Wikipedie

Petr Vok z Rožmberka: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
opravy odkazů
Řádek 18:
| zaměstnavatel =
| povolání =
| titul = [[Vladař domu rožmberského|Rožmberský vladař]]
| ocenění =
| plat =
Řádek 42:
'''Petr Vok z Rožmberka''' ({{Vjazyce|de}} {{Cizojazyčně|de|''Peter Wok von Rosenberg''}}; [[1. říjen|1. října]] [[1539]] [[Český Krumlov]] – [[6. listopad]]u [[1611]] [[Třeboň]]) byl [[Česko|český]] politik a představitel českých stavů ze šlechtického rodu [[Rožmberkové|Rožmberků]]. V nábožensky citlivém českém [[Bitva na Bílé hoře|předbělohorském]] prostředí patřil k předním představitelům protestanské stavovské většiny.
 
Byl synem [[Vladař domu Rožmberskéhorožmberského|vladaře rožmberského domu]] [[Jošt III. z Rožmberka|Jošta III. z Rožmberka]] a jeho druhé manželky [[Anna z Rogendorfu|Anny z Rogendorfu]]. Pouhých čtrnáct dní po jeho narození jeho otec zemřel a poručníkem se stal nejdříve jeho strýc [[Petr V. z  Rožmberka]] a později [[Albrecht z GutnštejnaGutštejna]], [[Oldřich Holický ze Šternberka]] a [[Jeroným Šlik]]. Vzdělání se mu dostalo od domácích učitelů na [[StátníČeský Krumlov (hrad a zámek Český Krumlov)|zámku v Českém Krumlově]].
 
Po dosažení dospělosti žil dlouho ve stínu svého staršího bratra [[Vilém z Rožmberka|Viléma]]. Na rozdíl od svého staršího bratra, který byl celý život katolíkem, se Petr Vok stal v mládí [[Utrakvismus|novoutrakvistou]] a později členem [[Jednota bratrská|Jednoty bratrské]]. Po Vilémově smrti zdědil rožmberské dominium. Hrozícímu hospodářskému kolapsu způsobenému obrovskými dluhy zabránil prodejem podstatné části dominia. V roce 1609 patřil k vůdcům protestantské stavovské většiny, která dosáhla vydání [[Rudolfův majestát|Rudolfova majestátu]]. Při [[Vpád pasovských|vpádu pasovských]] v roce [[1611]] obětoval rožmberský rodinný poklad, aby umožnil vyplacení pasovského vojska a zabránil tak dalšímu pustošení země.
 
Oženil se až ve čtyřiceti letech s mnohem mladší [[Kateřina z Ludanic|Kateřinou z Ludanic]]. Po z počátku idylickém manželství, kdy mladičká Kateřina velmi oceňovala pozornost, kterou jí stárnoucí Petr Vok věnoval, se brzy objevily první manželské neshody, ve kterých svou roli hrálo i postupující psychické onemocnění Kateřiny. Z  manželství se nenarodil žádný potomek a Petr Vok se tak stal posledním členem svého rodu. Zemřel v  roce [[1611]] a byl pochován v  rožmberské hrobce v  [[Vyšebrodský klášter|klášteře ve Vyšším Brodě]]. Protože krátce po jeho smrti zemřel i jeho synovec [[Jan Zrinský ze Serynu]] stali se dědici celého rožmberského dominia [[Páni ze Švamberka|Švamberkové]]. Petr Vok se stal předmětem legendy a po své smrti se proměnil ve vzor štědrého dobrodince a příkladného renesančního kavalíra. V obecném povědomí je Petr Vok vnímám především jako roztomilý prostopášník.
 
== Život ==
=== Dětství a mládí ===
Narodil se [[1. říjen|1. října]] [[1539]] na hradu v&nbsp;Českém Krumlově jako syn vladaře rožmberského domu Jošta&nbsp;III. z&nbsp;Rožmberka a jeho druhé manželky Anny z&nbsp;Rogendorfu. Jako projev těsných svazků s&nbsp;předešlými pokoleními dostal v&nbsp;rožmberském rodě nezvyklé ztrojené jméno ''Petr Vok Volf''. Zatímco první dvě jména připomínala jeho příbuzné po meči (strýce Petra&nbsp;V. a děda Voka&nbsp;II.), třetí jméno odkazovalo na děda z&nbsp;matčiny strany Volfa z&nbsp;Rogendorfu. Už o&nbsp;čtrnáct dní později se stal polovičním sirotkem, když [[15. říjen|15. října]] [[1539]] jeho otec zemřel. Dne 22.&nbsp;října&nbsp;1539 byl Petr Vok v&nbsp;Českém Krumlově pokřtěn a jeho kmotrem se stal rodinný přítel Albrecht z&nbsp;GutnštejnaGutštejna.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Pánek | jméno = Jaroslav | odkaz na autora = Jaroslav Pánek | titul = Petr Vok z Rožmberka : život renesančního kavalíra | vydavatel = Vyšehrad | místo = Praha | rok = 2010 | vydání = 2. dopl. a opr | počet stran = 320 | isbn = 978-80-7429-008-4 | poznámka = Dále jen ''Život renesančního kavalíra'' | strany = 32-33}}</ref>
[[Soubor:Petr wok chlapec.jpg|thumb|upright|left|Dětský portrét Petra Voka]]
Řádek 57:
Protože Petr z&nbsp;Rožmberka se sám nemohl ujmout výchovy dětí, musel najít nějaké jiné řešení. Zatímco šestiletého Viléma strýc poslal nejdříve do školy v&nbsp;[[Mladá Boleslav|Mladé Boleslavi]] a později v&nbsp;[[Pasov]]ě, ostatní sourozenci (včetně tříletého Petra Voka) našli útočiště v&nbsp;[[Jindřichův Hradec|Jindřichově Hradci]] u&nbsp;tety Anny Rožmberské z&nbsp;Hradce, vdovy po [[Jindřich VII. z Rožmberka|Jindřichovi VII. z&nbsp;Rožmberka]].<ref>{{Citace monografie | příjmení = Březan | jméno = Václav | odkaz na autora = Václav Březan | titul = Životy posledních Rožmberků. II. Život Petra Voka z Rožmberka : letopisy osvíceného knížete a pána ... : pátý díl Historie rožmberské o panu Petru Vokovi, posledním vladaři domu rožmberského | vydavatel = Svoboda | místo = Praha | rok = 1985 | počet stran = 532 (374-905) | isbn = | poznámka = Dále jen ''Životy posledních Rožmberků II'' | strany = 376}}</ref>
 
