Fridrich II. Štaufský: Porovnání verzí

V době největšího ohrožení se ale Fridrich dočkal pomoci z nečekané strany. Otovo obnovování říšské správy v&nbsp;Itálii zaskočilo papeže Inocence III., který jej [[18. listopad]]u [[1210]] [[Exkomunikace|exkomunikoval]] a vyzval říšská knížata k&nbsp;nové volbě.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Wihoda | jméno = Martin | odkaz na autora = Martin Wihoda | titul = Vladislav Jindřich | vydavatel = Matice moravská | místo = Brno | rok = 2007 | počet stran = 412 | isbn = 978-80-86488-00-4 | strany = 134–135}}</ref> Papežovým vlivem začalo na jaře [[1211]] vznikat „společenství“ Otových nepřátel. V&nbsp;samém jádru tohoto společenství stál český král [[Přemysl Otakar I.]], dále pak [[Seznam mohučských biskupů a arcibiskupů|mohučský arcibiskup]] Sigfried a durynský lantkrabě [[Heřman I. Durynský|Heřman]]. V&nbsp;létě téhož roku se přidal [[Seznam rakouských markrabat a vévodů|rakouský vévoda]] [[Leopold VI. Babenberský|Leopold]] a bavorský vévoda [[Ludvík I. Bavorský (1173–1231)|Ludvík]].<ref name = "ČD III. 293-296">{{Citace monografie | příjmení = Novotný | jméno = Václav | odkaz na autora = Václav Novotný (historik) | titul = České dějiny I./III. Čechy královské za Přemysla I. a Václava I | vydavatel = Jan Laichter | místo = Praha | rok = 1928 | počet stran = 1085 | isbn = | strany = 293–296}}</ref> Všichni zde uvedení se začátkem září sjeli do Norimberku, kde zvolili (či spíše předběžně vyvolili) sicilského krále Fridricha za německého císaře.{{#tag:ref|Historici nejsou jednotní v tom, k čemu přesně v Norimberku v září 1211 došlo. Zatímco např. [[Václav Novotný (historik)|Václav Novotný]]<ref name = "ČD III. 293-296"/> a v návaznosti na něho [[Vratislav Vaníček]]<ref>{{Citace monografie | příjmení = Vaníček | jméno = Vratislav | odkaz na autora = Vratislav Vaníček | titul = Velké dějiny zemí Koruny české II. 1197–1250 | svazek = | vydavatel = Paseka | místo = Praha | rok = 2000 | počet stran = 582 | isbn = 80-7185-273-2 | strany = 106}}</ref> předpokládali, že zde byl Fridrich zvolen římským císařem, Martin Wihoda předpokládá, že zde byl Fridrich „vyvolen“, aby se v budoucnu o královskou (a císařskou) korunu mohl ucházet. Zvolen římským králem byl totiž až 5. prosince 1212 ve Frankfurtu.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Wihoda | jméno = Martin | odkaz na autora = | titul = Zlatá bula sicilská : podivuhodný příběh ve vrstvách paměti | vydavatel = Argo | místo = Praha | rok = 2005 | počet stran = 316 | isbn = 80-7203-682-3 | poznámka = Dále jen ''Zlatá bula sicilská'' | strany = 44–52}}</ref>|group=pozn.}} Na začátku roku 1212 přivezl Fridrichovi tuto zprávu vyslanec německých knížat Anselm z Justingenu. Zároveň Fridricha vyzval, aby se dostavil do Německa a naplnil svou novou hodnost. Přesto se nabídka na Fridrichově královském dvoře nesetkala se všeobecným nadšením. Proti byla především jeho manželka a také mnozí z jeho rádců se jej snažili od přijetí nabídky odradit. Fridrich si ale uvědomoval, že cesta k trvalému zabezpečení svých sicilských dědičných území vede jen přes úspěch v boji o říšskoněmeckou korunu. Fridrich se proto přes nesouhlas svého okolí rozhodl přijmout výzvu. Ještě před svým odjezdem ale složil před papežským legátem Řehořem lenní přísahu papeži a v březnu nechal korunovat sicilským králem svého sotva ročního syna [[Jindřich VII. Štaufský|Jindřicha]]. Poté se s malým doprovodem nalodil a odplul do Říma. Z Říma pokračoval na lodi do Janova, kam dorazil 1. května. Další cesta po souši na sever ale byla pro Fridricha už mnohem nebezpečnější, protože mnohá severoitalská města (např. [[Milán]] a [[Piacenza]]) stála na straně Oty Brunšvického.<ref>''Fridrich II.'', s. 50–52.</ref>