Fridrich II. Štaufský: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
+dopl.
Řádek 85:
Poprvé Fridrich přijal kříž už v července 1215 během své korunovace na římskoněmeckého krále v Cáchách. Problémy při upevňování své vlády v Říši mu ale zabránily při splnění jeho slibu. Znovu přijal kříž v listopadu 1220 z rukou kardinála Ugolina (pozdějšího papeže Řehoře IX.) při císařské korunovaci v [[Řím]]ě. Ale ani tehdy se na křížovou výpravu nevydal. Svůj slib pomoci Svaté zemi Fridrich ještě dvakrát slavnostně zopakoval v březnu 1223 ve [[Ferentino|Ferentinu]] a v San Germanu v červenci 1225. Trochu lehkovážně skládané sliby způsobovaly, že se Fridrichovi nedařilo je v určených termínech realizovat. V rámci příprav na křížovou výpravu bylo už v roce 1223 dohodnuto, že se císař ožení s dědičkou [[Jeruzalémské království|jeruzalémského království]] [[Jolanda Jeruzalémská|Isabelou]], dcerou [[Jan z Brienne|Jana z Brienne]] a [[Marie z Montferratu]]. Svatba se uskutečnila v listopadu 1225 a obratem Fridrich zbavil svého tchána funkce regenta v jeruzalémském království. Získal tak v něm doživotního nepřítele.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Tyerman | jméno = Christopher | odkaz na autora = | titul = Svaté války : dějiny křížových výprav | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | rok = 2012 | počet stran = 926 | isbn = 978-80-7422-091-3 | poznámky = Dále jen ''Svaté války'' | strany = 728–729}}</ref> V létě roku 1227 shromáždil Fridrich v [[Brindisi]] císařské vojsko. Vojenský tábor byl ale postižen epidemií (snad malárie). Nemocný císař se přesto rozhodl spolu s [[Ludvík IV. Durynský|Ludvíkem Durynským]] nalodit a vydat se do Svaté země. Po dvou dnech plavby byl ale přinucen přistát v [[Otranto|Otrantu]], kde o den později durynský vévoda zemřel. Po dohodě s [[Velmistři Řádu německých rytířů|velmistrem Řádu německých rytířů]] [[Heřman ze Salzy|Heřmanem ze Salzy]] se nemocný císař rozhodl křížovou výpravu odložit. Na pomoc Svaté zemi měl zatím odplout jen admirál Jindřich z Malty spolu s částí flotily. Papež [[Řehoř IX.]], ale důvody pro odložení výpravy neuznal a Fridricha [[Exkomunikace|exkomunikoval]].<ref>''Fridrich II.'', s. 236.</ref>
 
Exkomunikace Fridrichovu situaci velmi ztížila. Ztěžovala mu totiž styk s ostatními věřícími a tím i schopnost realizace křížové výpravy. Fridrich proto usiloval o smíření s papežem, který ale stanovil pro Fridricha nepřijatelné podmínky. Fridrich proto nedbal na výslovný zákaz vydat se na křížovou výpravu před zrušením exkomunikace a vyhlásil křížové tažení na léto 1228. Dne 28. července 1228 se tak Fridrich spolu s armádou v Brindisi nalodil a vyplul spolu se svým vojskem do Palestiny. Krátce se zastavil na [[Kypr]]u, kde obnovil lenní panství říše nad místním královstvím a zanechal zde císařské posádky. Do Akkonu dorazil Fridrich 7. září 1228 a byl zde přivítán jako „vysvobození Izraele“. Ve Svaté zemi se těšil podpoře německých rytířů a říšských, sicilských, benátských a janovských křižáků. Naproti tomu templáři, johanité a místní duchovenstvo v čele s jeruzalémským patriarchou Geraldem z Valence se všemi prostředky stavěli proti Fridrichovi.<ref name = "Mayer267">{{Citace monografie | příjmení = Mayer | jméno = Hans Eberhard | odkaz na autora = Hans Eberhard Mayer | titul = Dějiny křížových výprav | vydavatel = Argo | místo = Praha | rok = 2014 | počet stran = 254 | isbn = 978-80-257-1270-2 | poznámka = Dále jen ''Dějiny křížových výprav'' | strany = 267}}</ref>
 
{{Citát|Kříž byl proti hříchu dán, spasme nyní Božího hrobu chrám. klatba tomu ale brání, je snad duše bez zastání?|Freidank<ref name = "Mayer267"/>|200}}