Dne 6.&nbsp;listopadu 1545 Petr z&nbsp;Rožmberka zemřel. Díky jeho šetrnosti se v&nbsp;době jeho vladařství podařilo zbavit rožmberské dominium většiny dluhů a dokonce našetřit i&nbsp;větší sumu v&nbsp;hotovosti. Pro své synovce začal také stavět [[Ústav šlechtičen|palác]] na [[Pražský hrad|Pražském hradě]]. Ještě před smrtí ustanovil poručníky rožmberských sirotků Albrechta z&nbsp;GutnštejnaGutštejna, Oldřicha Holického ze Šternberka a Jeronýma Šlika.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Pánek | jméno = Jaroslav | odkaz na autora = | titul = Vilém z Rožmberka : politik smíru | vydavatel = Brána ; Knižní klub | místo = Praha | rok = 1998 | počet stran = 315 | isbn = 80-85946-86-6 | poznámka = Dále jen ''Vilém z&nbsp;Rožmberka'' | strany = 31-32}}</ref> Zásluhou poručníků (především Albrechta z&nbsp;GutnštejnaGutštejna) byly obnoveny narušené rodinné vztahy a Anna z&nbsp;Rogendorfu se mohla vrátit do Českého Krumlova, kde se mohla ujmout péče o&nbsp;své děti, které se vrátily z&nbsp;Jindřichova Hradce. Zatímco Vilém dále zůstával na škole v&nbsp;Pasově.<ref>''Vilém z&nbsp;Rožmberka'', s. 33–34.</ref> Poručníci se mezitím svědomitě starali o&nbsp;rozmnožení rožmberského majetku. Postupně přikoupili panství [[Lhenice]], městečko [[Planá nad Lužnicí]] s&nbsp;několika vesnicemi v&nbsp;okolí [[Tábor]]a, panství [[Želeč (okres Tábor)|Želeč]], [[Drslavice (okres Prachatice)|Drslavice]] a snad ještě za jejich správy byla dohodnuta i&nbsp;koupě panství [[Vimperk]] od [[Jáchym z Hradce|Jáchyma z&nbsp;Hradce]].<ref>{{Citace monografie | příjmení = Kavka | jméno = František | odkaz na autora = František Kavka | titul = Zlatý věk Růží : kus české historie 16. století | vydavatel = Mladá fronta | místo = Praha | rok = 1993 | vydání = 2 | počet stran = 203 | isbn = 80-204-0382-5 | poznámky = Dále jen ''Zlatý věk Růží'' | strany = 89}}</ref>
 
Na rozdíl od svého staršího bratra dostalo se Petru Vokovi základům vzdělání u&nbsp;domácího učitele na zámku v&nbsp;Českém Krumlově. Jeho učitelem se stal [[profesor]] [[Univerzita Karlova|pražské univerzity]] Gabriel Svěchin z&nbsp;Paumberka. Pod jeho vedením existovala v&nbsp;Českém Krumlově v&nbsp;letech 1547–1551 šlechtická zámecká škola, kde se kromě Petra Voka z&nbsp;Rožmberka vzdělávali i&nbsp;jeho příbuzní Ferdinand a Jan Fridrich Hoffmannové z&nbsp;Grünpüchlu, [[Kavkové z Říčan]] a [[Šlejnicové|Šlejnicové ze Šlejnic]]. Vyučovalo se zde především čtení a psaní v&nbsp;češtině a také základům náboženství. Se svými šlechtickými spolužáky pak mohl Petr Vok procvičovat němčinu. O&nbsp;své školní úspěchy a nově nabyté dovednosti se často dělil v&nbsp;dopisech svému staršímu bratrovi do [[Pasov]]a.<ref>{{Citace sborníku | příjmení = Král | jméno = Pavel | odkaz na autora = | titul = Dětský svět rožmberských bratrů | odkaz na titul = | příjmení sestavitele = Bůžek | jméno sestavitele = Václav | odkaz na sestavitele = Václav Bůžek | spolusestavitelé = a kol. | sborník = Světy posledních Rožmberků | odkaz na sborník = | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | rok vydání = 2011 | isbn = 978-80-7422-092-0 | url = | poznámky = Dále jen ''Dětský svět rožmberských bratrů'' | strany = 524–525}}</ref>
Řádek 83:
Při volbě a následné korunovaci Maxmiliána II. na římského krále ve Frankfurtu nad Mohanem na podzim roku 1562 se Petr Vok sblížil s&nbsp;[[Vilém I. Oranžský|Vilémem Oranžským]]. Princ Oranžský chtěl využít Petra Voka k&nbsp;usnadnění proniknutí do blízkosti Maxmiliána II. a možná očekával, že i&nbsp;v&nbsp;budoucnosti by mohl Rožmberk působit jako prostředník mezi nizozemskou šlechtou, českými stavy a budoucím císařem Maxmiliánem. Tehdy se zrodila myšlenka pozvat Petra Voka do Nizozemí.<ref>''Život renesančního kavalíra'', s. 51–53.</ref>
[[Soubor:Antonio Moro - Willem I van Nassau.jpg|left|thumb|Vilém I. Oranžský]]
Na cestu se vydal 8. prosince 1562 v&nbsp;doprovodu Václava Holického ze Šternberka, Václava Říčanského z&nbsp;Říčan, Davida Ungnada ze Suneku a několika dalších osob.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Kubíková | jméno = Anna | odkaz na autora = | titul = Rožmberské kroniky : krátký a summovní výtah od Václava Březana : komentovaná edice | vydavatel = Veduta | místo = České Budějovice | rok = 2005 | počet stran = 294 | isbn = 80-86829-10-3 | strany = 183}}</ref> Během prosince projeli Německem (čtyři dny strávil v&nbsp;[[Kolín nad Rýnem|Kolíně nad Rýnem]]) a 28. prosince dorazili do [[Cáchy|Cách]], odkud pokračoval do [[Maastricht]]u. Poslední den roku pak strávili v&nbsp;[[Lutych]]u. Počátkem ledna pokračovali dále na území [[NizozemskéSpojené provincie nizozemské|nizozemských provincií]].<ref>{{Citace sborníku | příjmení = Marek | jméno = Pavel | odkaz na autora = | příjmení2 = Pražáková | jméno2 = Kateřina | odkaz na autora2 = | titul = Nizozemí – země renesanční nádhery a revolty stavů | odkaz na titul = | příjmení sestavitele = Bůžek | jméno sestavitele = Václav | odkaz na sestavitele = | spolusestavitelé = a kol. | sborník = Světy posledních Rožmberků | odkaz na sborník = | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | rok vydání = 2011 | isbn = 978-80-7422-092-0 | url = | poznámky = Dále jen ''Nizozemí – země renesanční nádhery a revolty stavů'' | strany = 59}}</ref><ref>''Život renesančního kavalíra'', s. 58.</ref> Kromě Viléma Oranžského jej přijali i&nbsp;další významní nizozemští představitelé [[Lamoraal Egmont]] a [[Charles de Berlaymont]].
 
