Verze z 11. 12. 2017, 22:32 editovat Pavel Krupička (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé, Patroláři, Revertéři 10 557 editací m Editace uživatele 2A00:1028:9199:613A:C027:6EA1:9B92:AA95 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je [[User:62.20… značka: rychlé vrácení zpět ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 11. 1. 2018, 14:01 editovat zrušit editaci Rosenfeld~cswiki (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 22 877 editací m http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=191 Přejít na další porovnání →
Řádek 462: Zejména od 60. let části evropských komunistických stran podnikaly pokusy o reformu své ideologie. Prvním významným pokusem byla [[Jugoslávie\|jugoslávská]] [[Skupina Praxis]], působící od roku 1963 do zákazu v roce 1975. Kritizovala [[Josip Broz Tito\|titoismus]] a stalinismus ve snaze obnovit autentický marxismus. Velkou pozornost získala i v levicových kruzích na Západě, jejích ''Letních škol na Korčule'' se účastnili marxisté a filosofové z celého světa.<ref>Ursula Rütten, Marxismus als Gesellschaftskritik. Die PRAXIS-Gruppe in Jugoslawien – ihre Grenzen und Möglichkeiten, disertace, TH Aachen 1976</ref> Nejznámější reformou bylo [[~~Pražské~~pražské jaro 1968]], československé reformní a demokratizační hnutí spojené s postavou [[Alexander Dubček\|Alexandra Dubčeka]] a snahou o „socialismus s lidskou tváří“. Teoretické úvahy v něm byly doprovázeny pokusem o přestavbu stalinistického režimu a tento proces měl širokou lidovou podporu. Rychlá demokratizace vyvolala v sovětském vedení strach, že se Československo vymaní z jeho vlivu. Vojenská intervence šesti „bratrských zemí“ pod vedením Sovětského svazu, zaštítěná tzv. [[Brežněvova doktrína\|Brežněvovou doktrínou]] omezené suverenity, proto reformy ukončila a uvrhla zemi do strnulého režimu tzv. [[normalizace]]. Otevřená mezinárodní agrese zároveň otřásla vírou mnoha Evropanů v komunismus či v jeho reformovatelnost. V západní Evropě, zejména Itálii, Francii a Španělsku, se koncem 60. let začal prosazovat tzv. [[eurokomunismus]], který zavrhl totalitní praxi SSSR a posunul komunistické strany blíže k sociální demokracii. Přestaly se řídit leninskými principy násilné revoluce a diktatury proletariátu, odmítly nárok [[Komunistická strana Sovětského svazu\|sovětské komunistické strany]] na vedení celého mezinárodního hnutí a odsoudily zásahy Sovětského svazu v Maďarsku 1956 a Československu 1968. Velkou roli hrály i teze o tzv. historickém kompromisu<ref>Alex Callinicos: [http://www.sds.cz/docs/prectete/epubl/aca_anv2.htm Antonio Negri v historické perspektivě], 2001</ref> [[Enrico Berlinguer]]a z roku 1973.

Komunismus: Porovnání verzí