Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 59 bajtů, před 1 rokem
→‎Po ustanovení Košické vlády: tzv. banderovců, jak se tehdy říkalo oddílům Ukrajinské povstalecké armády, přecházející z jihovýchodního Polska na západ po nerovném boji s komunistickou mocí.
}}</ref>
 
Po okupaci zbytku Československa v březnu 1939 ukořistila německá armáda ([[Wehrmacht]]) obrovské množství výzbroje československé armády i výstroje pro vojáky a&nbsp;následně tento materiál ztratila v&nbsp;prohrané válce. V&nbsp;důsledku toho bylo budování poválečné armády v&nbsp;Československu poznamenáno citelným nedostatkem výzbroje a&nbsp;výstroje. Využívalo se mj. ukořistěného německého materiálu a teprve postupně bylo možno nahrazovat potřebné zbraně a jiné věci z&nbsp;produkce vlastního průmyslu, který byl válečnými událostmi také značně zasažen. Armáda se podílela na obnově národního hospodářství. Kromě toho likvidovala skupiny tzv. [[Organizace ukrajinských nacionalistů|banderovců]], přicházejícíjak se tehdy říkalo oddílům Ukrajinské povstalecké armády, přecházející z&nbsp;Ukrajinyjihovýchodního přesPolska Polsko,na kterézápad terorizovaly{{Doplňtepo zdroj}}nerovném obyvatelstvoboji nas komunistickou Slovenskumocí.
 
V [[Československé parlamentní volby 1946|parlamentních volbách 1946]] výrazně vyhrála KSČ spolu se sociálními demokraty. Počátkem roku 1948 vyústilo rostoucí politické napětí v&nbsp;otevřenou krizi. Dne [[Únor 1948|20.&nbsp;února 1948]] podalo dvanáct nekomunistických ministrů, členů stran národně socialistické a lidové a slovenské Demokratické strany, [[Demise|demisi]], kterou prezident [[Edvard Beneš|Beneš]] po nátlaku ze strany komunistických vůdců přijal. Tito ministři se spoléhali na to, že prezident demisi nepřijme a že je podpoří vojenské jednotky s nimi sympatizujících velitelů. Do ulic však vyšly desetitisíce sympatizantů KSČ podpořených [[Lidové milice|Lidovými milicemi]], nelegálními polovojenskými jednotkami, založenými teprve 23.&nbsp;února 1948 jako ozbrojená stráž průmyslových podniků, které byly ovládány ministerstvem vnitra pod vedením komunisty [[Václav Nosek|Noska]]. Armáda zůstala neutrální v souladu se stanoviskem prezidenta i ministra zahraničí [[Jan Masaryk|Jana Masaryka]]. K&nbsp;vystoupení armády by „''muselo dát povel armádní velení, konkrétně ministr L. Svoboda a prezident Beneš. … Oba zastávali princip nevměšování armády do vnitropolitických sporů. K&nbsp;protikomunistickému odporu se tak mohly odhodlat – ať již izolovaně nebo v koordinaci – jen jednotlivé útvary z vlastní iniciativy důstojníků. Armádní velení by pak muselo reagovat na neplnění jeho rozkazu o&nbsp;neutralitě. A konečně je tu ještě jeden, byť hypotetický otazník, jak by odpovědělo komunistické vedení a K. Gottwald jako předseda vlády na Stalinovo doporučení použít pomoci sovětské armády''“.<ref>{{Citace monografie
Anonymní uživatel