Teatro Capranica: Porovnání verzí

Přidáno 165 bajtů ,  před 3 lety
napřímení odkazů
m (→‎top: čištění "commons"/"commonscat", replaced: | commons = → | commonscat = za použití AWB)
(napřímení odkazů)
| velikost obrázku =
| popisek =
| stát = {{vlajka a název|Itálie}}
| místo = [[Řím]]
| počet scén =
| scény =
 
== Historie divadla ==
Palác, ve kterém je divadlo umístěno, byl postaven v polovině [[15. století]] [[kardinál]]em [[Domenico Capranica|Domenicem Capranicou]] jako osobní rezidence a jako kolej pro mladé kleriky, která byla založena v  roce 1457. Palác je jedním z  mála zbývajících příkladů rezidenční architektury rané [[Italská renesance|italské renesance]]
 
Koncem sedmdesátých let [[17. století]] jiný člen rodiny, Pompeo Capranica, vystavěl uvnitř budovy z  několika apartmánů soukromé divadlo, aniž by změnil vnější vzhled budovy. Divadlo bylo otevřeno 6. ledna 1679 premiérou opery ''Dov'è amore è pietà'' [[Bernardo Pasquini|Bernarda Pasquiniho]] za řízení [[Arcangelo Corelli|Arcangela Corelliho]].
 
Se svolením papeže [[Alexandr VIII.|Alexandra VIII.]] mohli bratři Pompeo a Federico Capranicové divadlo rozšířit a otevřít veřejnosti. Architekt [[Carlo Buratti]] přestavěl divadlo do obvyklého podkovovitého tvaru se šesti úrovněmi lóží. 18. ledna 1695 bylo divadlo znovu otevřeno operou ''Clearco in Negroponte'' skladatelů [[Giovanni Lorenzo Lulier]]a, [[Tommaso Gaffi]] a [[Carlo Francesco Cesarini|Carla Francesca Cesariniho]]. Bylo to teprve druhé veřejné divadlo v  Římě (prvním bylo [[Teatro Tor di Nona]] otevřené v  roce 1671).
 
Za vlády papeže [[Inocenc XII.|Inocence XII.]] byla veřejná divadelní představení zakázána a divadlo zůstalo uzavřené od roku 1699 až do roku 1711. Po zrušení zákazu bratři Capranicové divadlo znovu otevřeli. Známý mecenáš umění kardinál [[Pietro Ottoboni]] přispěl na renovaci divadla a najal architekta FilippoFilippa Juvarra na přestavbu jeviště. Divadlo se stalo scénou vyhledávanou publikem i autory. Řadu premiér svých oper zde uvedl např. [[Alessandro Scarlatti]]. Bylo rovněž oblíbeným divadlem dramatika [[Carlo Goldoni|Carla Goldoniho]].
 
S  výstavbou nových veřejných divadel v  Římě ([[Teatro delle Dame|Teatro Alibert]] (1718), [[Teatro Valle]] (1727) a [[Teatro Argentina]] (1732)) ztrácelo postupně divadlo Capranica na důležitosti. Prošlo řadou přestaveb a rukama několika majitelů. V  [[19. století]] přestalo být předním operním domem Říma a spíše se koncentrovalo na komedie, divadelní hry (často v  římském dialektu), akrobatická vystoupení, a loutková představení. Divadlo se vrátilo rodině Capranica v  roce 1853, kdy je Marchesemarkýz Bartolomeo Capranica koupil zpět a nákladně renovoval. Nicméně již nikdy nezískalo svou někdejší prestiž.
 
Z  ekonomických důvodů bylo divadlo v  roce 1881 uzavřeno. Posledním představením byla 1. března 1881 [[Giuseppe Verdi|Verdiho]] opera ''Ernani''. Zpočátku bylo divadlo pronajato pro sklad nábytku a v  letech 1895–1925 bylo zcela nevyužito. V  roce 1925 byla přestavěno na kino. V  roce 2000 bylo znovu rekonstruováno a slouží k  příležitostným představením a jako konferenční sál.
 
== Operní premiéry ==
* [[Giovanni Fischietti]]: ''La costanza'' (commedia per musica, ibreto Bernardo Saddumene, 1729)
* [[Nicola Porpora]]: ''Mitridate'' (2. verse, dramma per musica, libreto Filippo Vanstryp, 1730)
* [[Michele Gabellone|Michele Caballone]]: ''Adone re di Cipro'' (dramma per musica, libreto Filippo Vanstryp, 1730)
* [[Geminiano Giacomelli]]: ''Annibale'' (dramma per musica, libreto Filippo Vanstryp, 1731)
* [[Johann Adolf Hasse|Johann Adolph Hasse]]: ''Cajo Fabricio'' (dramma per musica, libreto Filippo Vanstryp, 1732)
* Giuseppe Scarlatti: ''Merope'' (dramma per musica, libreto Apostolo Zeno, 1740)
* [[Giuseppe Sellitto]]: Sesostri, re d'Egitto'' (dramma per musica, libreto Pietro Pariati, 1742)
* [[Rinaldo di Capua]]: ''Turno Heredonio Aricino'' (dramma per musica, libreto Silvio Stampiglia, 1743)
* [[Baldassare Galuppi]]: ''Evergete'' (dramma per musica, libreto Francesco Silvani a Giovanni Boldini, 1747)
* [[Gaetano Latilla]]: ''Catone in Utica'' (dramma per musica, libreto [[Pietro Metastasio]], 1747)
* [[Antonio Gaetano Pampani]]: ''Eurione'' ([[opera seria]], libreto Antonio Papi, 1754)
* [[Giuseppe Scolari]]: ''Cajo Fabricio'' (dramma per musica, libreto Apostolo Zeno, 1755)