Uměleckoprůmyslové muzeum (Brno): Porovnání verzí

Na vzniku Uměleckoprůmyslového muzea v Brně se podílely především kruhy moravských průmyslníků sdružených v Moravském průmyslovém spolku a brněnské Obchodní a živnostenské komoře. Dne 10. listopadu 1873 bylo muzeum založeno jako nadace pod názvem '''Moravské průmyslové museum'''. Vedením muzea bylo pověřena správní rada pod dobovým názvem kuratorium, do jehož čela byl jmenován c. k. moravský místodržitel [[Ludwig von Possinger|Ludvík Possinger sv. p. Choborský]]. K samotnému slavnostnímu otevření došlo 2. prosince 1873. Moravské průmyslovéprv roce 1959ůmyslové museum bylo v počátcích svojí existence umístěno v přízemí budovy Moravského průmyslového spolku na Lažanského náměstí (dnešním [[Moravské náměstí (Brno)|Moravském náměstí]]). Jeho význam byl chápán ve vzdělávání podnikatelů v průmyslu, od drobných řemeslníků po velkovýrobce. Mělo zprostředkovávat nejnovější trendy vedoucí ke zkvalitňování průmyslové a řemeslné výroby. Její technické i estetické stránky. Hlavními prostředky k dosažení těchto cílů byla tvorba sbírek: sbírky modelů, strojů a významných, myšleno vzorových průmyslových výrobků. Jejich prezentace měla dle semperiánských teorií probíhat formou výstav, přednášek, kurzů a spoluprací s odbornými průmyslovými školami. Status instituce byl zemský. Měla se stát centrem v prezentaci a zprostředkování [[design]]u na [[Morava|Moravě]]. Instituci náleží nevšední primát, neboť patří mezi deset nejstarších uměleckoprůmyslových muzeí světa.

Oprava budovy a obnovení výstavní a sbírkové činnosti byly velkými úkoly pro staronového ředitele Václava Richtera. Adaptací stavby byl pověřen architekt [[Bohuslav Fuchs]]. Díky štědré podpoře zřizovatele - Obchodní a živnostenské komoře byla provedena rozsáhlá rekonstrukce budovy poničené válečnými událostmi. Již v roce 1947 mohlo nově rekonstruované, revitalizované muzeum plně obnovit svoji činnost. Byla koncipována velkoryse. Kromě obnovení vlastní výstavní a ediční práce byly iniciovány nové platformy v zárodcích institucízcela nových institucí, kterým muzeum posloužilo jako inspirační zdroj a odborné zázemí. ByloMezi novětyto založenonové platformy patřilo textilní oddělení, které mělo soustředit veškerou muzejní práci v oblasti textilnictví v Československu, dále byl zřízen Archiv pro dějiny průmyslu, obchodu a technické práce a spolu s dalšími institucemi byl iniciován vznik organizace [[Ústav lidové a umělecké výroby|ÚLUV]]. SlibnýTento slibný poválečný rozvoj instituce rázně ukončil politický převrat v [[únor|únoru 1948]]. Byla zrušena Obchodní a živnostenská komora, čímž muzeum přišlo o svého zřizovatele. Následně byla zrušena i [[Země Moravskoslezská|Země moravskoslezská]] a Moravské průmyslové muzeum tak ztratilo i rámec svojí působnosti. Stalo se pouhou pobočkou mladšího pražského muzea, které bylo totalitním režimem vzhledem ke své geografické poloze chápáno jako muzeum centrální. Brněnské muzeum opět pozbylo vlastní ediční a výstavní činnost. V rámci neustálých centralistických reorganizací 50. let se Uměleckoprůmyslové muzeum v Brně ai v Praze staly v roce 1959 staly součástí jednoho celku spolu s Národní galerií. Díky politickým tlakům muzeum, podobně jako na počátku [[První republika|První republiky]], ztratilo svůj odborný personál. Situace se konsolidovala až koncem padesátých let, kdy se pozvolna etablovali mladí kurátoři, chtějící v Brně obnovit svébytnou pozici instituce muzea [[Užité umění|užitého umění]]. Jejich plány byly realizovány částečněaž v roce 1961. Ovšem pouze částečně. V roce 1960, kdy dochází k reorganizaci státního uspořádání, došlo k vyčlenění bývalé Zemské galerie ze svazku [[Moravské zemské muzeum|Moravského muzea]]. Spolu s ní utvořilo Uměleckoprůmyslové muzeum nový celek nový, pojmenovaný jako [[Moravská galerie v Brně|Moravská galerie]]. V době socialismu tak Uměleckoprůmyslové muzeum funguje v etablovaných poměrech bez existenčních těžkostí. Je obnovena standardní muzejní činnost, tentokráte dokonce v dlouhodobém časovém horizontu, který umožňuje koncepční práci, výchovu generace historiků užitého umění jako byli Alena Adlerová, Jarmila Novotná, nebo Karel Holešovský. Současně však ztrátou autonomie pozbylo Uměleckoprůmyslové muzeum specifika své práce. Budova Uměleckoprůmyslového muzea se stala ústředním pracovištěm Moravské galerie, poskytla své zázemí pracovníkům galerievětšiny oddělení, jakož i depozitáře a výstavní prostory. Zpočátku organizačně udržovaná homogenost pracovníků i celku Uměleckoprůmyslového muzea byla na počátku 21. století zrušena a tento stav fakticky trvá dodnes. Vnitřní nivelizace celku konotuje se ztrátou povědomí veřejnosti o dříve významné instituci, čímž se uzavírá i pomyslná značka Uměleckoprůmyslové muzeum Brno.