určuje způsob volby zástupců jednotlivých sporných stran a jejich soudců, včetně jejich přísah a slibů. Určuje také výhradní pravomoc Spojeným státům regulovat slitinu a hodnotu mincí, ražených jejich vlastním orgánem nebo orgány jednotlivých států. Dává také Kongresu výlučnou pravomoc stanovit pevnou míru vah a měr, regulovat obchod a zabývat se veškerými záležitostmi s Indiány. Rovněž zakládat a řídit poštovní úřady po celých Spojených státech (včetně ceny poštovních služeb k pokrytí výdajů tohoto úřadu). Uděluje také Kongresu pravomoc jmenování důstojníků pozemních a námořních sil a pověřovat je úkoly. Vytváří také pravidla pro jejich kontrolu a řízení operací. Závěrem také stanovuje, jakým způsobem bude Kongres jednat a odročovat svá jednání.