Při své cestě si Petr Vok počínal jako turista dychtící po co největším počtu zážitků.<ref>''Zahraniční cesty posledních Rožmberků'', s. 16–17.</ref> Během cesty se na vlastní oči přesvědčil o&nbsp;vyspělosti Nizozemí. Fascinovala jej především lidnatost zdejších měst, která patřila k&nbsp;největším v&nbsp;Evropě, ale i&nbsp;čilý obchodní ruch. Petr Vok utrácel během pobytu velké částky peněz za obrazy a knihy. Na jejich přepravu zakoupil dokonce speciální přepravní truhlu.<ref>''Nizozemí – země renesanční nádhery a revolty stavů'', s. 63–64.</ref>
 
Na přelomu ledna a a února se Petr Vok vydal na dvoutýdenní návštěvu [[Anglie]]. Díky doporučení Viléma Oranžského se jej ujali angličtí lordi a 31. ledna 1563 jej dokonce přijala [[Seznam anglických králů|anglická královna]] [[Alžběta I.]] Na rozloučenou mu věnovali angličtí lordi smečku ušlechtilých [[ohařOhaři|ohařů]]ů, kterou si přivezl domů a kterou mu později na honech záviděli mnozí čeští šlechtici. Zpáteční cesta z&nbsp;Anglie se neobešla bez komplikací a lodi, na které plul, hrozilo ztroskotání.<ref>''Život renesančního kavalíra'', s. 67–68.</ref><ref>''Nizozemí – země renesanční nádhery a revolty stavů'', s. 69.</ref>
 
{{Citát|…na otevřeném moři v&nbsp;Anglii se zdvihl silný vítr, proto jsme noc strávili ve velkých útrapách a pluli jsme v&nbsp;ustavičném nebezpečí, neboť loď se kymácela sem a tam a houpala se nahoru dolů. A vlny vrhaly vodu do lodě. Vypadalo to, jako by chtěla loď se vším na palubě klesnout ke dnu, avšak všemocný Bůh, jemuž patří chvála a poděkování, byl s&nbsp;námi, milostivě nás zachoval a pomohl nám z otevřeného moře.|''Die niderlendische raiss'' od Petra Voka z&nbsp;Rožmberka<ref>''Život renesančního kavalíra'', s. 68.</ref>|200}}
Řádek 141:
{{Citát|Nový hrob pánu v kůru kostela krumlovskýho farního udělán a sklenut, kdež i prve tělo osvícené kněžny Anny Marie, markrabíny z Báden, předešlé manželky páně, pohřeb jmělo. ... Než epitaphium, kteréž v oltáři velikým Jeho Milost pán, pan Petr Vok, až k klenutí nahoru vysoko od mramoru a gypsu etc. panu bratru svýmu udělati ráčil, do tří tisíc stálo.|Václav Březan<ref>{{Citace monografie | příjmení = Březan | jméno = Václav | odkaz na autora = Václav Březan | titul = Životy posledních Rožmberků. I. Život Viléma z Rožmberka : padesátní letopis, to jest poznamenání některých věcí pamětihodných pana Viléma z Rožmberka za padesáte a sedm let zběhlých ... | vydavatel = Svoboda | místo = Praha | rok = 1985 | počet stran = 371 | isbn = | poznámka = Dále jen ''Životy posledních Rožmberků I'' | strany = 369}}</ref>|200}}
 
Bezprostředně po převzetí dominia Petr Vok vědomě navázal na Vilémovo vladařství. Bez nejmenších námitek uznal jeho odkazy, především v&nbsp;zaopatření jeho vdovy [[Polyxena z PernštejnaLobkovic|Polyxeny]]. Vyplatil ji věno ve výši 25 000 kop a přidal k&nbsp;tomu i&nbsp;polovinu klenotů, stříbrného nádobí, ozdob a jiných cenností z&nbsp;Rožmberského paláce v&nbsp;Praze.<ref>''Život renesančního kavalíra'', s. 121.</ref>
 
Spolu se staršími dluhy Petra Voka přesahovalo celkové zadlužení astronomickou částku 1&nbsp;000&nbsp;000 míšeňských kop (z&nbsp;toho 155 000 kop činily starší dluhy Petra Voka).<ref>''Život renesančního kavalíra'', s. 119.</ref> Za hospodářskými obtížemi se skrývaly především obrovské náklady na Vilémovu politickou kariéru a reprezentaci, které výnos z&nbsp;rožmberského dominia nestačil pokrýt.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Bůžek | jméno = Václav | odkaz na autora = | spoluautoři = a kol. | titul = Věk urozených : šlechta v českých zemích na prahu novověku | vydavatel = Paseka | místo = Praha ; Litomyšl | rok = 2002 | počet stran = 413 | isbn = 80-7185-417-4 | poznámka = Dále jen ''Věk urozených'' | strany = 76}}</ref>
Řádek 147:
{{Citát|A tu také hned někteří nedavše dobře nebožtíkovi pánu vystydnouti, dostavše takové příležitosti, jíž by byli za nebožtíka užíti nemohli, zboží rožmberská divně losovali, trhali a pána svými obmysly javše, k&nbsp;své vůli přivedli.|Václav Březan<ref>''Životy posledních Rožmberků II.'', s. 507.</ref>|200}}
 
Aby alespoň na čas unikl věřitelům, formálně převedl Petr Vok po Vilémově smrti většinu svého majetku na svou manželku [[Kateřina z Ludanic|Kateřinu z&nbsp;Ludanic]]. Přesto se však brzy musel odhodlat k&nbsp;radikálnějšímu řešení a začít vzniklou situaci řešit postupným odprodejem některých panství. V&nbsp;roce 1593 tak odprodal panství [[HelfštejnHelfštýn]] s&nbsp;[[Lipník nad Bečvou|Lipníkem nad Bečvou]] Hynkovi Bruntálskému z&nbsp;Vrbna, panství Helfenburk s&nbsp;Bavorovem městu [[Prachatice]] a panství [[Miličín]] Španovským z&nbsp;Lisé. Za prodané statky utržil asi 220 000 kop grošů míšeňských, což na splacení všech dluhů nestačilo.<ref>''Zlatý věk Růží'', s. 127.</ref>
 
