Kostel svatého Martina (Chválenice): Porovnání verzí

Ani poté, co ve druhé polovině 14. století chválenická kurie zanikla, neztratil zdejší kostel nic ze svého významu. Svědčí o tom dlouhodobě vedené spory ohledně práva ustanovit ve Chválenicích kněží. Spory pomohla roku 1380 vyřešit až osobní intervence generálního vikáře pražského arcibiskupství Johánka z Pomuku.

 

 

Za Kokořovců byl v roce 1658 pro farní kostel odlit také nejstarší a největší zvon.  Jeho autorem byl proslulý klatovský zvonař Štěpán Pricquey. Zvon vážil 210 kg a byl opatřen několika nápisy ve třech jazycích: ''{{Cizojazyčně|la|„A fulgure et tempestatelibera nos Domine Jesu Christe. Anno Diu 1658.}}  Lidmila Margaretha Przichowska, urozená z Kokorzowa.  {{Cizojazyčně|de|Zu der Ehre Gottes, Leütet man mich die Lebenigen zum Begett beruffe ich, die Toten beweine ich. Stephan Pričovey von Glatav gone mich 1658.“}}'' Zajímavostí je, že nejstarší dnes existující zvony Pricqueyových jsou datovány až do první poloviny šedesátých let 17. století. Celkem je dnes známo na šedesát zvonů od této firmy. K pricqueyovskému zvonu přibyl v roce 1739 nový zvon. Byl zasvěcen svatému Martinovi, měl průměr 80 cm, vážil 313 kg a odlila jej slavná plzeňská zvonařská firma Pernerových. Zvon Martin byl požehnán proboštem chotěšovského kláštera Kryštofem Schmidlem. Na jedné straně zvonu se nacházel reliéf s vyobrazením svatého Cyrila a Metoděje a pod ním nápis: ''„Chválu Bohu vzdávám, lid, kněžstvo svolávám, pomřelých lituji, mračna zapuzuji, svátky zvelebuji.“'' Na druhé straně byl nápis: ''„Auctore: P. Josepho Fischer, P. T. Curato Chvalenicensi, Patria Plsnensin et Munificentium Piorum Parochianorum et Benefactorum Anno 1739“.'' Nahoře byl na zvonu nápis: ''„Sit Nomesi Domini Benedictum Jo. Perner gos mich in Pilsen“''. Oba velké zvony byly spolu s dvěma menšími přeneseny v roce 1752 do věží nového barokního chrámu svatého Martina. Všechny vzaly za své v době [[První světová válka|první světové války]].