R-7 (balistická raketa): Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
HypoBOT (diskuse | příspěvky)
m Přidání šablony Commonscat dle ŽOPP z 28. 7. 2016; kosmetické úpravy
m Robot: substovaný infobox; kosmetické úpravy
Řádek 1:
{{substovaný infobox}}
{| style="margin: 0 0 1em 1em; border-collapse:collapse; font-size: 90%;" border="1" cellpadding="2" align="right" cellspacing="0"
|- style="background-color:#FFA0FF;"
Řádek 77 ⟶ 78:
 
== Konstrukce ==
[[Soubor:GPN-2002-000184.png|thumbnáhled|leftvlevo|Rodina raket R-7 a jejích nástupců]]
Raketa R-7 je jedenapůlstupňová (dvoustupňová) raketa s paralelním uspořádáním stupňů. První stupeň (někdy označovaný jako nultý nebo vzletový stupeň) tvoří čtyři boční kuželovité bloky označované jako bloky B, V, G, a D (podle druhého až pátého písmene azbuky), umístěné do kříže kolem druhého stupně, označovaného jako blok A. Ve všech blocích jsou používány čtyřkomorové vysokotlaké kapalinové raketové motory s otevřeným cyklem, s dodávkou komponent pohonných látek do spalovacích komor turbočerpadlovými agregáty. Do sestavy motorů prvního stupně RD-107 (výrobní typové označení 8D74) patří vždy po dvou pomocných řídicích tryskách, používaných k udržování směrové stability rakety a k řízení směru jejího letu; motor druhého stupně RD-108 (8D75) má tyto řídicí trysky čtyři. Jako kapalné pohonné látky se používá v obou stupních [[Petrolej|kerosin]] [[RP-1|T-1]] jako palivo a podchlazený kapalný kyslík jako okysličovadlo. Trup druhého stupně se nad bodem horního upevnění bloků prvního stupně se mírně rozšiřuje. Paralelní uspořádání Koroljov zvolil z důvodu dosažení co nejmenší délky sestavené rakety, přičemž maximální průměr i délka jednotlivých bloků byla omezena požadavky na možnost přepravy dílů z výrobního závodu na bojová stanoviště železnicí. Jednotlivý díl rakety naložený na vagonu se musel vejít do průjezdového profilu sovětských železnic. Další výhodou je možnost vyhnout se startování motorů druhého stupně za letu, což je jeden z možných okamžiků selhání.
 
Řádek 85 ⟶ 86:
 
== Historie ==
[[Soubor:Russia-Moscow-VDNH-Rocket R-7-1.jpg|thumbnáhled|leftvlevo|R-7 8K72 "[[Vostok (nosná raketa)|Vostok]]" na výstavě]]
Raketu vyvinula konstrukční kancelář OKB-1 (Opytno-konstruktorskoje bjuro, Опытно-конструкторское бюро ОКБ-1) v městečku Podlipki (nyní [[Koroljov (město)|Koroljov]]), Moskevská oblast, pod vedením hlavního konstruktéra [[Sergej Koroljov|S. P. Koroljova]]. Prototypové exempláře byly vyrobeny v tajném závodě č. 88 (nyní [[RKK Eněrgija]]) v Podlipkách; sériová výroba byla později předána do Státního leteckého výrobního závodu č. 1 (Государственный авиационный завод № 1, nyní [[CSKB-Progress]], ЦСКБ-Прогресс) v městě Kujbyšev (nyní [[Samara]]). Raketové motory pro raketu R-7 vyvinula a vyrobila konstrukční kancelář OKB-456 pod vedením hlavního konstruktéra, akademika [[Valentin Gluško|V. P. Gluška]] a řídicí systémy pak vědecko-výzkumný ústav NII-885 (Научно-исследовательский институт № 885, НИИ-885) řízený [[Nikolaj Alexejevič Piljugin|N. A. Piljuginem]]. Raketa byla teoreticky schopná dopravit bojovou hlavici o hmotnosti kolem 3 tun na vzdálenost 8800 km, přičemž rozptyl od bodu zacílení neměl převyšovat 5 km. Ve výzbroji Sovětské armády byla v létech 1959 až 1960, i když nebyly dokončeny všechny letové zkoušky; v roce 1960 byla nahrazena vylepšenou verzí [[R-7A (balistická raketa)|R-7A]].