=== Turecké tažení ===
Na podzim roku 1593 přerostly pohraniční střety na habsbursko–osmanské hranici v&nbsp;otevřenou [[Dlouhá turecká válka|válku]]. České stavy schválily svolání zemské hotovosti k&nbsp;protitureckému tažení. Velitelem vojska se měl stát nejvyšší purkrabí [[Adam II. z Hradce]], ale císař Rudolf si přál, aby spíše řídil správu Čech. Protože funkce byla spojená s&nbsp;nutností financování vojska v&nbsp;době, kdy se přechodně nedostávaly peníze od císaře či stavů, připadali v&nbsp;úvahu jen zámožní šlechtici. Mezi hlavní kandidáty tak patřili především Petr Vok z&nbsp;Rožmberka, [[Jan z &nbsp;Valdštejna]] a [[Jiří z Martinic (1532-1598)|Jiří Bořita z Martinic]]. Adam z&nbsp;Hradce postupně získal i&nbsp;ostatní místodržící pro svého stýce Petra Voka. Přes snahy některých katolických představitelů o&nbsp;Vokovu diskreditaci (vadilo především jeho nekatolické vyznání) císař Rudolf jeho jmenování schválil. Petr Vok zatím spíše hledal argumenty proto, aby jmenování mohl odmítnout. V&nbsp;dopise Adamovi z&nbsp;Hradce si stěžoval na ''nedostatek zdraví, paměti a zraku''. Uváděl také, že je zatížen velkými dluhy a proto jen těžce získává nové půjčky.<ref>''Život renesančního kavalíra'', s. 125-127.</ref>
[[Soubor:Petrus wok.jpg|upright|thumb|left|Petr Vok z&nbsp;Rožmberka]]
I&nbsp;přesto Adam z&nbsp;Hradce pokračoval ve svém přesvědčování. Důraz kladl především na to, že přijetí generálské hodnosti by zvýšilo Petrovu společenskou autoritu a zároveň během doby, kdy by se zabýval obranou země, by byl chráněni před svými věřiteli. Petr Vok se nakonec nechal přesvědčit a na konci srpna začal s&nbsp;přípravami k&nbsp;tažení. Na rožmberských panstvích se shromáždilo asi 1500 rožmberských ozbrojenců, kteří tak tvořili téměř desetinu českého vojska. Z&nbsp;Českého Krumlova vyrazil Petr Vok se svými oddíly 5. září. Při přehlídce ve [[Znojmo|Znojmě]], kde se shromáždilo české vojsko, dosáhlo velikosti 15 500 pěších vojáků a 2000 jezdců. Výzbroj většiny vojáků však byla nedostatečná a také jejich výcvik byl nedokonalý. [[Zemská hotovost]] tak obvykle mohla sloužit jen jako rezerva účinnějších profesionálních [[žoldnéř]]ských vojsk.<ref>''Život renesančního kavalíra'', s. 128–130.</ref>
Řádek 179:
Zmíněná schůzka byla jen počátkem další Rožmberkovy aktivity. Petr Vok z&nbsp;Rožmberka byl totiž stále více vnímán jako nejvýznamnější autorita opozičního nekatolického tábora. Právě proto se schůzka zástupců protestantské šlechty z&nbsp;Čech, Rakouska a z&nbsp;Říše uskutečnila v&nbsp;listopadu 1608 na Vokově sídle v&nbsp;Třeboni.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Vorel | jméno = Petr | odkaz na autora = Petr Vorel | titul = Velké dějiny zemí Koruny české VII. 1526-1618 | vydavatel = Paseka | místo = Praha | rok = 2005 | počet stran = 672 | isbn = 80-7185-648-7 | poznámky = Dále jen ''Velké dějiny VII'' | strany = 436–437}}</ref> Jednání se zúčastnili [[Kristián I. Anhaltsko-Bernburský|Kristián&nbsp;z Anhaltu]], Adam Budovec z&nbsp;Budova (syn Václava Budovce z&nbsp;Budova), Bernard z&nbsp;Puchheimu, Jiří Erazim Tschernebl, [[Jáchym Novohradský z Kolovrat|Jáchym Novohradský z&nbsp;Kolovrat]] a Ondřej Hofmann z&nbsp;Grünpüchlu.<ref>''Životy posledních Rožmberků II.'', s. 598.</ref>
 
Rožmberkovy kontakty s opozicí nezůstaly utajeny pražskému dvoru. Poté co byla zabavena korespondence pražského agenta [[Kristián I. Anhaltsko-Bernburský|Kristiána z &nbsp;Anhaltu]], která tyto kontakty dokazovala, hrozila Petru Vokovi obžaloba z &nbsp;velezrady. Královská komise kterou tvořili [[Adam ze Šternberka]], [[Adam z &nbsp;Valdštejna]], [[Vilém Slavata z&nbsp;Chlumu a Košumberka]] a Tiburcí Žďárský položila jménem panovníka Rožmberkovi čtyři otázky. Odpovědi Petra Voka na ně byly vyhýbavé a zamlžovaly podstatu Rožmberkovy činnosti. Jeho odpovědi nemohly Rudolfa II. uspokojit. Ten ale neměl dost síly, aby mohl proti Petru Vokovi důrazněji zakročit.{{#tag:ref|Otázky zněly: 1. K &nbsp;jaké víře se hlásí? 2. Proč se vyzbrojený lid z &nbsp;jeho panství nepřipojil na jaře 1608 k &nbsp;zemské hotovosti? Proč přijímá návštěvy Kristiána z &nbsp;Anhaltu a rakouských šlechticů? 4. Proč neposkytl Rudolfu II. vyžádanou půjčku, zatímco Matyáši a jiným osobám půjčku poskytl? V &nbsp;odpovědích se Petr Vok přihlásil k&nbsp; české konfesi a ne výslovně k &nbsp;Jednotě bratrské. Část vojenských oddílů poslal k &nbsp;[[Miličín]]u a část ponechal v &nbsp;Třeboni k &nbsp;obraně [[Jižní Čechy|jižních Čech]]. Na návštěvách přijímá své přátelé a spřízněné osoby. Hotové peníze nikomu nepůjčoval (což nebyla pravda), protože je sám potřeboval.<ref>''Poznámky k &nbsp;Březanovu Životu Petra Voka z Rožmberka'', s. 724.</ref>|group=pozn.}} V &nbsp;listopadu připravil dvě memoranda (jedno pro evangelické stavy a druhé pro nejvyšší zemské úředníky) ve kterých nabádal stavy, aby se nedaly svést na scestí cizím duchovenstvem.<ref>''Život renesančního kavalíra'', s. 190.</ref>
 
