Fridrich II. Štaufský: Porovnání verzí

=== Římskoněmeckým králem ===

V době největšího ohrožení se ale Fridrich dočkal pomoci z nečekané strany. Otovo obnovování říšské správy v&nbsp;Itálii zaskočilo papeže Inocence III., který jej [[18. listopad]]u [[1210]] [[Exkomunikace|exkomunikoval]] a vyzval říšská knížata k&nbsp;nové volbě.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Wihoda | jméno = Martin | odkaz na autora = Martin Wihoda | titul = Vladislav Jindřich | vydavatel = Matice moravská | místo = Brno | rok = 2007 | počet stran = 412 | isbn = 978-80-86488-00-4 | strany = 134–135}}</ref> Papežovým vlivem začalo na jaře [[1211]] vznikat „společenství“ Otových nepřátel. V&nbsp;samém jádru tohoto společenství stál český král [[Přemysl Otakar I.]], dále pak [[Seznam mohučských biskupů a arcibiskupů|mohučský arcibiskup]] Sigfried a durynský lantkrabě [[Heřman I. Durynský|Heřman]]. V&nbsp;létě téhož roku se přidal [[Seznam rakouských markrabat a vévodů|rakouský vévoda]] [[Leopold VI. Babenberský|Leopold]] a bavorský vévoda [[Ludvík I. Bavorský (1173–1231)|Ludvík]].<ref name = "ČD III. 293-296">{{Citace monografie | příjmení = Novotný | jméno = Václav | odkaz na autora = Václav Novotný | titul = České dějiny I./III. Čechy královské za Přemysla I. a Václava I | vydavatel = Jan Laichter | místo = Praha | rok = 1928 | počet stran = 1085 | isbn = | strany = 293–296}}</ref> Všichni zde uvedení se začátkem září sjeli do Norimberku, kde zvolili (či spíše předběžně vyvolili) sicilského krále Fridricha za německého císaře.{{#tag:ref|Historici nejsou jednotní v tom, k čemu přesně v Norimberku v září 1211 došlo. Zatímco např. [[Václav Novotný (historik)|Václav Novotný]]<ref name = "ČD III. 293-296"/> a v návaznosti na něho [[Vratislav Vaníček]]<ref>{{Citace monografie | příjmení = Vaníček | jméno = Vratislav | odkaz na autora = Vratislav Vaníček | titul = Velké dějiny zemí Koruny české II. 1197–1250 | svazek = | vydavatel = Paseka | místo = Praha | rok = 2000 | počet stran = 582 | isbn = 80-7185-273-2 | strany = 106}}</ref> předpokládali, že zde byl Fridrich zvolen římským císařem, Martin Wihoda předpokládá, že zde byl Fridrich „vyvolen“, aby se v budoucnu o královskou (a císařskou) korunu mohl ucházet. Zvolen římským králem byl totiž až 5. prosince 1212 ve Frankfurtu.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Wihoda | jméno = Martin | odkaz na autora = | titul = Zlatá bula sicilská : podivuhodný příběh ve vrstvách paměti | vydavatel = Argo | místo = Praha | rok = 2005 | počet stran = 316 | isbn = 80-7203-682-3 | poznámka = Dále jen ''Zlatá bula sicilská'' | strany = 44–52}}</ref>|group=pozn.}} Na začátku roku 1212 přivezl Fridrichovi tuto zprávu vyslanec německých knížat Anselm z Justingenu. Zároveň Fridricha vyzval, aby se dostavil do Německa a naplnil svou novou hodnost. Přesto se nabídka na Fridrichově královském dvoře nesetkala se všeobecným nadšením. Proti byla především jeho manželka a také mnozí z jeho rádců se jej snažili od přijetí nabídky odradit. Fridrich si ale uvědomoval, že cesta k trvalému zabezpečení svých sicilských dědičných území vede jen přes úspěch v boji o říšskoněmeckou korunu. Fridrich se proto přes nesouhlas svého okolí rozhodl přijmout výzvu. Ještě před svým odjezdem ale složil před papežským legátem Řehořem lenní přísahu papeži a v březnu nechal korunovat sicilským králem svého sotva ročního syna [[Jindřich VII. Štaufský|Jindřicha]]. Poté se s malým doprovodem nalodil a odplul do Říma. Z Říma pokračoval na lodi do Janova, kam dorazil 1. května. Další cesta po souši na sever ale byla pro Fridricha už mnohem nebezpečnější, protože mnohá severoitalská města (např. [[Milán]] a [[Piacenza]]) stála na straně Oty Brunšvického.<ref>''Fridrich II.'', s. 50–52.</ref>

 

{{Citát|Když Fridrich obdržel zprávu o své volbě, chudý a otrhaný jako žebrák dorazil přes moře do Říma, byl Římany přijat se ctí a získal od papeže potvrzení své volby. Když byl pak veden obyvateli města Pavie, aby ho předali Cremoňanům, kteří mu vyjeli vstříct a měli ho vézt dál, Miláňané, kteří patřili k Otovi, na ně zaútočili mezi Pavií a Lodi u řeky jménem Lambro a zabili a zajali v prudkém boji řadu Pavijských. Fridrich však unikl na neosedlaném koni, přebrodil řeku, na druhé straně ho uvítali čekající Cremoňané a dopravili ho do Cremony.|[[Tomáš Tuscus]]<ref>''Fridrich II.'', s. 52.</ref>|200}}

Římským králem byl Fridrich korunován ještě za života svého otce roku [[1196]], ve svých dvou letech. Jindřich VI. však zemřel již o rok později a králem se i pro šířící se zvěst o chlapcově úmrtí<ref name="Wihoda176">''Zlatá bula sicilská'', s. 176.</ref> po nezbytných vyjednáváních stal bratr zemřelého [[Filip Švábský]]. Současně si však [[Welfové|welfská strana]] zvolila za krále [[Ota IV. Brunšvický|Otu IV. Brunšvického]] z rodu [[Welfové|Welfů]]. Rozpoutal se urputný boj o trůn, kterého využil [[Seznam představitelů českého státu|český kníže]] [[Přemysl Otakar I.]], který získal od obou rivalů potvrzení dědičného královského titulu, potvrzeného navíc i papežem Inocencem III. Roku [[1208]] byl Filip Švábský zavražděn a zdálo se, že v říši nastane klid. Avšak nestalo se tak. Ota Brunšvický se nechal korunovat císařem a zamířil s vojskem do sicilského království, kterého chtěl dobýt a definitivně pokořit [[Štaufové|štaufskou dynastii]]. Papež, jeho dosavadní příznivec a Fridrichův poručník, se od něj odvrátil, přidal na stranu svých bývalých úhlavních nepřátel a přivítal, že opozice v říši začala pomýšlet na nastolení jeho svěřence zvaného ''dítě z Apulie''<ref name="Mundy230">{{Citace monografie | příjmení = Mundy | jméno = John Hine | odkaz na autora = John Hine Mundy | titul = Evropa vrcholného středověku 1150-1300 | vydavatel = Vyšehrad | místo = Praha | rok = 2008 | stránky = 230 | isbn = 978-80-7021-927-0|poznámka = dále jen ''Evropa vrcholného středověku''}}</ref> na římský trůn.

 

Papež Inocenc III. obdržel výměnou za podporu Fridricha souhlas s tím, že jmenování [[biskup]]ů a [[opat]]ů je záležitostí ryze církevní. Světská moc měla rovněž podpořit boj proti [[Hereze|kacířství]]. Soulad s novým papežem [[Honorius III.|Honoriem III.]] byl demonstrován i císařskou korunovací roku [[1220]] a papežským dispenzem ke sňatku.