Otevřít hlavní menu

Změny

Velikost nezměněna ,  před 1 rokem
m
http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=191
==== Od zvolení prezidentem do 20. srpna 1968 ====
{{Podrobně|Pražské jaro 1968}}
Dne 30.&nbsp;března 1968 během [[Pražské jaro 1968|Pražskéhopražského jara]] byl Ludvík Svoboda po abdikaci [[Antonín Novotný|Antonína Novotného]] zvolen prezidentem republiky. Stalo se tak na návrh nového vedoucího tajemníka ÚV KSČ [[Alexander Dubček|Alexandra Dubčeka]], který se opíral o návrh [[Československý svaz protifašistických bojovníků|Svazu protifašistických bojovníků]].<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Císař
| jméno = Čestmír
Dne 17.&nbsp;srpna se prezident dozvěděl od [[Velvyslanec|velvyslance]] SSSR, že on jako zástupce sovětského vedení v minulých dnech předal Alexandru Dubčekovi důležitý dopis k&nbsp;projednání kolektivem předsednictva ÚV KSČ a že na něj nedostal odpověď. Sám ho s obsahem dopisu seznámil. Obsah dopisu zněl jako „závažné varování, které vyžaduje okamžitou reakci, i když ho prezident nepochopil jako poslední varování před vstupem vojsk, ale spíše, jako úvod k&nbsp;nové politické konfrontaci.“<ref>(Klusáková-Svobodová, 2005b, s. 177–178)</ref> Dopis nebyl až do zasedání předsednictva 20.&nbsp;srpna 1968 projednán.
 
[[Soubor:83053 9416 Smrkovsky a Svoboda 68.jpg|náhled|upright=1.4|Prezident Svoboda s&nbsp;další významnou osobností Pražskéhopražského jara, [[Josef Smrkovský|Josefem Smrkovským]]]]
==== Srpen 1968 ====
{{Podrobně|Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa}}
Po přijetí [[moskevský protokol|moskevského protokolu]] byl L. Svoboda přesvědčen, že se mohou, i když ne v plné míře, realizovat představy ozdravění socializmu ve prospěch společnosti. K posílení pracovního kolektivu Kanceláře prezidenta L. Svoboda přizval jako své poradce proreformní odborníky z oblasti ekonomie, práva, mezinárodních vztahů i kultury, profesory Miroslava Kadlece, Miroslava Tučka, Karla Svobodu, pro kulturu Vladislava Stanovského a diplomata Miloše Parise.<ref name="rfr5">(Klusáková-Svobodová, 2005b, s. 197)</ref>
 
Projev prezidenta k padesátému výročí 28.&nbsp;října byl v duchu [[Pražské jaro 1968|Pražskéhopražského jara]], hovořil o vzniku Československa, zhodnotil zásluhy zakladatelů republiky [[Tomáš Garrigue Masaryk|T. G. Masaryka]], [[Edvard Beneš|E. Beneše]] a [[Milan Rastislav Štefánik|M. R. Štefánika]]. Připomenul Masarykovo poučení pro politiku státu naší polohy i velikosti. „''O naší budoucnosti jak o sudbách všech národu, rozhodují přirozené a historické reality, nikoli fantastické plány a přání nesoudných politik, a proto je úkolem politiků vzdělaných, úkolem státníků, jasně si uvědomit naši situaci a vývoj náš a našich sousedů stále a bedlivě stopovat a podle toho vystupovat. Můžeme si říci, že v řadě národů nejsme v Evropě nejmenší, ale v každém případě naše postavení ve středu Evropy a naše nepočetnost nutí nás k politice bdělé a opatrné: nikoli chytrácké – doby politického chytrákování minuly a nikdy nepřinesly skutečného užitku.''“<ref>(Císař, 1998, s. 501-514)</ref><ref>(Rudé Právo, 29. října 1968)</ref>
 
Dne 27.&nbsp;října 1968 Národní shromáždění schválilo zákon o [[federalizace Československa|federalizaci]]. L. Svoboda federalizaci podporoval, vyjádřila vývoj, který dosáhlo [[Slovensko]] po 50&nbsp;letech od založení společného státu. 30.&nbsp;října 1968 prezident stvrdil federalizaci svým podpisem na [[Bratislavský hrad|Bratislavském hradě]]. Dne 9.&nbsp;ledna 1969, poprvé ve federalizovaném státě, přijal prezident v odděleném slyšení vládu českou a slovenskou.
 
Po plénu ÚV KSČ 14.&nbsp;listopadu 1968 došlo ke změně ve vedení strany i v aparátě. Změna byla ve prospěch protireformních dogmatiků a v neprospěch politiků Pražskéhopražského jara. Začaly se vytvářet podmínky pro návrat starých praktik. To se dělo pod dohledem Sovětů, ale i pod nepřímým vlivem vzájemných vztahů mezi velmocemi USA a SSSR. V prosinci 1968 navštívil Československo americký kongresman Charles Vanik, který vyjádřil své obavy z neurovnaných vztahů Československa se SSSR a zdůraznil, že prioritou USA je zachování rovnováhy sil se SSSR.<ref>(Císař, 1998, s. 520)</ref>
 
Dne 16.&nbsp;ledna 1969 spáchal student [[Jan Palach]] sebevraždu upálením. Žádal zrušit cenzuru a zakázat šíření sovětské tiskoviny ''Zprávy''. Žádal, aby lidé zahájili na podporu těchto požadavků časově neomezenou stávku. Pokud by nebyly požadavky do 21. ledna 1969 splněny, měly vzplanout „další pochodně“. V rozhlasovém vystoupení k tomuto tragickému činu prezident řekl: „''… Jako voják dovedu ocenit sebezapření i osobní statečnost Jana Palacha, jako prezident i občan naší republiky však nemohu skrýt, že nesouhlasím s tím, aby se tímto způsobem vyjadřovaly politické postoje. Právě jsem dostal otřesnou zprávu, že v Plzni podobným způsobem vztáhl ruku na svůj život další mladý člověk ([[Josef Hlavatý]]). Za vaše rodiče, za všechen lid naší země, za sebe i ve jménu lidskosti, ke které jsme se společně zavázali, vás žádám, zastavte tyto strašlivé činy. Já už jsem často hleděl smrti do tváře. Za největší povinnost občana však považuji dát své vlasti každou hodinu, každý den svého života.''“<ref>(Klusáková-Svobodová, 2005b, s. 195)</ref>