{{Citát|Však spolu jsme křesťané, a pokřtěni jsouce ve jmeno nerozdílné blahoslavené Trojice rozdílné dary boži máme; avšak není zde v nás obojích dokonalosti žádné, ale té v nebi očekáváme. Sama pak láska Boha a bližního jest svazek dokonalosti. Jsme všickni Čechové, jsme krev jedni druhých; jednoho Pána Boha, jednoho krále, jedno právo české máme; trpme raději Čechové sebe, než abychom potom jiné cizí a daleké národy trpěti musili, kteříž by nás všech mezi sebou trpěti nechtěli, ale usilovali by nás všechny trápiti a snad i ven ze země potomně vyhnati. Nechť pro Boha! pod spůsobem náboženství kněžstvo cizího a dalekého národu sem se nevtírá, ale ať každý národ svůj spravuje. A smýšlím, že i strana pod jednou, ba i ta naše nejmilostivější vrchnost po pánu Bohu úpí a lká pod tím duchovním jhem. Nebo co dobrého zemím a královstvím mnohým i vrchnostem s sebou přineslo to kněžské přespolní cizího národu spravování, ať nedím, nad vrchnost světskou – čehož Bůh nanařídil – k svému užitku vladařství, vůbec patrněji jest, než aby se o tom mluviti mělo.|Z memoranda Petra Voka z Rožmberka<ref>{{Citace monografie | titul = Pavla Skály ze Zhoře Historie česká od r. 1602 do r. 1623. I. díl, 1602-1616 | editoři = [[Karel Tiefrunk]] | redaktoři = | překladatelé = | vydavatel = I. L. Kober | místo = Praha | rok = 1865 | počet stran = 384 | isbn = | url = http://kramerius.nkp.cz/kramerius/MShowPageDoc.do?id=4404913&mcp=&idpi=23706524&author= | poznámky = Dále jen ''Pavla Skály ze Zhoře Historie česká'' | strany = 170}}</ref>|200}}
Řádek 201:
=== Smrt a pohřeb ===
[[Soubor:Epitaf Hohenfurt.jpg|left|thumb|Rožmberský náhrobek nad rodovou hrobkou ve Vyšším Brodě]]
Petr Vok z&nbsp;Rožmberka zemřel [[6. listopad]]u [[1611]] krátce po čtvrté hodině ranní. Po smrti bylo mrtvé tělo podrobeno pitvě. Po skončení pitvy bylo tělo balzamováno. Od 8. listopadu bylo tělo vystaveno v&nbsp;jedné ze zámeckých místností, kde se památce zemřelého chodili poklonit šlechtici, duchovní, měšťané i&nbsp;poddaní. Třídenní pohřební slavnost začala 30. ledna 1612. Smuteční průvod se vydal z&nbsp;třeboňského zámku do [[Kostel svatého Jiljí a Panny Marie Královny|farního kostela sv. Jiljí]]. Rakev s&nbsp;mrtvým tělem neslo dvacet čtyři rytířů. Rakev byla pokryta [[aksamitAksamit (textilie)|aksamitovým]]ovým přehozem s&nbsp;rožmberskými a ursinovskými erby. Po stranách rakve kráčelo padesát měšťanů z&nbsp;rožmberského dominia, a také rožmberští ozbrojenci. Pohřeb částečně poznamenala neúčast některých pozvaných knížat a nejvyšších úředníků Českého království, kteří se ve stejný čas sjeli do Prahy, aby se postarali o&nbsp;vyřízení záležitostí souvisejících s&nbsp;úmrtím Rudolfa II.<ref>''Dvory velmožů s&nbsp;erbem růže'', s. 190-192.</ref> Přesto se jej zúčastnili vyslanci nekatolické šlechty z&nbsp;Říše (např. vyslanci [[Fridrich Falcký|Fridricha Falckého]], [[Jindřich Julius Brunšvický|Jindřicha Julia Brunšvického]], [[Kristián I. AnhaltskýAnhaltsko-Bernburský|KristianaKristiána I. z&nbsp;Anhaltu–Bernburgu]], [[Karel II. Minsterberský|Karla Minsterberského]], [[Jan Jiří Krnovský|Jana Jiřího Krnovského]] aj.).<ref>''Rodinné slavnosti'', s. 561.</ref> Zádušní bohoslužbu v&nbsp;kostele svatého Jiljí sloužil nejvyšší představitel jednoty bratrské [[Matěj Cyrus]]. Vzhledem ke konfesijní různorodosti smutečních hostů se Cyrus snažil vyhnout všem momentům, které by se někoho z&nbsp;přítomných mohly negativně dotknout.{{#tag:ref|V kázání vůbec nezmínil vztah Petra Voka k Jednotě bratrské a jeho promluva byla nesena v nadkonfesijním duchu.<ref>{{Citace sborníku | příjmení = Šroněk | jméno = Michal | odkaz na autora = | titul = Pohřební ceremonie Petra Voka z Rožmberka a jejich konfesijní pozadí | odkaz na titul = | příjmení sestavitele = Prix | jméno sestavitele = Dalibor | odkaz na sestavitele = Dalibor Prix | příjmení sestavitele2 = Roháček | jméno sestavitele2 = Jiří | odkaz na sestavitele2 = Jiří Roháček | sborník = Epigraphica & Sepulcralia. Sborník příspěvků ze zasedání k problematice sepulkrálních památek pořádaných Ústavem dějin umění AV ČR v letech 2000 až 2004 | odkaz na sborník = | vydavatel = Artefactum | odkaz na vydavatele = | místo = Praha | rok vydání = 2005 | isbn = 80-86890-03-1 | url = | poznámky = Dále jen ''Pohřební ceremonie Petra Voka z Rožmberka'' | strany = 207}}</ref>|group=pozn.}} Kázání uzavřel lyrickou oslavou rožmberského rodu.<ref name="Rožmberkové263">''Literatura a literární kultura spjatá s&nbsp;rodem Rožmberků'', s. 263.</ref> Během kázání jako symbol zániku rožmberského rodu rozlomil tabulku s&nbsp;nakreslenou červenou růží a shodil ji z&nbsp;kazatelny.{{#tag:ref|Smuteční kázání Matěje Cyra vyšlo tiskem rok po pohřbu pod názvem ''Artium universarum excellentissimo'' (''Nejvýznamnější ze všech umění)''.<ref>''Dvory velmožů s erbem růže'', s. 193.</ref>|group=pozn.}}
 
{{Citát|Růže tato vykořeněná: Ale jest do lepší zahrady přesazená Není rod slavný pánův z Rožmberka rezptýlen, ale jest do své vlasti (věříme nebeské) všecken spolu shrnut a shromážděn. Zde na světě jedni podruhých succesive živi byli, nyní se všickni v onom životě shledali: Zde se neviděvše předkův a potomkův svých neznali, v věčném životě se shledali, uhledali a radostně poznali.|Matěj Cyrus<<ref name="Rožmberkové263"/>|200}}
 
Pohřební slavnosti přišly Švamberky na více než 18 000 míšeňských kop grošů.<ref>''Život renesančního kavalíra'', s. 215.</ref>{{#tag:ref|Kromě jiného se na pohřbu Petra Voka snědlo 21 volů, 30 krav, 118 telat, 321 skopců, 80 jehňat, 20 vepřů, 19 selat, 1620 slepic, 180 kuřat, 55 krůt, 214 hus, 190 kačen, 8 jelenů, 1 laň, 20 srnců, 112 zajíců, 70 koroptví, 104 brávníků, 217 kvíčal, 8 drozdů, 18 dlasků, 4 sojky, 42 strnadů a dalších 986 drobných ptáků. Dále pak 1590 kaprů, 904 štik, 360 pstruhů, 300 platejsů a 3480 šneků.<ref>''Rodinné slavnosti'', s. 566–567.</ref>|group=pozn.}} U&nbsp;příležitosti pohřbu složili písně Michal Rychnovský a [[Šimon Lomnický|Šimon zLomnický z&nbsp;Budče]].<ref>''Rodinné slavnosti'', s. 562.</ref> Původně chtěl být Petr Vok pohřben v&nbsp;protestantském [[Kostel svatého Jošta (Český Krumlov)|kostele sv. Jošta]] v&nbsp;Českém Krumlově, kde pro ten případ nechal vystavět hrobku. Po prodeji Českého Krumlova měl však obavy o&nbsp;osud protestantského kostela na komorním panství a rozhodl proto, že jeho tělo i&nbsp;tělo jeho manželky budou pohřbeny v&nbsp;rodinné hrobce ve Vyšším Brodě, i&nbsp;když to znamenalo, že bude pohřben v&nbsp;katolickém kostele. Rodová tradice tak zvítězila nad náboženským přesvědčením.<ref>{{Citace sborníku | příjmení = Král | jméno = Pavel | odkaz na autora = | titul = Kult předků. Paměť a smrt v &nbsp;myšlení české šlechty na počátku novověku | odkaz na titul = | příjmení sestavitele = Bůžek | jméno sestavitele = Václav | odkaz na sestavitele = Václav Bůžek | příjmení sestavitele2 = Král | jméno sestavitele2 = Pavel | odkaz na sestavitele2 = Pavel Král | spolusestavitelé = a kol. | sborník = Paměť urozenosti | odkaz na sborník = | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | odkaz na vydavatele = | místo = Praha | rok vydání = 2007 | isbn = 978-80-7106-928-7 | url = | strany = 182}}</ref> Přes prvotní odpor vyšebrodského opata, který se zdráhal pohřbít v&nbsp;katolickém kostele jinověrce, se ukázalo, že i&nbsp;pro klášter bylo pohřebiště významné o&nbsp;čemž mimo jiné svědčí i&nbsp;vybudování epitafu s&nbsp;rožmberským motivem v&nbsp;letech 1623–1629.<ref>{{Citace periodika | příjmení = Hlinomaz | jméno = Milan | odkaz na autora = | titul = K interpretaci, době vzniku a původci tzv. rožmberského náhrobku ve Vyšším Brodě | periodikum = Jihočeský sborník historický | odkaz na periodikum = | rok = 1987 | měsíc = | ročník = 56 | číslo = | strany = 71-80 | url = | issn = 0323-004X}}</ref>
 
Na počátku 21. století proběhl průzkum rožmberské hrobky v&nbsp;cisterciáckém klášteře ve Vyšším Brodě. Tělo Petra Voka je v&nbsp;ní uloženo v&nbsp;cínovém sarkofágu s&nbsp;latinským nápisem informujícím o&nbsp;tom, že je v&nbsp;něm pohřben poslední Rožmberk.{{#tag:ref|V kartuši na horní straně sarkofágu je v textu uvedeno datum úmrtí 5. listopadu 1611 na rozdíl od 6. listopadu, které jako datum úmrtí uvádí Václav Březan.<ref>{{Citace sborníku | příjmení = Thomová | jméno = Zuzana | odkaz na autora = | titul = Lokalizace a nedestruktivní průzkum rožmberské hrobky v cisterciáckém klášteře Vyšší Brod | odkaz na titul = | příjmení sestavitele = Fučíková | jméno sestavitele = Eliška | odkaz na sestavitele = | příjmení sestavitele2 = Gaži | jméno sestavitele2 = Martin | odkaz na sestavitele2 = | příjmení sestavitele3 = Lavička | jméno sestavitele3 = Roman | odkaz na sestavitele3 = | sborník = Rožmberkové : rod českých velmožů a jeho cesta dějinami | odkaz na sborník = | místo = České Budějovice | vydavatel = Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích | rok = 2011 | isbn = 978-80-85033-31-1 | poznámky = Dále jen ''Lokalizace a nedestruktivní průzkum rožmberské hrobky'' | strany = 244}}</ref>|group=pozn.}} Nepotvrdila se tak pověst, kterou zaznamenal [[Bohuslav Balbín]] v&nbsp;''Epitome rerum bohemicarum'', podle které pohřbení Rožmberkové v&nbsp;kryptě sedí v&nbsp;křeslech.<ref>''Lokalizace a nedestruktivní průzkum rožmberské hrobky'', s. 243-244.</ref>
Řádek 211:
=== Dědicové ===
[[Soubor:Vyšší Brod, klášter, pohled přes rybník (01).jpg|upright|thumb|[[Vyšebrodský klášter]], místo posledního odpočinku Petra Voka z&nbsp;Rožmberka]]
Za svého dědice považoval bezdětný Petr Vok svého synovce [[Jan Zrinský ze Serynu|Jana]], syna sestry [[Eva z Rožmberka|Evy]] a roku 1597 na něj převedl panství Rožmberk.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Němec | jméno = Bohumír | odkaz na autora = | titul = Rožmberkové : životopisná encyklopedie panského rodu | vydavatel = Veduta | místo = České Budějovice | rok = 2001 | počet stran = 111 | isbn = 80-903040-0-1 | strany = 33}}</ref> O&nbsp;tři roky později se začali na základě dohody o&nbsp;vzájemném nástupnictví, uzavřené roku 1484, domáhat dědictví [[Páni ze Švamberka|Švamberkové]]. Definitivně uspěli až v&nbsp;lednu 1610, kdy došlo k&nbsp;dohodě mezi Petrem Vokem a Janem Zrinským na jedné straně a Janem Jiřím a Petrem ze Švamberka na straně druhé.<ref>{{Citace sborníku | příjmení = Kubíková | jméno = Anna | odkaz na autora = Anna Kubíková | titul = Testament posledního Rožmberka | odkaz na titul = | příjmení sestavitele = Fučíková | jméno sestavitele = Eliška | odkaz na sestavitele = | příjmení sestavitele2 = Gaži | jméno sestavitele2 = Martin | odkaz na sestavitele2 = | příjmení sestavitele3 = Lavička | jméno sestavitele3 = Roman | odkaz na sestavitele3 = | sborník = Rožmberkové : rod českých velmožů a jeho cesta dějinami | odkaz na sborník = | místo = České Budějovice | vydavatel = Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích | rok = 2011 | isbn = 978-80-85033-31-1 | poznámky = Dále jen ''Testament posledního Rožmberka'' | strany = 104}}</ref> Dohodu usnadnila smrt [[Volf Novohradský z Kolovrat|Volfa Novohradského z&nbsp;Kolovrat]], který patřil k&nbsp;dalším zájemcům o&nbsp;rožmberské dědictví. [[Jan Jiří ze Švamberka]] také přestal trvat na získání veškerého rožmberského majetku, ale souhlasil s&nbsp;tím, aby Jan Zrinský získal panství Rožmberk a Libějovice, a také patronát nad Vyšebrodským klášterem. Špatné zdraví Jana Zrinského pak poskytovalo odůvodněnou naději na zisk i&nbsp;tohoto majetku (s&nbsp;výjimkou Vyšebrodského kláštera jehož [[patronátpatron]]át si vyhradil český král).<ref>''Život renesančního kavalíra'', s. 191-192.</ref> Výsledkem dohody se stal [[Závěť|testament]] (v&nbsp;pořadí už pátý), který Petr Vok nechal sepsat 23. dubna 1610. Jeho platnost byla potvrzena zápisem do [[Zemské desky|zemských desk]] 1. prosince 1611.<ref>''Testament posledního Rožmberka'', s. 105.</ref> Pro případ, že by vymřeli Zrinští i&nbsp;Švamberkové měl rožmberský majetek podle závěti přejít do držení českých evangelických stavů a veškerý výnos z&nbsp;něho měl být vynakládán na vzdělávací, náboženské a charitativní výdaje.<ref name="Rožmberkové92"/>
 
Po smrti Petra Voka z&nbsp;Rožmberka převzal jeho dědic Jan Jiří ze Švamberka 28. prosince 1611 správu rožmberských panství.<ref>''Dvory velmožů s&nbsp;erbem růže'', s. 191.</ref> Dluhy po smrti Petra Voka z&nbsp;Rožmberka činily celkem 331 695 kop grošů. Větší část této částky však netvořily klasické dluhy vzniklé za života Petra Voka, ale odkazy přátelům. Například [[Kristián I. AnhaltskýAnhaltsko-Bernburský|Kristiánovi z&nbsp;Anhaltu]] odkázal Petr Vok 30 000 kop grošů a [[Václav Budovec z Budova|Václavu Budovcovi z&nbsp;Budova]] 24 000 kop grošů.<ref>''Osud slavného domu'', s. 193.</ref> Odkaz na rožmberské dědictví vyjádřili Švamberkové i&nbsp;svou žádosti králi Matyáši o&nbsp;souhlas ke spojení švamberského a rožmberského erbu. V&nbsp;jeho nové podobě byla v&nbsp;pravé polovině rožmberská červená růže a v&nbsp;levé polovině švamberská labuť.<ref>{{Citace periodika | příjmení = Přibyl | jméno = Alois | odkaz na autora = | titul = O znaku posledních Rožmberků | periodikum = Heraldika a genealogie : zpravodaj České heraldické a genealogické společnosti | odkaz na periodikum = | rok = 1983 | měsíc = | ročník = 16 | číslo = 3 | strany = 154-162 | url = | issn = 0232-0304}}</ref>
 
== Hodnocení ==
Řádek 243:
{{Citát|Roku 1602, když Karlova kolej hrozila zřícením a stavové ... poskytovali pomoc, všechny překonal urozený pán a vladař pan Petr Vok z Rožmberka.|[[Jan Campanus Vodňanský]]<ref>''Život renesančního kavalíra'', s. 162.</ref>|200}}
 
Ve službách Petra Voka působila řada významných osobností své doby jako byli historik [[Václav Březan]], básník a sekretář [[Theobald Höck]], kartograf [[Pavel Aretin z&nbsp;Ehrenfeldu]], přírodovědec a lékař [[Heřman Bulderus]], a další.<ref>''Život renesančního kavalíra'', s. 167.</ref>
 
<ref>{{Citace sborníku | příjmení = Bukovinská | jméno = Beket | odkaz na autora = | titul = Několik poznámek k méně známým zájmům Petra Voka z Rožmberka | odkaz na titul = | příjmení sestavitele = Bůžek | jméno sestavitele = Václav | odkaz na sestavitele = Václav Bůžek | spolusestavitelé = a kol. | sborník = Život na dvoře a v rezidenčních městech posledních Rožmberků | odkaz na sborník = | vydavatel = Pedagogická fakulta JU | odkaz na vydavatele = Pedagogická fakulta Jihočeské univerzity | místo = České Budějovice | rok vydání = 1993 | isbn = 80-7040-073-0 | poznámka = Dále jen ''Několik poznámek k méně známým zájmům Petra Voka z Rožmberka'' | strany = 279}}</ref>
Řádek 253:
Jiří Mařánek napsal o Vokově životě od r. 1611 do smrti knihu ''Barbar Vok'' (1938) - svou nejúspěšnější knihu, která se dočkala 11 vydání a reedicí, byla přepracována jako divadelní hra a též přeložena do němčiny.
 
Údajný vztah Petra Voka a Zuzany Vojířové se stal předmětem divadelní hry [[Jan Bor|Jana Bora]] ''Zuzana Vojířová'' z&nbsp;roku 1942, podle niž napsal v&nbsp;letech 1954–56 stejnojmennou operu [[Jiří Pauer]].<ref>{{Citace monografie | příjmení = Hostomská | jméno = Anna | odkaz na autora = Anna Hostomská | titul = Opera. Průvodce operní tvorbou | vydavatel = Státní hudební nakladatelství | vydání = 4 | místo = Praha | rok = 1959 | strany = 576}}</ref> Tu pak roku 1983 zfilmoval režisér [[Petr Weigl]]. Petra Voka v ní ztvárnil herec [[Jural Kukura]] (zpěv [[Václav Zítek]]). V&nbsp;polovině 80. let 20. století vydal [[Milan Švankmajer]] (pod pseudonymem Anežka Svobodová) populárně-naučnou monografii ''Petr Vok z&nbsp;Rožmberka'', kterou ale odborná kritika pro věcné a faktografické chyby zavrhla.<ref>''Obraz posledních Rožmberků v&nbsp;literárním a filmovém zrcadle'', s. 647.</ref><ref>{{Citace periodika | příjmení = Pánek | jméno = Jaroslav | odkaz na autora = Jaroslav Pánek | titul = Spor o Petra Voka z Rožmberka | periodikum = Jihočeský sborník historický | odkaz na periodikum = | rok = 1987 | měsíc = | ročník = 56 | číslo = | strany = 169-185 | url = | issn = 0323-004X}}</ref> Jeho životní příběh (včetně příběhu jeho posledního [[manželství]] s&nbsp;[[Kateřina z Ludanic|Kateřinou z&nbsp;Ludanic]]) posloužil i&nbsp;jako námět pro dva české komediální filmy ''[[Svatby pana Voka]]'' a ''[[Pan Vok odchází]]'', kde je pojednán s&nbsp;velkým zjednodušením i&nbsp;nadsázkou a [[humor]]nou [[veselohraKomedie|veseloherní]] formou ([[Básnická licence|licentia poetica]]). Zatímco v&nbsp;prvním filmu jej ztvárnil český herec [[Miloš Kopecký]], v&nbsp;druhém jej představoval [[Martin Růžek]].<ref>{{Citace periodika | příjmení = Novotný | jméno = Miroslav | odkaz na autora = | příjmení2 = Rauchová | jméno2 = Jitka | odkaz na autora2 = | titul = Renesanční kavalír i nevázaný bonviván. Druhý život Petra Voka z Rožmberka a jeho proměny | periodikum = Dějiny a současnost | odkaz na periodikum = Dějiny a současnost | rok = 2011 | měsíc = | ročník = 33 | číslo = 4 | strany = 41-43 | issn = 0418-5129}}</ref>
 
Petr Vok z Rožmberka je připomínán při pravidelných slavnostech pětilisté růže, kterých se každoročně účastní více než 23 000 českých i zahraničních návštěvníků. Počátky obnovení tradice slavností je potřeba vidět už v květnu 1968, kdy Antonín Zwiefelhofer inscenoval na českokrumlovském zámku divadelní hru na motivy představení Jana Bora o Zuzaně Vojířové, ve které představil Petra Voka jako velitele české vojenské hotovosti chystající se v &nbsp;roce 1594 do Uher. Její velký úspěch vedl k tomu, že ve dnech 8.–9. června proběhly obnovené slavnosti pětilistí růže. Po jejich opětovném zrušen po roce 1970 došlo k &nbsp;jejich obnovení až v roce 1990. Od té doby se osobnost Petra Voka stala neodmyslitelnou součástí těchto slavností. A tak zatímco v &nbsp;letech 1991–1994 byl Petr Vok představen v &nbsp;roli krajského hejtmana Bechyňska a také jako nově nastoupivší vladař po smrti svého staršího bratra, v &nbsp;letech 1998–2000 byl jejich námětem smyšlený rozhovor Petra Voka s Vilémem Březanem z dubna roku 1602, kdy se Petr Vok loučil s Českým Krumlovem a odcházel do Třeboně.<ref>{{Citace sborníku | příjmení = Bůžek | jméno = Václav | odkaz na autora = | titul = Slavnosti pětilisté růže v Českém Krumlově | odkaz na titul = | příjmení sestavitele = Bůžek | jméno sestavitele = Václav | odkaz na sestavitele = | spolusestavitelé = a kol. | sborník = Světy posledních Rožmberků | odkaz na sborník = | vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny | místo = Praha | rok vydání = 2011 | isbn = 978-80-7422-092-0 | url = | strany = 651–656}}</ref>
V&nbsp;roce [[2011]] se jeho podobizna ku příležitosti čtyřstého výročí vymření rodu objevila na čtyřicetidevíti korunové [[Poštovní známka|poštovní známce]] na&nbsp;aršíku ''Rožmberský rok – Petr Vok z&nbsp;Rožmberka, Vilém Vok z&nbsp;Rožmberka''. Výtvarný návrh známky vyhotovil [[Oldřich Kulhánek]] a rytinu provedl Miloš Ondráček.<ref>http://www.ceskaposta.cz/cz/filatelie/znamky/rozmbersky-rok---petr-vok-z-rozmberka--vilem-vok-z-rozmberka-id32410/</ref> V&nbsp;tomtéž roce probíhala od 19. května ve Valdštejnské jízdárně v&nbsp;Praze výstava ''Rožmberkové : rod českých velmožů a jeho cesta dějinami''. K&nbsp;témuž kulatému výročí byla vydána pamětní stříbrná mince v&nbsp;hodnotě 200 Kč.
Řádek 261:
{{Citát|Není v Čechách mezi panstvem rodu, jehož jméno by se zarylo do hlav od pokolení do pokolení, jako dávní korouhevníci pětilisté růže.|Václav Beneš Třebízský<ref>{{Citace monografie | příjmení = Beneš Třebízský | jméno = Václav | odkaz na autora = Václav Beneš Třebízský | titul = Z končin pětilisté růže | vydavatel = Vilém Šmidt | místo = Praha | rok = 1941 | počet stran = 44 | isbn = | strany = 14}}</ref>|200}}
 
Po posledním Rožmberkovi je pojmenována i&nbsp;''Číše Petra Voka'', literární cena Jihočeského klubu Obce českých spisovatelů.<ref>''Obraz posledních Rožmberků v&nbsp;literárním a filmovém zrcadle'', s. 649.</ref> Jmenují se po něm i [[vlak]]y kategorie [[Rychlík (vlak)|rychlík]] R662 a R663 společnosti [[České dráhy]] jezdící na trase [[Brno]] hlavní nádraží|Brno hl. n.]] - [[Jihlava (vlakové nádraží)|Jihlava]] - [[České Budějovice (vlakové nádraží)|České Budějovice]] - [[Plzeň]] hlavní nádraží|Plzeň hl. n.]] a zpět.<ref>http://www.vlaky.net/zeleznice/spravy/5652-Ci-jmena-nesou/</ref>
 
== Vývod z &nbsp;předků ==
{{Předkové
|style=font-size: 90%; line-height: 110%;
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Petr_Vok_z_Rožmberka“